Fiesta

Kniha první

Kapitola 1

Robert Cohn byl kdysi na Princetonské univerzitě šampiónem střední váhy v boxu. Nemyslete si, že na mě takový univerzitní šampionát dělá zvláštní dojem, ale pro Cohna to znamenalo moc. Box ho sice vůbec nebavil a vlastně mu byl protivný, ale zaťal zuby a důkladně trénoval, aby překonal pocit méněcennosti a zakřiknutost z toho, že s ním v Princetonu zacházeli jako se židem. Vědomí, že by dokázal rozbít hubu každému, kdo si ji na něj otevře, mu poskytovalo jisté vnitřní uspokojení, třebaže byl tak plachý a zgruntu slušný hoch, že nikdy neboxoval jinak než v tělocvičně. Mezi žáky Pavouka Kellyho byl hotová hvězda. Pavouk Kelly trénoval všechny své mladé pány jako pérovou váhu, ať už vážili půl metráku nebo metrák. Ale Cohnovi to zřejmě vyhovovalo. Byl fakt hrozně rychlý. Byl tak dobrý, že ho Pavouk brzy s gustem vyklepl a natrvalo mu rozplácl nos. Cohnova nechuť k boxu tím jenom vzrostla, ale zároveň z toho měl nějaké zvláštní zadostiučinění, a určitě to prospělo jeho nosu.

V posledním roce na univerzitě to přeháněl se čtením a začal nosit brejle. Nikdo z jeho ročníku, s kým jsem se v životě setkal, se na něj nepamatoval. Ani na to, že býval šampiónem ve střední váze.

Mám nedůvěru ke všem upřímným a prostomyslným lidem, zvlášť když v jejich historkách nic neskřípe, a vždycky jsem Cohna podezříval, že třeba žádným šampiónem ve střední váze vůbec nikdy nebyl, že mu třeba šlápl do obličeje kůň nebo že se jeho máma možná něčeho lekla nebo se v něčem zhlídla nebo že si snad jako dítě ten nos někde narazil, ale nakonec jsem si tu historii po někom ověřil přímo u Pavouka Kellyho. Pavouk Kelly si Cohna nejenom pamatoval. Dokonce často uvažoval, jak to s ním ve světě dopadlo.

Robert Cohn patřil z otcovy strany k jedné z nejbohatších židovských rodin v New Yorku, a z matčiny strany k jedné z nejstarších. Na vojenské škole, kde se připravoval do Princetonu a kde hrál výborně zadáka v ragbyovém mužstvu, mu jeho rasu nikdo nepřipomínal. Nikdo mu nikdy nedal najevo, že je žid, a že se tedy nějak liší od všech ostatních, dokud nepřišel do Princetonu. Byl slušný, kamarádský a hrozně plachý mládenec a nesl to hodně těžce. Vypořádával se s tím v boxu, z Princetonu vyšel s bolavým komplexem ustavičného sebepozorování a s rozpláclým nosem, a první holka, která k němu byla něžná, ho uvrtala do manželství. Byl ženatý pět let, měl tři děti, přišel o většinu z padesáti tisíc dolarů, které mu odkázal otec, když ostatní pozůstalost podědila jeho matka, nebyl doma s bohatou manželkou šťastný a zakysl v dost nepříjemného patrona, a právě když se rozhodl od ženy odejít, odešla ona od něho a utekla mu s nějakým malířem miniatur. Po dlouhých měsících, kdy sám uvažoval, že ji opustí, ale neudělal to, protože nechtěl být tak krutý, aby ji o sebe připravil, znamenal pro něj její odchod zdravý šok.

Došlo k rozvodu a Robert Cohn se odstěhoval na západní pobřeží. V Kalifornii zapadl mezi literáty, a protože mu zůstalo ještě něco málo z těch padesáti tisíc, začal zanedlouho podporovat jednu uměleckou revui. Revue začala vycházet v kalifornském Carmelu a skončila na druhé straně kontinentu, v massachusettském Provincetownu. V té době se Cohn, na kterého se dívali čistě jako na mecenáše a jehož jméno se v tiráži objevovalo jenom ve funkci člena redakční rady, stal najednou jediným redaktorem. Šlo přece o jeho peníze, a on přišel na to, že se mu redaktorská autorita zamlouvá. Mrzelo ho, když vydávání magazínu začalo stát tolik, že se ho musel vzdát.

Jenomže měl v té době jiné starosti. Vzala si ho do parády jedna dáma, která doufala, že udělá štěstí zároveň s magazínem. Počínala si velice energicky a vzala si Cohna do parády tak, že proti tomu byl docela bezmocný. Kromě toho byl přesvědčen, že ji miluje. Když ta dáma viděla, že magazín žádné štěstí neudělá, Cohn ji kapku znechutil a rozhodla se, že z toho aspoň vyrazí, co se z toho ještě vyrazit dá, a tak si vynutila, aby odjeli do Evropy, kde může Cohn psát. Přijeli do Evropy, kde ta dáma byla vychovaná, a zůstali tam tři roky. Během těch tří roků, ze kterých první rok strávili na cestách a…