Bílí a modří

Alexandre Dumas

89 

Elektronická kniha: Alexandre Dumas – Bílí a modří (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: dumas07 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Alexandre Dumas: Bílí a modří

Anotace

První díl volné dumasovské trilogie, která pokračuje Jehuovými tovaryši a končí Rytířem de Sainte-Hermine.
Velký autor tu opět předkládá kus francouzské historie v románové podobě, líčí věrně, vycházeje z dobových pramenů, boje bílých – roajalistů a modrých – republikánů, které zmítaly rozbouřenou revoluční Francií. Mistr historického románu nás zavede do let 1793 až 1799 a do různých prostředí: do Štrasburku ohrožovaného rakousko-pruskými vojsky, do Paříže, kde hrozí v Konventu roajalistické povstání, do Bretaně, kde Cadoudalovi šuani bojují s republikány, i k Jehuovým tovaryšům do Bourg-en-Bresse a do Itálie a Egypta, odkud již Bonaparte míří ke svému císařskému osudu…
Skvělý vypravěč líčí historické události a předvádí osobnosti, které historii tvořily, tak poutavě, že uchvátí téměř každého čtenáře, tak jako ve svých nejslavnějších dílech.

O autorovi

Alexandre Dumas

[24.7.1802-5.12.1870] Francouzský prozaik a dramatik kreolského původu, vlastním jménem Dumas Davy de la Pailleterie. Byl synem divizního generála za Francouzské revoluce a vnuk markýze de La Paillerie a černošky. Narodil se roku 1802 ve Villers-Cotteréts a zemřel roku 1870 v Puys v Normandli. Patřil k čelným francouzským spisovatelům v pohnutém období romantismu. Byl z nich nejplodnější, jak dosvědčuje na tři sta...

Alexandre Dumas: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

Les Blancs et les Bleus

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Bílí a modří“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XIII
Jedenáctý vendémiaire

Jedním z rozhodnutí, která přijali roajalističtí zástupci v ulici des Postes po Cadoudalově odjezdu, tedy na konci zasedání, o němž jsme vyprávěli, bylo, že se nazítří sejdou v Théâtre français.

Večer se dav lidí vedených asi padesáti příslušníky zlaté mládeže vydal, jak jsme viděli, ke Konventu. Ale jejich vůdce Coster de Saint-Victor zmizel jako v propadlišti a lidé a šviháci se tísnili před branami Konventu, který generál Barras upozornil na to, co se proti němu chystá.

Z hlediska umění by byla velká škoda, kdyby byly zničeny dva obrazy, proti nimž se zvedl hněv lidí.

Zejména jeden z nich, Maratova smrt, je jedním z vrcholných Davidových děl.

Když Konvent viděl, jakými nebezpečími je obklopen, a pochopil, že každou chvíli může v Paříži vzplanout nový vulkán, prohlásil, že bude zasedat neustále.

Tři jeho představitelé – Gillet, Aubry a Delmas –, kteří se od čtvrtého praivialu ujali velení ozbrojených sil, byli vyzváni, aby použili všechna nezbytná opatření pro bezpečnost Konventu.

A hlavně když se v Konventu dověděli od jednoho z těch, kdo byli při přípravách zítřejších akcí, že se v Théâtre français bude konat schůze ozbrojených občanů, neklid jeho členů dostoupil vrcholu.

Nazítří, třetího října, tedy jedenáctého vendémiairu, se měla v zasedací síni Konventu konat smuteční slavnost na počest girondinů.

Mnozí členové shromáždění navrhovali odložit ji na jiný den; ale Tallien si vzal slovo a prohlásil, že by bylo nehodné tohoto shromáždění, aby nepokračovalo v práci jako obvykle, byť mu hrozí nebezpečí.

Během zasedání vydal Konvent prohlášení, jímž se nařizovalo všem ilegálním shromážděním sekcí, aby se rozešla.

V nejvzdálenějších pařížských čtvrtích docházelo v noci k bitkám; střílelo se, lidé byli zabíjeni. Stoupenci Konventu a národní gardy si vyměňovali rány, jakmile se někde střetli.

Sekce rovněž z moci svého úřadu, nezávislosti a suverénnosti, které si osobovaly, vydávaly dekrety.

Právě na základě jednoho dekretu sekce Le Peletier byla svolána schůze do divadla Odeon na jedenáctého toho měsíce.

Každou chvíli docházely strašlivé zvěsti z měst obklopujících Paříž, v nichž měli roajalisté své výbory. V Orléansu, Dreux, Verneuil a Nonancourtu došlo k povstáním.

V Chartres chtěl zástupce lidu Tellier zabránit vzbouření, a když se mu to nepodařilo, prohnal si hlavu kulkou.

Šuani nechávali všude porazit stromy čtrnáctého července, slavné symboly vítězství lidu; vláčeli sochu Svobody blátem a na venkově, stejně jako v Paříži pobíjeli na ulicích vlastence.

Zatímco Konvent rokoval proti spiklencům, spiklenci jednali proti Konventu.

Od jedenácti hodin dopoledne směřovali stoupenci sekcí k divadlu Odeon. Ale došli tam jenom ti nejodvážnější.

Kdo by chtěl odbojníky spočítat, dospěl by sotva k číslu tisíc.

Mezi nimi bylo pár mladíků, co dělali velký kravál, vedli vyzývavé řeči, chodili sem tam, mávali mohutnými šavlemi, mlátili jimi do parket a strkali do lavic. Ale počet myslivců a granátníků, které poslaly všechny sekce, nepřekročil čtyři stovky.

Pravda je, že více než deset tisíc osob obklopovalo budovu, kde se schůzka konala, ucpávalo východy ze sálu a vedlejší ulice.

Kdyby se toho dne dobře informovaný Konvent rozhodl rázně zakročit, stal by se rychle pánem situace; ale ještě jednou chtěl použít mírné prostředky.

Připojil k dekretu, který prohlašoval schůzi za nepovolenou, článek o tom, že ti, kdo se okamžitě vrátí k plněn…

Mohlo by se Vám líbit…