Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a ilusí

Náboženství

Jako představy a choutky soukromovlastnické se rodily v primitivních lidských společnostech dosti pozdě a porůznu, tak ani představy a úkony náboženské nebyly v lidstvu od počátku. Obě tyto metly dnešního lidstva vznikaly velmi pomalu a ruku v ruce jako plody těžkého mezidobí, z valné části dosud trvajícího, mezi prostou nevědomostí člověka přírodního a dobou osvobozeného lidského vědomí. Jen s ctnostmi hordního živočicha se člověk narodil a s vnitřními orgány, schopnými úžasného vývoje. S ničím jiným. O ty ctnosti přišel, když se společnost začala dělit na bohaté a chudé. Jeho schopnost intelektuálního a mravního vývoje ho přivedla k pospolitosti socialistické.

Z hordy k veliké pospolitosti kmenové, to byla jistě slavná cesta. Neméně slavná je ovšem i cesta z trosek kmenové pospolitosti k uvědomělé pospolitosti socialistické, neméně slavná, ale přitom nad pomyšlení hrozná a krvavá, neboť je to všude doba vzniku a panství vyžíračů a otrokářů i – bohů jako jejich obrazů.

Nikoli z úžasu ani z nějakých „vyšších“ citů, kterých přírodní člověk nemohl znáti, nýbrž z kultu předků vzniklo náboženství, z kultu mrtvých, kteří se zjevovali „divochu“ ve snách, a tak se mu zdáli žíti dál tajemným životem „ducha“. První bůh byl jen starý náčelník, který se stal legendou. Spojitost kultu předků s kmenovou pospolitostí je dosud zřejmá u nejstarších národů kulturních. A že organizované soustavy pověr, které nazýváme náboženstvím, v čele s nejvyšší bytostí, jsou jen odleskem násilnické a vykořisťovatelské soustavy patriarchální, je očividné. V tak zvaném Starém zákoně biblickém můžeme pozorovati, ovšem v nesmyslných deformacích, vývoj Jahva, přírodního ducha větru a bouře u kočovných kmenů hebrejských, v kulturního boha na způsob „pohanských“ Baalů, obrazů hmotné autority pozemské. A v tak zvaném Novém zákoně vidíme dobře, jak bylo tak zvané učení Ježíšovo měněno z naivní ideologie židovských a římských proletářů v mocenské náboženství Pavla z Tarzu. Jako veškeré dílo lidské vyvíjelo se i náboženství s vývojem výrobních poměrů od jednoduchého a konkrétního k složitému a abstraktivnímu, z prostých odpovědí na otázky zcela konkrétní a pak ze šamanské magie v složité ideologie náboženské, jimiž si kněžská kasta zabezpečovala svou moc ve stínu moci panské jako její posvěcovač a někdy i nad ní, byla-li dosti silná k teokracii. Vynalézaví lidé si vymýšleli a formovali bohy podle obrazu svého a podle potřeb své kasty nebo třídy.

Monoteistická náboženství jsou všecka poměrně mladá a křesťanství není mezi nimi nejstarší. Příroda se dlouho bránila všemohoucímu pomyslu autokratickému. Křesťanství za těch svých necelých dva tisíce let jako jedna zbraň bělošské uzurpace zestárlo úžasně rychle a stalo se pouhým ornamentem na nivelizující civilizaci mezinárodní. Kristova lodička se kymácí na zběsilých vlnách kapitalistického šílenství nahoru dolů podle toho, jak jí kde ještě potřebuje vládnoucí třída. U nás na příklad jí teď pomáhají nahoru maloměšťáčtí b…