Bratři Černé planety

Ludvík Souček

62 

Elektronická kniha: Ludvík Souček – Bratři Černé planety (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: soucek05 Kategorie:

Popis

E-kniha Ludvík Souček: Bratři Černé planety

Anotace

O autorovi

Ludvík Souček

[17.5.1926-26.12.1978] Jeden z největších českých spisovatelů science-fiction Ludvík Souček se narodil roku 1926.Souček studoval na gymnáziu v Praze Bubenči. V roce 1944 byl totálně nasazen v Praze Libni u ČKD, střední školu dokončil a odmaturoval až v roce 1945. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor stomatologie. Krátce pracoval jako zubní lékař na zubní klinice a v roce 1954 nastoupil...

Ludvík Souček: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Bratři Černé planety“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KRAKEN
(Vypravení čísla 25)

 

(Associated Press) Historie nevysvětlených a patrné i v budoucnosti nevysvětlitelných lodních katastrof byla obohacena o další položku: poblíž Polanských ostrovů zmizela beze stopy Rip Van Vinkle, parník společnosti Stirling, Brown & co., o výtlaku 11 500 BRT. Po lodi bylo až dosud marné pátráno. Její ztráta je tím záhadnější, že mela na palubě rádiovou stanici. Moře bylo v době katastrofy naprosto klidné. K anglické školní lodi Atlanta, která vyplula roku 1880 z Bermud s 250 kadety a námořníky, aby navždy zmizela, k německé lodi Frey, nalezené 3. října 1902 na širém moři bez posádky a bez nejmenší poruchy, k podobné záhadné opuštěné Anně Mary Celesto, plující roku 1898 z Ameriky do Anglie, a konečné k záhadně ztracené moderní lodi Kopenhavn, vypluvší 14. prosince 1928 z Montevidea, přibyl další případ… Společnost Cooperative Bank of Liverpool, u níž byl Rip Van Vinkle pojištěn, dosud zadržuje pojistku a pokračuje v pátráni na svou pěst. (Manchester Guardian 17. 4.1932)

 

Kormidloval jsem RIP VAN VINKLE a zažil jsem jeho zánik. Já, jenom já o něm mohu vyprávět, ale uvěří mi leda blázen. Nejsem přece spisovatel! Nebýt pomoci tajemníka vašeho klubu, který mi nabídl členství a dal mi podporu, když už jsem šel ke ‚dnu, určitě bych se nikdy do sepsání svých příhod nepustil.

Byl jsem tehdy zase jednou úplně na suchu a seděl jsem nad zvětralým pivem v ubytovně YMCA, špinavé a plné štěnic, v manilském Východním přístavu. Ani byste nevěřili, džentlmeni, jak mizerně malá je poptávka po kormidelnících II. třídy! Dva roky jsem se coural s koprou a konopím mezi Manilou a Brisbanem – to je ta proplétačka kolem Manada, pak zatracenými Monikami, kde fouká vítr pokaždé odjinud a nikdy déle než pět minut – Torresovým průlivem a hurá kolem Velkého korálového útesu tak daleko, až na vás zamrká maják v Maryborough a za ním už mrakodrapy Brisbanu.

Je to vlastně procházka, necelých sedm tisíc kilometrů, ale na staré a rozvrzané SUSSY ANNĚ, nacpané sušenými kokosy a konopím skoro až do půli stožárů, to nebylo vždycky lehké. Nu – dalo se na tom vydělat a nenaříkal jsem si, dokud nylon a podobné vymyšlenosti nezabily na brisbanském trhu staré poctivé konopí a dokud zatracené kokosové plantáže na zatracené Samoi, na Tahiti a na Fidži nesluply filipínské kokosy jak zralou jahodu. Sotva to udělaly, seděla SUSSY ANNĚ v přístavu, zapadala mourem a já dřepěl pár kroků od ní na bambusové verandě DOMOVA PRO NÁMOŘNÍKY V NESNÁZÍCH, jak se ta bouda okrasně jmenovala.

Asi po dvou měsících příležitostné a bídně placené práce v docích, kde jsem tahal balíky, dohlížel na ukládání nákladu a dokonce taky pucoval mosazné špumprnákle nějaké soukromé jachty, ke mně přišel Hendrikje, patron DOMOVA, velký mizera a darebák, známý od Hongkongu až k Mindanau a možná že ještě kousek dál. A hned prý – Jackie, mám pro tebe ohromný byznys!

Většinou jsem sice na Hendrikjeho byznysy nebyl zvědavý, ale v břiše mi šplouchala řídká polévka, jediné jídlo za po…