Srdce a mračna

Poesii

Myslím, že rozejdu se s vámi, paní,
už není ctí ta přízeň vašich vnad,
už miliskujete se na potkání,
stárnoucí hvězdo dávných barikád.

Kdekterý šašek má vás pro své šprýmy
a karikuje čistý kdysi hlas;
bar v kráteru, kde koktáte své rýmy,
se zřítí brzy na váš hodokvas.

A jako všecky utahané krásky
se z krčmy do kostela couráte;
svatouškům v náruč skrývajíc své vrásky,
o bohu, smrti, lásce tlacháte.

I to už tady, paní, jednou bylo.
Umřete jako holka barokní.
Co z života se k žití narodilo,
přes tenhle hřbitov přejde povodní.