Jehúovi tovaryši

IX
Romeo a Julie

Jako by v kartouzu předvídali Morganův brzký odjezd, umyli mu koně, vytřeli ho dosucha slámou, dali mu dvojitou dávku ovsa a znovu ho osedlali.

Mladíkovi stačilo poslat pro něj a vyhoupnout se do sedla.

Sotva seděl na koni, brána se jako nějakým kouzlem otevřela, kůň s řehtáním vyběhl ven a cválal tak rychle, jako by už zapomněl na nedávnou cestu a byl plně připraven podniknout další.

Za branou kartouzu se Morgan na chvilku nerozhodně zastavil, rozvažoval, zda se dát napravo či nalevo; pak se obrátil napravo, chvíli jel po pěšině vedoucí z Bourgu do Seillonu, potom znovu zahnul doprava, ale tentokrát přes pole a vedl svého koně do cípu lesa, vyjel na jeho druhém konci, octl se na hlavní cestě do Pont-dʼAin a pokračoval po ní asi půl míle. Zastavil se až u skupiny domů, kterým se dnes říká Maison-des-Gardes.

Jeden z domů měl na štítě svazek cesmíny, což označovalo zastávku pro pocestné, kteří tu mohli zahnat žízeň a nabrat síly před dlouhou a únavnou cestou.

Stejně jako to udělal u brány kartouzu, zastavil se tu Morgan, vytáhl pistoli ze sedlové brašny a pažbou zabušil na vrata; protože však dobří lidé, co obývali tento skromný hostinec, nebyli součástí spiknutí, musel čekat déle než v kartouzu.

Konečně zaslechl těžký krok čeledína v dřevácích; vrata zaskřípěla a strejc, který je otevřel, se je hned zase instinktivně chystal zabouchnout, když v nich spatřil muže s pistolí v ruce.

„To jsem já, Pataute,“ řekl mladík, „neměj strach.“

„Ach, to jste vy, pane Charlesi! Ne, teď už nemám strach, ale víte, jak říkával pan farář v dobách, kdy jsme ještě měli dobrého Pánaboha, opatrnost je matkou moudrosti.“

„Ano, Pataute, je to tak,“ usmál se mladík. Sesedl z koně, vložil peníz čeledínovi do ruky; „buď klidný, dobrý Bůh se k nám zase vrátí a s ním i pan farář.“

„Achich, podle toho, co vidíme kolem sebe, tam nahoře se o nás nikdo nestará. Snad tam ani nikdo není,“ povzdechl čeledín. „Bude to ještě dlouho trvat, pane Charlesi?“

„Pataute, slibuju ti, že udělám všechno pro to, abys nemusel dlouho čekat, čestné slovo! Jsem stejně netrpělivý jako ty. A prosím tě, dnes nespi, milý Pataute.“

„Ach, pane Charlesi, víte přece dobře, že když přijedete, ani oka nezamhouřím… a co se koně týče… No tohle! Vy měníte koně každý den? Předminule jste měl ryzáka, minule grošáka a teď zase vraníka.“

„Je to tak, jsem rozmarný a vybíravý od přírody. Můj kůň dnes nepotřebuje nic, milý Pataute, jenom mu sundej uzdu. Sedlo mu ponechej… Počkej, dej ještě do sedlových brašen tyhle pistole, nechám si jen dvě.“

A Morgan vytáhl zpoza opasku pistole, které tam před nedávnem zastrčil, a podal je čeledínovi.

„Achich!“ zasmál se Pataut. „To jsou kanóny!“

„Vždyť víš, brachu, cesty nejsou bezpečné.“

„To bych řekl, pane Charlesi! Všude je plno lupičů, člověk si nemůže být jistý! Jestlipak víte, že minulý týden přepadli a oloupili dostavník z Ženevy do Bourgu?“

„Nepovídejte!“ udivil se Morgan. „A koho z té loupeže viní?“

„To je vám na tom nejpodivnější; představte si, že se povídá, že to udělali Ježíšovi tovaryši. Nevěřil jsem tomu ani za mák, to si pište! Ježíšovi tovaryši, to je přece dvanáct apoštolů, ne?“

„Tak tak,“ odtušil Morgan se svým věčným veselým úsměvem, „o jiných jsem neslyšel.“

„No právě! Ještě to nám chybělo, obviňovat dvanáct apoštolů, že přepadávají dostavníky! Říkám vám, pane Charlesi, žijeme v době, kdy už si lidi ničeho neváží, všechna úcta je pryč.“

A potřásaje hlavou jako misantrop znechucený ne-li přímo životem, tedy aspoň lidmi, odváděl Pataut koně do stáje.

Morgan se ještě chvíli díval za Patautem, než zmizel ve tmě nádvoří a zapadl do temné stáje; potom se vydal kolem živého plotu, který lemoval zahradu, a došel až ke skupině mohutných stromů, jejichž koruny tyčící se do výšky kreslily na temné obloze majestátní linii a stínily kouzelný venkovský dům. V okolí ho pompézně nazývali zámek Noires-Fontaines.

Morgan dorazil ke zdi, jíž byl obehnán pozemek zámku, právě ve chvíli, kdy v městečku Montagnac zvony odbíjely jedenáctou. Mladík se zastavil, zaposlouchal se do zvuku, který rozechvíval vzduch klidné a tiché atmosféry podzimní noci, a počítal až do jedenácti.

Potom popošel ještě pár kroků, proh…