Poezie italská nové doby IX

V divadle

Buď zdráva, lepá bohyně,
ó kráso lehkonohá,
jíž k poctě v bouřném potlesku
se chvěje ruka mnohá
jak v Olympii vítězi
kdys v potlesk hřímavý,

Jenž dlaní vedl obratnou
a ve divokém honě
na zlatoskvoucím povoze
své bujné k cíli koně,
a jemuž celé Hellady
zněl hlahol jásavý.

Jak elektrické světlo plá
na božských pažích jasem,
jak drahokamy blýskají
tvým rozesety vlasem
a ty se směješ k potlesku,
jenž platí kráse tvé,

Ty směješ se však, prosebně
on v davu ruce zvedá,
jenž dal ti život, jehož zrak
kol bloudě tebe hledá,
jenž v nouzi pro tě druhdy žil
a v bídě strašlivé.

Zda vidíš? Mohlas blažena
jen láskou jeho žíti,
dnů jeho vratkých posledních
jsi strážcem mohla býti,
moh jako boží polibek
tvůj celý život být;

Tys matka mohla radost mít
ze statných, zdárných synů,
tys mohla šťastný žíti věk
ve rodiny své klínu
a ve slzách a polibcích
svýc…