Lady Hamiltonová

30

Projeli jsme částí Francie, Belgie a Německa. Zastavili jsme se ve Vídni, ale jen na krátký čas nezbytný k tomu, aby sir William vykonal uctivou návštěvu u císaře Josefa II. Dalšími zastávkami na naší cestě byla italská města Benátky, Ferrara, Bologna a Řím.

V Římě mě sir William začal uvádět do italského světa. Jeho archeologické výzkumy ho mnohokrát zavedly do hlavního města nikoli křesťanského světa, spíše do hlavního města antických císařů, a znal se tudíž důvěrně s těmi nejvýznamnějšími římskými rodinami.

Dorazili jsme tam začátkem jara 1788.

Pius VI. seděl na stolci svatého Petra již třináct let a bylo mu jednasedmdesát. Když byl krásný Ange Braschi jmenován papežem po Klementu XIV., váhal, jestli si nemá zvolit jméno Formosus II., tak byl zamilován do své žensky jemné pleti a krásných světlých vlasů. Ještě dnes nacházel zalíbení v sobě samém a o jeho narcisismu se vyprávěly posměšné historky. Zlí jazykové – a ty jsou všude, dokonce i v Římě – tvrdili, že Jeho Svatost vděčila své kráse i za obrovský majetek, k němuž mu pomohl doyen svatého kolegia kardinálů kardinál Ruffo, který prý miloval mladého preláta láskou běžnější spíše v dobách antických.

Krása, která stála na počátku jeho velkého jmění, mu pomáhala majetek zvětšovat – samozřejmě cituji stále slova oněch zlých jazyků. Když ztratil Ange Braschi svého ochránce, rychle ho nahradil ochránkyní: stal se milencem milenky kardinála Rezzonika, papežova synovce, který ho nechal jmenovat správcem pokladny. O to místo ho později připravil dobrák papež Klement XIV., když ho jmenoval kardinálem. Pravda je, že Klement XIV. nemohl jednat jinak, právem vrátil funkci vrchnímu správci poklady Svaté stolice, který o ni Braschiho jmenováním přišel. Když šel Ange Braschi poděkovat papeži za poctu, kterou mu jmenováním kardinálem prokázal, odpověděl mu prý papež naivně: „Udělal jsem z vás kardinála, protože jsem chtěl svěřit místo správce pokladny muži, jehož poctivost by nebyla tak sporná.“

Návštěva v Římě pro mne znamenala příležitost vidět Jeho Svatost, která, jak bylo známo, ženy sice oficiálně nepřijímá, ale setkává se s nimi. To bylo tak: když si nějaká významná cizinka nebo římská šlechtična přála setkat se s hlavou křesťanstva, požádala Jeho Svatost o tuto poctu. Jeho Svatost pak odpověděla, že se bude procházet ten a ten den v tolik a v tolik hodin v létě v Quirinálské zahradě, v zimě v zahradě Vatikánské. Zmíněná dáma potom byla v určený den a hodinu na místě, setkala se s papežem a dostalo se jí požehnání.

Vzhledem k tomu, že jsem byla protestantka, nemohla jsem v podobnou poctu doufat. Stejně jsem však papeže viděla, a to cestou daleko jednodušší.

Papež totiž přislíbil představeným kolegia pro šíření křesťanské víry, že se zúčastní jedné z jejich akademických disputací. Sir William jako velvyslanec získal velmi snadno pozvání. Měli jsme rezervovaná místa, nemuseli jsme se tedy ani prodírat davem, ani čekat ve frontě. Přišli jsme těsně před začátkem. Sotva jsme se usadili, ohlásili papežův příchod. Přiznávám, že jsem na něj byla velice zvědavá.

Stěží si lze představit krásnějšího starce, než byl Pius VI. Jeho původně zlaté vlasy teď byly bílé, ale stále zůstávaly elegantně zvlněné. Tvář měl příliš svěží, bylo zřejmé, že za svou svěžest vděčí líčidlu, ale měl krásné zuby a živé oči.

Toho dne měl pohled možná ještě živější a v tváři víc červeně než obvykle. Šuškalo se, že Jeho Svatost právě prodělala jeden z pověstných záchvatů vzteku, které naháněly hrůzu celému okolí a vybuchovaly z příčin zcela nepatrných.

Pius VI. si totiž objednal pro tuto slavnostní příležitost u svého krejčího nový oděv, ale jakýsi nešťastný záhyb porušil pravidelnost jeho tělesných forem, na něž byl tak pyšný. Vytýkal to s temperamentem sobě vlastním nebohému krejčíkovi, který se pokoušel Jeho Svatosti pokorně omlouvat, ale na jeho omluvu odpověděla Jeho Svatost pěkným políčkem. Neblahý strůjce neštěstí omdlel, jistě spíše hrůzou než bolestí, a museli mu pořádně pustit žilou, aby se vzpamatoval.

Obřad započal. Všechno probíhalo skvěle až asi do dvou třetin zasedání. Potom měli představení kolegia nešťastný nápad ukázat nejvyššímu knězi, kam až sahá jeho vláda, neboť vliv svaté církve skutečně zasahoval až do tropů. Přivedli tudíž mladého černocha z Konga a tento africký novověrec začal přednášet svůj příspěvek, který mi připadal jako jeden z nejvýmluvnějších. Nedostal se však daleko. Svatý otec se hned na začátku jeho projevu zvedl a odešel a tvářil se velmi nespokojeně. Za chviličku jsme všichni věděli, co způsobilo jeho špatnou náladu. Pia VI. neznepokojila ani krása projevu, ani Kongo, ani zeměpisná šířka, v níž se nacházelo. Viděl jen jednu věc: hrozně ošklivého černocha, jehož hrubá tvář urážela jemnocit jeho zrakového vnímání. Odešel tedy s doporučením, aby mu už nikdy neukazovali podobné zrůdy.

To byl celý dík, jehož se představeným kolegia pro šíření křesťanství dostalo za jejich snahy!

Zato několik měsíců předtím – 6. října 1787 – obdařila Pro­zřetelnost Jeho Svatost velikou radostí. Princezna-vévodkyně, signora Constancie Onesti, p…