Hrabě Monte Christo 3

XV.
ROBERT ĎÁBEL.

Návštěva Opery poskytovala tím lepší důvod k omluvě, že toho večera byla v Královské hudební akademii slavnost. Levasseur vystoupil po prvé po dlouhé chorobě v úloze Bertrama a výkon módního maestra přivábil jako vždy nejskvělejší pařížskou společnost.

Morcerf, jako většina bohatých mladých mužů, měl své sedadlo v orchestru, pak deset lóží známých osob, které mohl požádat o místo, nepočítaje ani to, na něž měl právo v lóži lvů.

Château Renaud měl sedadlo sousední.

Beauchamp, jako žurnalista, byl králem hlediště a měl místo všude.

Lucien Debray měl toho večera k disposici lóži ministrovu a nabídl ji hraběti de Morcerf, jenž, když Mercedes odmítla, poslal ji Danglarsovi se vzkazem, že během večera učiní nepochybně baronce a její dceři návštěvu, přijmou-li laskavě dámy nabízenou lóži. Dámám ani nenapadlo odmítnout. Nikdo nemá takový zálusk na lóže, které nic nestojí, jako milionář.

Danglars prohlásil, že jeho politické zásady a jeho postavení oposičního poslance nedovolují mu vstoupiti do lóže ministrovy. Baronka dopsala tedy Lucienovi, aby pro ni přišel, neboť nemohla jíti do Opery sama s Eugenií.

Skutečně, kdyby tam obě ženy byly samotny, byl by to zajisté každý shledal velmi nepěkným; kdežto nikdo nemohl ničeho namítat proti tomu, že slečna Danglarsová navštívila Operu ve společnosti své matky a matčina milence; nutno přijmout společenské zákony tak, jak jsou.

Opona zvedla se jako obyčejně před poloprázdným hledištěm. I to je naší pařížskou fashion, přicházet do divadla, když již divadlo začalo: následkem toho první jednání uplyne, aniž přišedší diváci pozorují hru: dívají se na návštěvníky přicházející a slyší jen hluk dveří a hovoru.

„Hle,“ pravil náhle Albert, vida otevříti se lóži v prvním pořadí, „hle, hraběnka G…!“

„Kdo je to hraběnka G…?“ tázal se Château Renaud.

„Nu, barone, to je otázka, kterou vám neodpustím; vy se ptáte, kdo je to hraběnka G…?“

„Ach, pravda,“ prohodil Château Renaud; „není to rozkošná Benátčanka?“

„Ovšemže.“

V tom okamžiku spatřila hraběnka G… Alberta a vyměnila s ním pozdrav, doprovázený úsměvem.

„Vy ji znáte?“ tázal se Château Renaud.

„Ano,“ přisvědčil Albert; „byl jsem jí představen v Římě Franzem.“

„Neprokázal byste mi v Paříži službu, kterou vám Franz prokázal v Římě?“

„S radostí.“

„Pst!“ volalo obecenstvo.

Oba mladí mužové pokračovali v hovoru, jakoby se ani v nejmenším nestarali, že přízemí zdá se projevovat přání poslouchati hudbu.

„Byla na dostizích na Martově Poli,“ pravil Château Renaud.

„Dnes?“

„Ano.“

„Ach, skutečně, byly dostihy. Sázel jste?“

„Oh, maličkost, padesát louisdorů.“

„Kdo vyhrál?“

„Nautilus; vsadil jsem naň.“

„Ale byly trojí závody.“

„Ano, o cenu Jockey Clubu, zlatý pohár. Přihodilo se dokonce něco dosti zvláštního.“

„Copak?“

„Ticho!“ volalo obecenstvo.

„Copak?“ opakoval Albert.

„Při těch dostizích vyhrál úplně neznámý kůň i jockey.“

„Jakže!“

„Ano; nikdo si nevšiml koně, zapsaného pode jménem „Vampa“, a jockeye, zapsaného pode jméne…