Otazníky nad hroby

I ty, Brute?

U některých ze svých známých zanechal Caesar podezření, že neměl chuti dále žít, nehleděl léčit své nevalné zdraví, a proto také nedbal ani náboženských výstrah, ani varování přátel. Mnozí se domnívají, že se spoléhal na ono poslední usnesení senátu i na přísahu, a proto také odklidil tělesnou hispánskou stráž, která ho dříve provázívala s tasenými meči. Jiní se zase domnívali, že dal přednost tomu, nástrahy odevšad mu hrozící jednou podstoupit, nežli ve strachu se jim vyhýbat. Podle některých prý říkával, že je spíše v zájmu státu než v jeho zájmu vlastním, aby byl žil; on že již dávno dosáhl sdostatek moci a slávy, ale stát, stane-li se s ním něco lidského, neužije klidu, nýbrž zažije občanské války za horších podmínek.

— GAIUS SUETONIUS TRANQUILLUS:
BOŽSKÝ JULIUS

Je nejsnadnější, abych byl zatlačen z první řady do druhé, než ze druhé do poslední.

— GAIUS JULIUS CAESAR

Caesar se mi bez okolků přiznal, že se ani největší činy jeho života zdaleka nevyrovnají slávě toho, jak mu byl odňat.

— JONATHAN SWIFT: GULLIVEROVY CESTY

Životopis Gaia Julia Caesara je dobře znám a dobře známy jsou i okolnosti, které předcházely jeho smrt, způsobily ji a následovaly po ní. Obvykle je diktátorova vražda, spáchaná v senátě 15. března 44 př. n. l., připisována rafinovanému spiknutí republikánů, kteří v posledním okamžiku zabránili jmenování Caesara králem nad všemi neitalskými národy (podle staré Sibyliny věštby mohli být Parthové, ustavičná hrozba Římu, poraženi toliko králem) a tím dalšímu zvětšení jeho již i tak téměř neomezené moci. Caesar je líčen jako překvapená a zradou svých nejbližších zděšená oběť – tento obraz se ustálil nejen u historiků, ale i v četných literárních a dramatických dílech, z nichž nejznámějším je zajisté proslulá Shakespearova hra.

Gaius Julius byl zato vynikajícím politikem již od svých šestnácti let, kdy se utkal s mocným protivníkem Sullou a pak všemi prostředky unikal jeho náhončím. Celý jeho život probíhal na ostří nože, mnohokrát se měl stát obětí vražedného útoku. Byl zajatcem pirátů, po zvolení prétorem byl málem v senátu zabit rozzuřenými římskými jezdci (představiteli finanční aristokracie), pro udánlivou účast na Katilinově spiknutí mu hrozil hrdelní trest. Na bojištích stál nesčíslněkrát smrti tváří v tvář. A ovšem i sám byl strůjcem a inspirátorem mnoha spiknutí, jimiž tím nebo oním způsobem likvidoval nepohodlné protivníky a soupeře. Podmínkou Caesarovy fyzické existence i realizace jeho velkorysých plánů byla dokonalá informovanost o záměrech všech aktuálních i potencionálních protivníků. Caesar si to plně uvědomoval a věnoval obrovské částky na vybudování rozvětveného aparátu vyzvědačů, donašečů a provokatérů, jehož nitky se sbíhaly v jeho rukách. Byla to patrně jedna z nejdokonalejších tajných služeb starověku, pronikající i do opevněných táborů nepřátel, na nejdůvěrnější porady Caesarových početných soků, odhalující spiknutí dříve, než se uskutečnila, a do řad protivníkových vojsk, je…