Vzkazy vlastenecké

Řeči mateřské

Co chtěl bych říci, kouzel plný zvuku,
má řeči rodná, o záři Tvých vnad,
snad poznala bys z mého srdce tluku,
však nepoví to veršů prostých řad;
i z řasy mé snad svítí paprsk lásky,
jenž lásku mou Ti trochu vypoví,
náš květe český, prostší sedmikrásky,
však líbeznější nad květ lipový.
Ó, řeči česká, hlava má se sklání
před Tebou, kněžno, nehynoucích zdob,
před Tebou, čistá, skvoucí hvězdo ranní,
bez níž luh český pustou byl by plání,
Ty dare bohů z dávno prchlých dob!
Tys dcera česká! a tím pravím jasně,
že chořela jsi, žhoucí krve proud
kdy vlasti matce z ňader tryskal v řásně
zdravého roucha; kdy jen horský kout,
maličká víska a ta chata šedá
jí zbyla věrna a kdy v nebes báň
ret svadlý šeptal šedivého děda:
„Tu řeč mi, Pane, s řečí matek chraň!“
Tak chránili Tě, zvuku předkův drahý,
jak sirotečka v síňkách horských chat,
za upřímnými vesnickými prahy
při písni Tvojí staroch výskal mlád;
Ty’s …