Západ

XI

Rézi i Pondělíčkovi si po návštěvě pátera Letošníka řekli, že chvaletický kaplan byl tentokráte všecek zamlklý, smutný. Čtverák sice nebýval nikdy, zažertoval málokdy, ale tak zamyšlen a nemluvný jako ted přece jenom nebýval. A to se jemnostpán sám přičiňoval, aby rozveselil. Páter Voříšek vrátiv se večerem týmž povozem, jenž Letošníka odvezl do Skalska, vyřizoval mnohá poručení a pozdravy; vypravoval, jak se v Hradci na jemnostpána vyptávali, zda ještě pořád studuje a tak dobře činí, jak činíval.

Farář poslouchaje mával rukou a pohled mu zhořkl. Ale když Voříšek dopověděl, ptal se: "A co Prokůpek?"

"Také pozdravuje, ruku líbá a chlapík je, dobře se mu vede, ted snad už nezastůně. Farku v těch Zákopech mám slíbenou, a hned potom že přijde Prokůpek," vypravoval kaplan.

"Díky Bohu - jsem rád, že všecko bude v pořádku, všecko dobře!" Den utíkal za dnem, Rézi chodila jako po špendlíkách, ale farář ani muk. Jen někdy na ni potměšile zamžoural, jako by řekl: Dráždí tě to, viď? Jindy zas tesklivě zakýval a pohled jeho pravil: Ó, kdybys věděla!

Ke konci tého dne dostal dopisů hned několik, přečetl je, uložil, ale mlčel pořád. Seděl, rozjímal. Rézi o tom ve škole vypravovala, ptala se, zda se pan strýček někomu z nich nezmínil, ale nevěděli také o ničem.

A měli již své starosti! Pondělíček totiž podal žádost za místo řídícího na dvoutřídce ve Vlastiboři a chystal se, že každou neděli bude putovat, aby získal příznivců ... Až jednou večer, když farář s Rézinkou sami seděli v pokoji, stařec se na ni dlouze zahleděl, podepřel hlavu a konečně pravil: "Povídalas tenkrát, že bychom mohli krávy prodat - prodej je tedy!"

Byla překvapena. "Copak že tak najednou?" ptala se.

"I tak jsem si vzpomněl. Nemusíš je prodat zrovna zítra, abys je dala za to, co kdo honem dá, ale když se ti dobří kupci nahodí, prodej je! Poraď se s panem páterem, rozumí tomu, aby ses neošidila - budou to tvoje peníze!" klidně jí vykládal.

"Ale teď už je v poli všecko oseto."

"Právě, právě - dobytka tak hned nebude potřeba - ať to spánembohem roste!"

"Ale až bude jetel, tráva - " pokračovala nechápajíc.

Zatřepal rukou: "I to se obstará - jen je prodej! Budeš mít starostí méně - a já také."

"A nebude se pan strejček časem mrzet?"

"Buď bez starosti - povídám ti - jen je prodej!"

Když o tom Rézi vypravovala tetce Vejpalkové, kostelnice se bublavě divila: "Bože, bože, jak už náš jemnostpán je dětinský - teď prodávat krávy, když už je všude dost zelena, když by se mohlo tržit za mléko i za máslo!"

A Vejpalka zvěděv o tom od "matky", sedě doma při práci, položil rozešitý rukáv na kolena, ostře se zadíval na ženu, vzdychl, zakýval a dal se do práce zas. Až po chvilce myšlení se ozval: "Holka, holka, kdyby tak paní Kristinka věděla, že její kravičky milé pro nic za nic povedou z chléva. Člověka zrovna lítost chytá!"

Zas po dvou dnech večer, když kaplan a Pondělíček odešli, farář s Rézinkou osaměv, podepřel si hlavu a zahovořil: "Říkala jsi, Rézinko, že bych jako měl čas po…