Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a ilusí

Svoboda

Svoboda je abstraktní pojem a s mnoha abstraktními pojmy byla odedávna prováděna rozmanitá kouzla básnická i politická. Obmezme se tu toliko na epochu měšťanskou, jejíž světla a stíny padají ještě na dobrou polovinu našeho společenského života.

Jako vnadná bohyně s frygickou čapkou pomáhala svoboda měšťanské třídě rozehnat feudalismus. Ale ve spárech třídy, jejím hlavním a nejpodstatnějším úsilím je uzurpace nadhodnoty, stala se z ní brzy povážlivá poběhlice, která jde s každým, někdy z citových důvodů zdarma s chuďasem, častěji však za těžké prachy s vyžírači. To je tzv. svoboda liberální. To je ta hromada přerozmanitých svobod, které v divokém reji si vrážejí navzájem lokty do žeber nebo si uštědřují kopance na život a na smrt. To je ta slavná svoboda, za které shnilý Rockefeller rozhoduje o miliardách a mladý, zdravý, silný dělník s rukama v kapsách hledá po ulicích špačky nebo se ohlíží po housce, kterou by z hladu ukradl. To je ta svoboda, která nereguluje život společnosti podle rozumného a spravedlivého plánu, nýbrž vrhá jej na pospas divokým hospodářským pudům a všem rozmarům a náladám lidských houfů, uměle a záměrně matených. To je ta neorganická hromada svobod, které jsou na papíře pro všecky, ve skutečnosti platí však jen pro toho, kdo na ně má. To je ta svoboda, která je opravdu jen měšťácký předsudek nebo spíše podfuk.

Z hlediska historického byla liberální svoboda měšťanská ovšem nesmírný pokrok proti feudalismu. Zlomila pouta fyzických i psychických sil lidského rodu. Byl to počátek velikého osvobozovacího díla, které musí obsáhnout jednou celý svět. Dala ohromný impuls. Jen člověk, který nemá představy o vývoji lidstva, nebo jen potměšilý modlář, který předstírá, že vývoj člověka skončil katechismem, může tvrditi, že lidstvo nepokračuje k jasnému cíli pospolitosti v skutečném řádu a že jednou nejdůležitější událostí na této těžké a spletité cestě nebyl mocný vichr, který z USA, Anglie a Francie, tedy z tzv. velkých demokracií západních, rozhodil po celém bělošském světě semena skutečné svobody budoucí, svobody pro celé lidstvo.

Ale krásná bohyně s frygickou čapkou, zdánlivě před ničím se nezastavující a směle ztékající nejvyšší oblaka pověr a iluzí, couvla před vyžírači. Víme ovšem, že to byl ústup historicky nutný: aby mohlo býti osvobozeno celé lidstvo, musila býti napřed mocensky povznesena poslední třída, ta, kterou vítězné měšťáctvo zase po svém zdeptalo, a k tomu, jak známo, nejpodstatněji přispěla dialektika výrobních poměrů pokročilého kapitalismu. Ale historický význam liberalismu a jeho kladné hodnocení nemohou a nesmějí nám nasypat do očí tolik písku, abychom neviděli jeho ukrutný rub: kapitalistické vykořisťování, imperialistické zločiny, volnost vyžíračů a zotročení pracujícího lidu se vším, co s tím souvisí a co v dnešní době tlejícího kapitalismu převrací liberalismus v jeho zoufalý opak: fašismus.

Nenasytná ziskuchtivost vyžíračů byla spirochaeta pallida^[9] v těle krásné bohyně, které prožrala …