Zájem Galaxie

Hippokratův slib

Přisahám Apolónovi lékaři a Asklepiovi a Hygeii a Panakeii, všem bohům a bohyním a volám je za svědky, že budu plnit tuto přísahu a tyto své povinnosti podle nejlepších znalostí a schopností. Veškeré své počínání přizpůsobím dobru a prospěchu nemocného… a budu jej chránit před vší újmou a škodou.

Ať vstoupím do kteréhokoli domu,

chci tam vstoupit ve prospěch

a pro blaho nemocného,

vystříhám se všech nepravostí

a nesprávností,

především však svévole

na těle mužů či žen,

svobodných či otroků.

Z textu tzv.

HIPPOKRATOVA lékařského slibu

Přeji vám velice, opravdu velice dobré jitro, pane doktore,“ zavrkal hluboký a uklidňující dívčí alt. „Jsem si jistá, že jste se výborně vyspal. Mám pro vás dobrou zprávu: dnes bude skvělý den, žádný velký déšť, a pokud se týče smogu…“

Dr. Contest se s povzdechem na posteli obrátil a stiskl tlačítko, čímž umlčel záplavu optimismu z magnetofonového pásku. Pro BB (Bellův budíček) byl každý nadcházející den skvělý, i kdyby náhodou mělo dojít k potopě světa, a každá noc pod ochranou perutí BB byla, jak známo, provázena nejrozkošnějšími sny.

Dnes tedy zase jedna dovolená skončila.

„U jezer to bylo ale vážně prima,“ řekla Joana, jako by četla jeho myšlenky. Někdy byl přesvědčen, že je opravdu čte. Snad to ani nebylo obtížné. Neměl obvykle žádné zvláštní nápady a netoužil po nich.

„Prima,“ souhlasil a políbil ji na rameno. „Dobré jitro, Joano.“

„Dobré jitro, Paule. Doufám, že to s pečivem a mlékem bude dnes v pořádku.“

Odťapkala bosá k dodavatelskému liftu. Ano, pečivo i mléko tam už byly. Roznašeč tedy tentokrát neměl nepříjemnosti a to bylo dobré; Paul by určitě nerad zahajoval první den nové práce sušenkami a kávou s kondenzovaným mlékem.

„V noci se střílelo,“ řekla od elektrického vařiče. „Nevzbudilo tě to?“

„Ne,“ zalhal. „To víš, kluci s poplašňáky. Rámus zkrátka patří k pubertě.“

Jenže ten křik, přecházející v chroptění, ne. Když ho zaslechl – pokolikáté už? – dostal na okamžik šílený nápad běžet dolů. Ovšemže to nakonec neudělal. Ani s Hippokratovým lékařským slibem se to nesmí přehánět. Ostatně zanedlouho byl na místě obrněný policejní vůz. Prý v nich dokonce mívají střídavou službu i kolegové, aby byli po ruce. Dojedl a dopil.

„Tak ahoj, Joano.“ Tak to bylo lepší, vlastně tak to bylo jedině možné.

„Ahoj, Paule. Zase za měsíc, že? Bude se mi po tobě stýskat.“

„To doufám,“ zašklebil se. „A dej na sebe pozor, malá!“

„S. S. S. – samozřejmě se spolehněte, pane doktore!“ Políbil ji na ústa, do dlaně a na malé, růžové a spánkem ještě trochu pomuchlané ucho. Mechanicky přejel dlaněmi kapsy. Brýle, peněženka, zapalovač, všechno bylo na svém místě. Skvělý den.

Ulice byla v tuto hodinu ještě téměř liduprázdná, ale stopy střelby už přesto zmizely. Kropicí automaty zřejmě všechno uvedly do pořádku. Doktor si nasadil na ústa a nosní dírky tampóny proti smogu a svižně vykročil ke stanici rychlodráhy, vzdálené naštěstí jen pár desítek metrů.

„To už za pacientem, pane dokt…