Mít a nemít

ŠESTNÁCTÁ
KAPITOLA

V docích zajel Harry Morgan po molu až k místu, kde kotvila loď, rozhlédl se, jestli někde nablízku někdo není, zvedl přední sedadlo vozu, vytáhl plochou, těžkou, olejem nasáklou plátěnou brašnu a hodil ji na loď do kokpitu.

Pak vlezl na loď sám a otevřel kryt motoru a brašnu s puškou uložil dolů, aby nebyla vidět. Spustil karburaci a nastartoval oba motory. Motor na pravém boku běžel po několika minutách hladce, ale motoru na levé přední straně vynechával druhý a čtvrtý válec a Harry zjistil, že jsou spálené svíčky, díval se po nějakých nových, ale nemohl žádné najít.

„Musím koupit svíčky a doplnit benzín,“ myslel si v duchu.

Dole u motorů otevřel brašnu s puškou a sesadil pažbu a pušku dohromady. Našel dva kusy řemenů od ventilátorů a čtyři šrouby, vyřízl do nich čtyři díry a udělal z nich závěs, který měl držet pušku pod podlahou kokpitu, nalevo od krytu; přesně nad motorem na levém boku. Ležela tam a bylo to na ni právě šikovné místo, a Harry zastrčil jeden ze čtyř zásobníků, jež byly v plátěných kapsách brašny, do pušky. Klekl si mezi oba motory a natahoval se po pušce. Stačilo udělat pouze dva pohyby. Nejdřív vytáhnout řemen, který byl natažen kolem nábojové komory přímo za západkou. A pak vysmeknout pušku z druhé smyčky. Zkoušel to a šlo to jednou rukou lehce. Projel páčkou po celé délce od poloautomatu až k poloze automat a přesvědčil se, jestli je zajištěno. Pak pušku znovu zavěsil. Nemohl se rozhodnout, kam dát rezervní zásobníky; potom zastrčil brašnu dolů pod benzínovou nádrž, kde by na ni mohl dosáhnout, a nechal zásobníky ležet dolními konci směrem k ruce. Až budou na cestě, tak hned jak sem dolů půjde, může si jich pár strčit do kapsy, myslel si. Bude lepší, když to u sebe nebude mít, protože by ještě o něco mohl narazit a mohlo by to, prevít, prsknout.

Vzpřímil se. Bylo hezké, jasné odpoledne, příjemné, nebylo chladno a vál jen lehký severní vítr. Skutečně to bylo pěkné odpoledne. Pozoroval, jak s odlivem klesá hladina; na kůlech u okraje kanálu seděli dva pelikáni. Malý rybářský člun, namalovaný na temně zeleno, si to supěl s nákladem ryb na rybí trh, černošský rybář seděl na zádi u kormidla a držel rukojeť kormidla v ruce. Harry se zahleděl do dálky po vodní pláni, kterou vyhladil vítr vanoucí s odlivem a která měla v odpoledním slunci šedomodrou barvu, a hleděl až k písečnému ostrovu, jenž se tu vytvořil, když v místě, kde zjistili žraloci hnízda, vybagrovali kanál. Nad ostrůvkem se vznášeli bílí rackové.

„Bude pěkná noc,“ myslel si Harry. „Na cestu to bude hezká noc.“

Trochu se zpotil, a když byl dole u strojů, napřímil se a otřel si obličej kusem cupaniny. Na molu stál Albert.

„Poslyš, Harry“ říkal mu. „Hele, měl bys mě vzít s sebou.“

„Co tě to zase popadlo?“

„Teď nám prej budou ze zprostředkovatelny dávat práci je…