Rytíř de Sainte-Hermine

LXXXIII
Návrat do Chien-de-Plomb

V první chvíli se Surcouf ani René neodvážili opustit loď, kterou právě zajali; ale sotva byly vyřízeny nezbytné formality, sotva důstojníci dali své slovo, sotva François přešel na Louisu jako velitel a první Surcoufův důstojník Édeux na trojstěžník Triton, René i Surcouf nechali spustit čluny, aby se navštívili.

V půli cesty se čluny setkaly. René přeskočil ze svého člunu k Surcoufovi a vrhl se mu do náruče.

Bylo dohodnuto, že celý den zůstanou spolu a společně poobědvají; navzájem si vychválili svoji kuchyni, aby přitáhli přítele k sobě. Reného jídelní lístek však sám Surcouf uznal za mnohem lepší, a tak bylo dohodnuto, že obědvat se bude na Newyorském kurýru.

Oba tedy vystoupili na palubu bývalé otrokářské lodi.

René několika slovy Surcoufa zasvětil do toho, jak probíhala cesta v Barmě, vyprávěl mu o lovech, o denních i nočních útocích, o svém boji s Malajci, o souboji s hroznýšem, o tom, že Jane zemřela, ale neřekl mu, za jakých okolností k tomu došlo. Konečně mu vyložil, jak odjel ze Země betelu, líčil požár v lese a napadení kajmany a tygry. Surcouf se přímo tetelil radostí.

„Tohle znamená výlet na souš,“ poznamenal lítostivě, „tam je plno příležitostí k zábavě; to já jsem se třikrát nebo čtyřikrát střetl s Angličany, všichni se nechali zajmout jako ovce; dneska bych byl uvízl ve lví tlamě, kdyby ses neobjevil a nerozevřel tomu lvu čelisti. Věřil bys, že jsem byl tak zaujatý těmi dvěma loděmi, že jsem tě vůbec neviděl připlouvat? A to se prosím říká, že mám nejlepší oči ze všech kapitánů ze Saint-Malo, z Bretaně i z Normandie! Dovedeš si představit, jak jsem byl překvapený, když jsem zaslechl muziku z tvých šestnáctiliberních kanonů! Musím ale podotknout, že jsem tě poznal, sotva jsi pronesl první slovo, i když to bylo anglicky. A víš vůbec, koho jsme zajali?“

„Namouduši ne!“ opáčil René. „Nebil jsem se kvůli kořisti, jen jsem ti chtěl pomoct!“

„Tak si to poslechni, příteli,“ pravil Surcouf. „Máme tolik pepře, že bychom mohli popepřit celý oceán od mysu Dobré naděje až k mysu Horn. Tři miliony za pepř, příteli, tedy milion pro tebe a pro tvé muže.“

„Milion pro mne? Ale za co? Víš dobře, že nebojuju pro nějaký tvůj pepř.“

„Ano, ale co tví muži? Můžeš odmítnout milion pro sebe, ale nemůžeš ho odmítnout jménem osmnácti nebo dvaceti chudáků chlapů, kteří počítají, že si budou moct solit a pepřit polévku do konce svého života. Tak jim přenechej svůj podíl, jestli chceš, to je tvoje věc, můžeš jim dát pět set tisíc franků! Ale dáš jim je ze svého.“

„Ne, dáš jim je ty!“

„Ty nebo já, na tom nezáleží. Jim bude určitě jedno, kdo jim ten půlmilionek dá, hlavně že jim bude cinkat v kapse. A teď k tvé první otázce, co se děje ve Francii; bojuje se na moři nebo na souši? Příteli, nevím o tom absolutně nic, do Indického moře hluk děl nedorazí. Všechno, co ti můžu říct, je, že náš Svatý otec, Bůh nám ho zachovej, přijel do Paříže, aby tam požehnal císaři Napoleonovi. Ale jestli se chystá do Anglie, o tom jsem nezaslechl nic. Kdybych mohl Jeho Veličenstvu císaři poradit, řekl bych mu, ať si dělá své vojenské řemeslo, a to námořnické přenechá nám.“

René opustil zemi teprve nedávno; měl tedy spoustu čerstvých potravin a šťavnatého ovoce, které důstojníkům Revenantu udělalo největší radost.

Surcouf vyprávěl, jak bojoval se žralokem skoro tělo na tělo. Ten souboj svědčil o tom, že René nebyl sám, koho neopouštěla v krizové chvíli chladnokrevnost.

Několik dní po Reného odjezdu se Surcouf vydal na lov. Během zastávky na ostrově Mahé narazila piroga náhodou na obrovského spícího žraloka, který jedním úderem ocasu rozkolébal pirogu a všichni, kdo se na ní plavili, se stali kořistí tohoto mořského monstra. Jediný velitel přežil.

Muži, které žralok sežral, patřili k Surcoufově posádce.

Tato smutná událost velmi zapůsobila na posádku korzárské lodi, zejména pak na jejich kapitána, který sám jen taktak unikl žraločím zubům. Surcouf dokonce učinil slavnostní slib Panně Marii. Na lodi je tvrdá práce, spousta únavy a námořníci nemají zrovna dobrou paměť.

Brzy začali bezstarostně přeplouvat z jednoho ostrova na druhý, aby si opatřili čerstvé potraviny v chýších osadníků.

Když bylo rozhodnuto o o…