Povídky ze starých hradů

V.

Císařovna skutečně byla na hradě pražském. Když již lékaři rady nevěděli, pevně doufala v pomoc lékaře nejvyššího. K nému obrátila všecku čistou mysl svoji. Svatého Zikmunda, jehož byl císař Karel obzvláštním ctitelem, umínila si prositi za pomoc. S malou družinou pěšky vydala se do Prahy. Ve chrámu svatovítském obětovala osm mis ze zlata ryzího, aby zlatem tím korunována byla hlava svatého Zikmunda. U hrobů patronů českých svatých Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Lidmily za zdraví manžela svého prosila.

Ve chrámě setkala se také s mistrem Parléřem. Mistr pověděl jí, jak s Ješkem se potkal a hovořil. Nezamlčel, že Ješek za Václava se modlil, aby nebyl sirotkem, aby neměl jen macechy.

Císařovna se usmála: „Jak velká a čistá jest láska dětinná!“ potom kvapně se tázala: „A kde jest nyní milý ten hoch?“

„Milosti, sotva že zvěděl, že ráčíš býti na hradě, prchal opět k domovu. Bál se hněvu Tvé Milosti císařské!“

„Ubožák, aby někde zahynul! Nechť se pan hofmistr Pešek z Janovic okamžitě za ním rozjede a na Karlštein ho dovede!“ kázala císařovna. Sama opět se svými pěšky na Karlštein se vydala.

Karlšteinský pan purkrabí s matkou Ješkovou zatím strachy trnuli, co s dítětem se stalo. Nejprve domnívali se, že jen do Budňan zašel ku sv. Palmáciu, ale když dlouho se nevracel, posla k faráři vypravili. Ten přinesl zvěsť bolnou, že důstojný kněz dnes Ješka ani nespatřil. Manové na hradbách také žádné zprávy určité nepodali; věděli, že hoch ze hradu vyběhl, ale dále nevěděli ničeho. Nemoc císařova byla příčinou, že byli méně obezřetni, a pak bylo v ten den kolem hradu lidu mnoho. Až tu odpůldne pan Pešek hocha přivezl… Matka plakala dojata nevýslovně, slyšíc, co synek její pro císaře podnikl. Pan hofmistr Petr z Wartenberka div radostí Ješka nerozmačkal, tak rozehřála ho láska dětinná. Přišel i králevic Václav a Ješkovi obrázek svůj …