Poezie italská nové doby I

VI.
FRANCESCO DALL’ONGARO

(1808–1873)

Zprva studoval teologii, později, když volné přednášky směru humanistického mu zakázány byly, živil se soukromým vyučováním a rozvinul velkou literárně-publicistickou činnost R. 1847 musil do vyhnanství, odkud zasahal činně v politickou akci své vlasti. Po pádu Říma prchl jakožto komisař Garibaldiho do Švýcar, pak zdržoval se v Belgii a Paříži. Roku 1859 se vrátil do vlasti a jmenován profesorem literatury ve Florencii, za deset let později profesorem na univerzitě v Neapoli, kde i v nuzných poměrech zemřel. Četné spisy jeho literární i politické dýší ideálním přesvědčením velkého vlastence a humanisty. Básně dramatické (Bianca Cappello, Marco Cralievic atd.) i lyrické získaly mu velikou populárnost, z posledních zvlášť jeho Stornelli politici, které v době války za Itálii šly od úst k ústům. Dále vyšly od něho novely, fantazie dramatické a legendy, sbírka básní v nářečí benátském (Alghe della laguna), spisy o umění a literatuře, z nichž studie o ďáblu v Božské komedii jest pozoruhodná. Sebra…