Poezie italská nové doby IX

Na polích u Marenga na bílou sobotu 1175

Na pole u Marenga svit luny plný kles,
od Bormidy k Tanaru hučí a bouří les,
les halaparten, lidí a ořů prchá v cval
od zdí Alexandrie, již darmo dobýval.

A plají ohně z města a z hřbetů Apenin
na cestu, kterou prchá císař, ten Ghibelin,
a na odvetu ohně z Tortony planou bran
a vítězství zpěv nocí zní bouřně se všech stran.

Jeť chycený lev švábský italskou zbraní jat,
to rcete ohně horám a pláním, moři v chva
než zítra Kristus vstane, římského lidu již
jak novou, velkou slávu, ty slunce, uvidíš!

Na jilec meče bradu slyše tu smutnou zvěst
uklání šedý císař a sní: To pěkná čest
být zajat od kramářů, jimž včera směšný pych
snad poprvé opásal rytířským mečem břich.

A biskup Špýrský, jemuž sto vinic plní džbán
a chor sto kanovníků, vzdech celý polekán:
Ó věžatý můj chráme, kdo ve tvém sklepení,
kdo bude zpívat zítra nešpory vzkříšení?

A pan falckrabě Děpold, kterému plavý vlas
tkán ligustrem a růží až na bedra se třás,
sní: Na Rýnu zpěv elfů zní sladkým nápěvem
a Tekla myslí na mne při svitu měsíčném.

Mohučský arcibiskup: Pln svaté důvěry
vždy nesu svatý olej vedle své sekery
pro každý případ. K…