XIII
Jedenáctý vendémiaire
Jedním z rozhodnutí, která přijali roajalističtí zástupci v ulici des Postes po Cadoudalově odjezdu, tedy na konci zasedání, o němž jsme vyprávěli, bylo, že se nazítří sejdou v Théâtre français.
Večer se dav lidí vedených asi padesáti příslušníky zlaté mládeže vydal, jak jsme viděli, ke Konventu. Ale jejich vůdce Coster de Saint-Victor zmizel jako v propadlišti a lidé a šviháci se tísnili před branami Konventu, který generál Barras upozornil na to, co se proti němu chystá.
Z hlediska umění by byla velká škoda, kdyby byly zničeny dva obrazy, proti nimž se zvedl hněv lidí.
Zejména jeden z nich, Maratova smrt, je jedním z vrcholných Davidových děl.
Když Konvent viděl, jakými nebezpečími je obklopen, a pochopil, že každou chvíli může v Paříži vzplanout nový vulkán, prohlásil, že bude zasedat neustále.
Tři jeho představitelé – Gillet, Aubry a Delmas –, kteří se od čtvrtého praivialu ujali velení ozbrojených sil, byli vyzváni, aby použili všechna nezbytná opatření pro bezpečnost Konventu.
A hlavně když se v Konventu dověděli od jednoho z těch, kdo byli při přípravách zítřejších akcí, že se v Théâtre français bude konat schůze ozbrojených občanů, neklid jeho členů dostoupil vrcholu.
Nazítří, třetího října, tedy jedenáctého vendémiairu, se měla v zasedací síni Konventu konat smuteční slavnost na počest girondinů.
Mnozí členové shromáždění navrhovali odložit ji na jiný den; ale Tallien si vzal slovo a prohlásil, že by bylo nehodné tohoto shromáždění, aby nepokračovalo v práci jako obvykle, byť mu hrozí nebezpečí.
Během zasedání vydal Konvent prohlášení, jímž se nařizovalo všem ilegálním shromážděním sekcí, aby se rozešla.
V nejvzdálenějších pařížských čtvrtích docházelo v noci k bitkám; střílelo se, lidé byli zabíjeni. Stoupenci Konventu a národní gardy si vyměňovali rány, jakmile se někde střetli.
Sekce rovněž z moci svého úřadu, nezávislosti a suverénnosti, které si osobovaly, vydávaly dekrety.
Právě na základě jednoho dekretu sekce Le Peletier byla svolána schůze do divadla Odeon na jedenáctého toho měsíce.
Každou chvíli docházely strašlivé zvěsti z měst obklopujících Paříž, v nichž měli roajalisté své výbory. V Orléansu, Dreux, Verneuil a Nonancourtu došlo k povstáním.
V Chartres chtěl zástupce lidu Tellier zabránit vzbouření, a když se mu to nepodařilo, prohnal si hlavu kulkou.
Šuani nechávali všude porazit stromy čtrnáctého července, slavné symboly vítězství lidu; vláčeli sochu Svobody blátem a na venkově, stejně jako v Paříži pobíjeli na ulicích vlastence.
Zatímco Konvent rokoval proti spiklencům, spiklenci jednali proti Konventu.
Od jedenácti hodin dopoledne směřovali stoupenci sekcí k divadlu Odeon. Ale došli tam jenom ti nejodvážnější.
Kdo by chtěl odbojníky spočítat, dospěl by sotva k číslu tisíc.
Mezi nimi bylo pár mladíků, co dělali velký kravál, vedli vyzývavé řeči, chodili sem tam, mávali mohutnými šavlemi, mlátili jimi do parket a strkali do lavic. Ale počet myslivců a granátníků, které poslaly všechny sekce, nepřekročil čtyři stovky.
Pravda je, že více než deset tisíc osob obklopovalo budovu, kde se schůzka konala, ucpávalo východy ze sálu a vedlejší ulice.
Kdyby se toho dne dobře informovaný Konvent rozhodl rázně zakročit, stal by se rychle pánem situace; ale ještě jednou chtěl použít mírné prostředky.
Připojil k dekretu, který prohlašoval schůzi za nepovolenou, článek o tom, že ti, kdo se okamžitě vrátí k plněn…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.