Vzkazy vlastenecké

Pomněnky

Boženě Němcové

Spí babička nám pod zemí,
ta dobrá, čistá duše,
však z luhů českých vnuků dav
jí k rovu denně kluše.

Jak dřímá se Ti, babičko?
Snad srdce vždy Ti měkne,
když vnuků vděčných nový dav
u hrobu Tvého klekne?

Kdy šeptají Ti do země,
že po Čechách již lépe,
že srdce české, dobrácké
již bujařeji tepe?

Že co jste v bídě zasili,
již v duších našich roste,
že lid si na Tě vzpomíná
i v horské chýži prosté?

Že při čtení Tvé „Babičky“
vzpomínky letí chatou
na vyšehradský drahý hrob,
v něm na babičku zlatou?

Ó, věř nám, zlatá babičko,
co’s pro nás vytrpěla,
jen těžko chápou bohatci,
však chudší duše zcela!

Ó, věř nám, srdce nejčistší,
zde v nejsvětější skále,
že věčně Tobě žehnati
lid v zemi bude malé!