Lady Hamiltonová

28

Ten den jsem prožila ve velkém vzrušení, což je pochopitelné. Zdálo se mi, že v chování sira Williama se skrývá cosi podivného. Na všechno, co mi říkal lord Greenville, jsem jen odpovídala: „Počkejme na zítřek a uvidíme.“

V devět hodin se sir Charles vypravil ke strýci.

Čekala jsem na něj a ta hodina mi připadala dlouhá jako celé století. Za hodinu se sir Charles vrátil. Na první pohled bylo jasné, že žádná z jeho nadějí se neuskutečnila. Byl bledý a úplně zničený. Vytáhl z kapsy dopis.

„Je neoblomný,“ odvětil. „Vyžaduje, abychom se okamžitě rozešli.“

„Co jsem vám říkala?“

„Jestli budeme souhlasit,“ pokračoval sir Charles, „zaručuje rentu pěti set liber pro každé dítě. Mně slibuje rentu patnácti set liber a vám vrátí deset tisíc liber, které jste mi půjčila. Samozřejmě jsem odmítl. Tenhle dopis mi dal pro vás. Máte si ho přečíst sama.“

Potom dodal smutně: „Mám dojem, že se strýc do vás zamiloval.“

Sklonila jsem hlavu na prsa. Ucítila jsem záblesk naděje. Připomněla jsem si tu scénu ze včerejška, to, jak obdivně a něžně se na mne sir William díval, jak laskavý a milý byl jeho hlas. Přistoupila jsem ke krbu a chtěla hodit ten dopis do ohně. Sir Charles mě zadržel.

„Emmo,“ řekl mi pevně, „včera jste mě přesvědčovala, abych jednal rozumně. Dnes jsem to já, kdo vás prosí. Emmo, přečtěte si ten dopis a uvažujte o návrzích, které v něm jsou. Nepochybuji, že vám strýc něco navrhuje. Nemám právo stát v cestě štěstí vám nebo našim dětem. Je to vaše budoucnost.“

Objal mě se slzami v očích a odešel do ložnice, nechávaje mě v salonu samotnou. Vrávoravě jsem došla ke křeslu a dopadla do něj. Otevřela jsem oči a pokoušela se číst. Nejdřív to nešlo, postupně však písmena dostávala jasné kontury a já jsem četla:

Slečno,

od včerejška jsem mnoho přemýšlel s chladnou a klidnou hlavou. Vaše kvality i Vaše krása a půvab mi objasnily vášeň mého synovce. Chápu, že Vás nejen miluje, ale že Vás chce milovat věčně.

Ale v životě jsou osudové věci, proti nimž by bylo zbytečné bojovat. Včera jste mi s nevšední upřímností svěřila příběh svého života. Domníváte se skutečně, že byste mohla žít jako manželka sira Greenvilla v Londýně, ve městě, které si Vás pamatuje jako milenku lorda Johna Payna, Harryho Feathersona, jako Grahamovu společnici, jako Romneyho modelku? Manželství s mým synovcem, za předpokladu, že bych dal souhlas a vytvořil Vám k němu podmínky, by Vám i Vašim dětem přineslo jen neštěstí.

Mám pro Vás návrh: místo mou neteří se staňte mou dcerou.

Jsem bezdětný vdovec. Svého synovce skoro neznám a láska, kterou k němu cítím, je spíše láskou k mé sestře.

Jestli budete souhlasit a stanete se mou adoptivní dcerou, odvezu Vás s sebou do Neapole, kde Vás nikdo nezná, kde se nebudete jmenovat ani Emma Lyonová, ani slečna Heartová. Tam nebude nikdo vědět o Vašich bývalých milencích, budete tam žít pod jménem, které si vyberete, jako moje milovaná adoptivní dcera.

Mám sedm až osm tisíc liber šterlinků roční renty kromě svého platu velvyslance, který činí pět tisíc liber ročně. Tuto čás…