KRAKEN
(Vypravení čísla 25)
(Associated Press) Historie nevysvětlených a patrné i v budoucnosti nevysvětlitelných lodních katastrof byla obohacena o další položku: poblíž Polanských ostrovů zmizela beze stopy Rip Van Vinkle, parník společnosti Stirling, Brown & co., o výtlaku 11 500 BRT. Po lodi bylo až dosud marné pátráno. Její ztráta je tím záhadnější, že mela na palubě rádiovou stanici. Moře bylo v době katastrofy naprosto klidné. K anglické školní lodi Atlanta, která vyplula roku 1880 z Bermud s 250 kadety a námořníky, aby navždy zmizela, k německé lodi Frey, nalezené 3. října 1902 na širém moři bez posádky a bez nejmenší poruchy, k podobné záhadné opuštěné Anně Mary Celesto, plující roku 1898 z Ameriky do Anglie, a konečné k záhadně ztracené moderní lodi Kopenhavn, vypluvší 14. prosince 1928 z Montevidea, přibyl další případ… Společnost Cooperative Bank of Liverpool, u níž byl Rip Van Vinkle pojištěn, dosud zadržuje pojistku a pokračuje v pátráni na svou pěst. (Manchester Guardian 17. 4.1932)
Kormidloval jsem RIP VAN VINKLE a zažil jsem jeho zánik. Já, jenom já o něm mohu vyprávět, ale uvěří mi leda blázen. Nejsem přece spisovatel! Nebýt pomoci tajemníka vašeho klubu, který mi nabídl členství a dal mi podporu, když už jsem šel ke ‚dnu, určitě bych se nikdy do sepsání svých příhod nepustil.
Byl jsem tehdy zase jednou úplně na suchu a seděl jsem nad zvětralým pivem v ubytovně YMCA, špinavé a plné štěnic, v manilském Východním přístavu. Ani byste nevěřili, džentlmeni, jak mizerně malá je poptávka po kormidelnících II. třídy! Dva roky jsem se coural s koprou a konopím mezi Manilou a Brisbanem – to je ta proplétačka kolem Manada, pak zatracenými Monikami, kde fouká vítr pokaždé odjinud a nikdy déle než pět minut – Torresovým průlivem a hurá kolem Velkého korálového útesu tak daleko, až na vás zamrká maják v Maryborough a za ním už mrakodrapy Brisbanu.
Je to vlastně procházka, necelých sedm tisíc kilometrů, ale na staré a rozvrzané SUSSY ANNĚ, nacpané sušenými kokosy a konopím skoro až do půli stožárů, to nebylo vždycky lehké. Nu – dalo se na tom vydělat a nenaříkal jsem si, dokud nylon a podobné vymyšlenosti nezabily na brisbanském trhu staré poctivé konopí a dokud zatracené kokosové plantáže na zatracené Samoi, na Tahiti a na Fidži nesluply filipínské kokosy jak zralou jahodu. Sotva to udělaly, seděla SUSSY ANNĚ v přístavu, zapadala mourem a já dřepěl pár kroků od ní na bambusové verandě DOMOVA PRO NÁMOŘNÍKY V NESNÁZÍCH, jak se ta bouda okrasně jmenovala.
Asi po dvou měsících příležitostné a bídně placené práce v docích, kde jsem tahal balíky, dohlížel na ukládání nákladu a dokonce taky pucoval mosazné špumprnákle nějaké soukromé jachty, ke mně přišel Hendrikje, patron DOMOVA, velký mizera a darebák, známý od Hongkongu až k Mindanau a možná že ještě kousek dál. A hned prý – Jackie, mám pro tebe ohromný byznys!
Většinou jsem sice na Hendrikjeho byznysy nebyl zvědavý, ale v břiše mi šplouchala řídká polévka, jediné jídlo za po…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.