Tři mušketýři 1

XXII
Balet Merlaison

Nazítří se po celé Paříži nehovořilo o ničem jiném než o plesu, který pořádají městští konšelé na počest krále a královny, a na němž mají Jejich Veličenstva tančit králův oblíbený kolový tanec zvaný balet Merlaison.

Už osm dní se v radnici všechno připravovalo na tento slavnostní večer. Městský tesař postavil tribuny pro pozvané dámy, městský dodavatel koloniálního zboží dodal do sálů dvě stě svící z bílého vosku, což byl v té době neslýchaný přepych, a bylo objednáno dvacet houslistů za dvojnásobný honorář, než bylo pravidlem – ovšem pod podmínkou, jak uvádí příslušná zpráva, že budou hrát celou noc.

V deset dopoledne přišel poručík královské gardy pan de La Coste v doprovodu dvou poddůstojníků a několika střelců k městskému písaři Clémentovi a vyžádal si od něj klíče od všech bran, pokojů a kanceláří radničního paláce. Klíče okamžitě dostal – každý s označením, kam patří. Od té chvíle odpovídal pan de La Coste za střežení všech dveří v radnici i všech příchodů k ní.

V jedenáct hodin se dostavil kapitán gardistů Duhallier a přivedl padesát střelců, kteří se ihned rozmístili v budově radnice u dveří, kde měli stát na stráži.

Ve tři odpoledne dorazily dvě roty gardistů, z toho jedna francouzská a druhá švýcarská. Jednu polovinu roty francouzských gardistů tvořili vojáci pana Duhalliera a druhou gardisté pana des Essarts.

O šesté večer začali přicházet pozvaní hosté. Jak docházeli, byli uváděni do velké síně na připravené tribuny.

V devět hodin přišla manželka předsedy pařížské městské rady. Protože to byla po královně nejvýznačnější dáma přítomná na slavnosti, uvítali ji pařížští páni radní a uvedli ji do lóže přímo naproti lóži připravené pro královnu.

O desáté hodině bylo v malé síni v křídle radniční budovy blíže k chrámu svatého Jana připraveno občerstvení pro krále. V téže síni stála městská pokladnice, kterou střežili čtyři lučištníci.

O půlnoci se ozvalo silné volání a četné ovace králi, který projížděl od Louvru k radnici ulicemi, jež byly bohatě osvětlené barevnými lucernami.

Králi vyšlo vstříc šest městských strážníků s pochodněmi a za nimi páni konšelé odění v dlouhých soukenných rouchách. Setkali se s ním na schodišti, kde na uvítanou složil starší kupeckého cechu králi poklonu, na kterou Jeho Veličenstvo odpovědělo omluvou za pozdní příchod. Vinu za zpoždění sváděl král na pana kardinála, který ho prý zdržel až do jedenácti hodin jednáním o státních záležitostech.

Ludvík XIII. byl ve slavnostním oděvu a doprovázeli ho Jeho Královská Výsost Monsieur (Monsieur je titul oficiálně udělovaný od druhé poloviny 15. století nejstaršímu z mladších bratrů panujícího krále. Pozn. překl.), dále hrabě de Soissons, velkopřevor, vévoda de Longueville, vévoda d’Elboeuf, hrabě d’Harcourt, hrabě de la Roche-Guyon, pánové de Liancourt a de Baradas, hrabě de Cramail a rytíř de Souveray.

Každý si všiml, že se král tváří nevlídně a ustaraně.

Pro krále byl připraven jeden pokoj a pro Monsieura druhý. V obou byly připraveny masky. Obdobné dva pokoje byly přichystány pro královnu a manželku předsedy pařížské městské rady. Pánové a dámy z doprovodu Jejich Veličenstev měli pro oblékání vyhrazeny místnosti upravené jako šatny vždy pro dvě osoby.

Než král vešel do šatny, nařídil, aby ho okamžitě uvědomili, jakmile přijde kardinál.

Půl hodiny po příchodu krále zazněly nové ovace, tentokrát na počest královny. Její Veličenstvo opět uvítali páni konšelé, před nimiž šli strážníci s pochodněmi. Když královna vešla do sálu, bylo na ní vidět, že podobně jako král je i ona zasmušilá a vypadá velice unaveně. V okamžiku, kdy přicházela, zvedla se do té doby spuštěná záclona malé lóže a za ní se objevila bledá tvář kardinála, který byl v masce španělského kavalíra. Upřel zrak na královnu a na rtech se mu objevil pekelný úšklebek – královna totiž neměla své briliantové přívěsky.

Anna Rakouská chvíli naslouchala projevům úcty městských hodnostářů a odpovídala na pozdravy dam. Pojednou se u jedněch dveří sálu objevili král s kardinálem. Kardinál cosi šeptal králi a ten byl bledý.

Ludvík XHI. bez masky a s nezavázanými šňůrami kabátce prošel mezi hosty, přistoupil ke královně a hlasem, který se chvěl zlobou, řekl:

„Povězte mi laskavě, paní, proč nemáte své briliantové přívěsky, když víte, že bych je na vás rád viděl?“

Královna se rozhlédla kolem a za králem spatřila kardinála, který se ďábelsky usmíval.

„Sire,“ odpověděla rozechvěle, „nevzala jsem si je z obavy, aby se jim v tomto návalu něco nestalo.“

„To jste chybila, paní! Věnoval jsem vám je proto, abyste se jimi honosila. Opakuji vám, že jste chybila!“

Hlas Ludvíka XIII. prozrazoval silný hněv. Všichni v sále se dívali na krále a s úžasem mu naslouchali, a přitom nikdo nechápal, co se vlastně děje.

„Mohu pro ně poslat do Louvru, sire, a tím bude přání Vašeho Veličenstva splněno,“ řekla královna.

„Udělejte to, paní, učiňte tak, ale co nejdříve, protože za hodinu začne tanec.“

Královna se uklonila na znamení poslušnosti a odešla se svými dvorními dámami, které ji měly doprovodit do šatny. Král se rovněž odebral do svého pokoje. V sále zavládl na okamžik neklid a zmatek. Všichni viděli, že se mezi královnou a králem něco přihodilo, ale protože oba hovořili velice potichu a okolostojící z úcty ustoupili o několik kroků, nikdo nic neslyšel. Houslisté hráli naplno, ale nikdo je neposlouchal.

První vyšel ze své šatny král. Měl na sobě velice elegantní lovecký úbor a Monsieur i ostatní urození pánové byli oblečeni jako on. Tento oděv králi nejlépe slušel a Ludvík XIII. v něm skutečně vypadal jako první šlechtic svého království.

Kardinál přistoupil ke králi a podal mu jakousi kazetu. Když ji král otevřel, spatřil v ní dva briliantové přívěsky.

„Co to má znamenat?“ zeptal se kardinála.

„Nic,“ odpověděla Jeho Eminence. „Jen jestli královna bude mít přívěsky, o čemž pochybuji, spočítejte je, sire, a když zjistíte, že jejich pouze deset, zeptejte se Jejího Veličenstva, kdo jí asi mohl tyhle dva odcizit.“

Král…