Rudá sfinga

Přehled osob

A

Charles d’Albret, vévoda de Luynes (1578–1621)

Oblíbenec Ludvíka XIII., francouzský konetábl, vévodou se stal v roce 1619. Tlačil na krále, aby se rozhodl k vraždě Concina Conciniho, maršálka d’Ancre (1617), jednal se vzbouřenou šlechtou a bojoval proti protestantům. Při obléhání Montaubanu však zažil neúspěch a zemřel dřív, než upadl do nemilosti.

Anna Rakouská (1601–1666)

Královna Francouzská a Navarrská od 1615 do 1643. Regentkou od 1643 do 1651, tedy po smrti Ludvíka XIII. do plnoletosti Ludvíka XIV. Dcera španělského krále Filipa III. a arcivévodkyně Markéty Rakouské. Za Ludvíka XIII. se provdala roku 1615. Její tchyně Marie Medicejská jí dlouho opovrhovala, Ludvík XIII. ji zanedbával. Dauphina porodila až po dvaceti letech manželství. Velmi ji ovlivňovala vévodkyně de Chevreuse, ale i jiné dámy z jejího okolí, účastnila se mnohých intrik a komplotů zejména proti Richelieuovi, kterého nenáviděla. Po kardinálově a manželově smrti učinila svým prvním ministrem kardinála Mazarina a vládla s ním až do jeho smrti.

B

François de Baradas

Po krátký čas jeden z oblíbenců Ludvíka XIII., stal se vrchním podkoním, potom prvním komořím. V roce 1626 upadl do nemilosti, opustil Francii, v zahraničí se věnoval vojenské kariéře a vrátil se, až když se Anna Rakouská stala regentkou.

Maffeo Barberini (1568–1644), papež pod jménem Urban VIII. (1623–1644)

Byl vychován u jezuitů. V roce 1601 přišel coby apoštolský legát blahopřát Jindřichu IV. k narození dauphina, budoucího Ludvíka XIII. V roce 1604 byl jmenován apoštolským nunciem v Paříži a jako takový hrál velmi významnou roli u Jindřicha IV. V roce 1606 byl jmenován kardinálem a 1623 zvolen papežem. Byl velkým budovatelem. Jako přítel Galilea Galileiho se snažil tohoto astronoma zachránit proti vůli inkvizice před upálením. Zastával poměrně nepevný postoj vůči protestantům. Podporoval členy své rodiny a dával jim výnosná místa.

François de Bassompierre, markýz d’Haroué (1579–1646)

Vrchní velitel Švýcarů od roku 1614, francouzský maršálek od roku 1622. Byl pověřeným vyslancem ve Španělsku, Švýcarsku a Anglii. Vyznamenal se skoro ve všech velkých bitvách vedených Jindřichem IV. i Ludvíkem XIII. Za svůj tajný sňatek s Luisou Margueritou Lotrinskou byl obviněn z komplotu. V roce 1631 byl uvězněn, osvobozen byl až po králově smrti 1643. Během věznění napsal Paměti.

Guillaume Bautru, hrabě de Serrant (1588–1665)

Státní rada, ceremoniář u krále, vyslanec ve Španělsku, v Anglii a v Savojsku. Jeden ze zakládajících členů Francouzské akademie, do níž byl zvolen 1634. Těšil se přízni kardinála de Richelieu, byl jeho chráněncem, později byl chráněncem Mazarinovým.

Nicolas Bautru, hrabě de Nogent (?–1661)

Mladší bratr Guillauma de Bautru. Dumas ho označuje jménem Nogent-Bautru. Velitel stráží městských bran. Měl pověst šaška.

Pierre Michel de Bellegarde, markýz de Montbrun, pan de Souscarrières

Skutečná postava, neexistují však o něm žádné informace kromě té, že mu bylo uděleno právo nájemce pařížských nosítek, jehož se vzdal v polovině 17. století.

Henri de Beringhen (1603–1692)

První komoří Ludvíka XIII. Oddaný královně Anně Rakouské.

Pierre de Bérulle (1575–1629)

Francouzský kardinál a státník. Hlava Rady královny Marie Medicejské. Zřídil karmelitánský řád a založil kongregaci oratoriánů. Richelieu ho odstavil od moci kvůli jeho vstřícné politice vůči Rakousku. Nerozlučný přítel Françoise Leclerka du Tremblay, zvaného Otec Josef.

Maximilien de Béthune, vévoda de Sully, baron de Rosny (1560–1641)

Protestant, jeden z nejstarších druhů ve zbrani Jindřicha IV. Králův rádce, vrchní intendant financí (1598). Přísný správce, soustřeďoval se na problémy zemědělství a na budování cest. Postaral se o vyrovnanou ekonomiku Francie. Vrchní velitel dělostřelectva (1599). První ministr Jindřicha IV. Patřil k těm, kdo vybrali Jindřichovi IV. jako manželku Marii Medicejskou. Richelieu ho jmenoval maršálkem v roce 1634.

Philippe de Béthune (1561–1649)

Sullyho bratr. Vyslanec v Savojsku a v Německu. Vychovatel Gastona Orleánského.

Antoine de Bourbon, hrabě de Moret (1607–?)

Syn Jindřicha IV. a Jacqueliny de Bueil, hraběnky de Moret. Uznán za legitimního v roce 1608. O jeho životě je známo jen velmi málo. Několik memoáristů se zmiňuje o jeho účasti v bitvě v Suském průsmyku. Přidal se ke vzpouře Gastona Orleánského proti Richelieuovi, v roce 1632 byl obviněn ze zločinu urážky majestátu. Prakticky všechny prameny uvádějí, že zemřel prvního září 1632 v bitvě u Castelnaudary. Pověst, kterou nic nepotvrzuje, však tvrdí, že se stáhl po bitvě do ústraní poustevny a zemřel starý a v anonymitě.

Ludvík Bourbonský, hrabě de Soissons (1604–1641)

Bratranec Ludvíka XIII. Konspiroval s Gastonem Orleánským, chtěli zavraždit Richelieua. Kardinál ho poslal do exilu.

Jindřich II. de Bourbon-Condé (1588–1646)

Pohrobek Jindřicha I. de Bourbon-Condé. Jeho matka Charlotte de la Trémouille byla podezřelá z toho, že otrávila svého manžela. Král Jindřich IV. se ujal výchovy syna. Oženil se s Charlotte de Montmorency, kterou Jindřich IV. miloval. Aby unikl neúnavnému královu dvoření, uchýlil se se svou ženou do Bruselu, a tak zkalil francouzsko-španělské vztahy.

Charles Bouvard (1572–1658)

Lékař Ludvíka XIII. od 1628 do královy smrti. Profesor medicíny na královské koleji a intendant pařížské botanické zahrady. Několik autorů ho viní z toho, že uspíšil konec svého pacienta nemírným předepisováním pouštění žilou, půsty a klystýry.

Louis de Briançon, baron de La Saludie

Voják a vyslanec. Mimo jiné pověřený misí v Cařihradu, Benátkách a Savojsku.

Jacqueline de Bueil (1588–1651)

Jedna z milenek Jindřich IV., jemuž dala syna Antoina Bourbonského, hraběte de Moret, jehož král uznal za vlastního.

Claude de Bullion (1569–1640)

Vrchní intendant financí (1632) a strážce pečeti (1633–1636). Richelieuův stoupenec. Zavedl zlatou minci louisdor, ludvíka.

C

Marie-Madeleine de Combalet de Vignerot du Plessis, vévodkyně d’Aiguillon (1604–1675)

Dcera Richeli…