S městem za zády

XVIII
Pozdrav z nejužší vlasti

Snad se jednou naskytne příležitost, která mi dodá chuti napsati stručnou historii domečku čp. 45 v Žižkově, kdysi všelijak pověstné „olšanské vily“, o níž mohu snad bez domýšlivosti tvrditi, že hrála jakousi maličkou úlohu, známou tu a tam i na Moravě. Bude to ovšem pouze historie pro fejeton. Nic více. Ale uvážíme-li, jak napsal například dr. Flajšhans své literární dějiny jako vědec, nebude to snad ani tak málo.

Historie tohoto čp. 45 pokračuje. Vydávají se tu teď knížky. Většinou dobré knížky. Pokračuje však beze mne a já jsem odvykl zcela myšlence, že jsem také jakýmsi domácím pánem. Cítím-li velmi často v naší dědině, že tu nejsem ani domkářem, nemám příležitosti pocítiti, že jsem u Prahy domácím pánem, domácím pánem ve své nejužší vlasti, kterou jsem opustil.

Nemám-li tohoto pocitu a nestojím-li dokonce o něj, jsou přece aspoň věci, které mi připomenou někdy mou zavrženou sociální funkci. Například reklamní tiskopisy, které docházejí na majitele domu v Žižkově. Nebo volební tiskopisy k žižkovským obecním volbám. Jsou to pravidelně věci, které mne zcela nic nezajímají. Je to pravidelně papír na pálení. Pozdravy z nejužší vlasti, které bych rád s díkem odmítl, kdyby to šlo.

Nicméně mohu zaznamenati jednu výjimku z minulého týdne. Pozdrav, který mne dojal, který připomenul mi také důrazně mé žižkovské povolání. Neboť toliko domácímu pánu patřil, nikoli českému spisovateli.

„…vědouce, že ráčíte souhlasiti se zásadami a programem národní strany svobodomyslné, dovolujeme si Vás zváti k účelné práci v této straně. Račte laskavě přiloženou přihlášku vyplniti…“

Bravo! Místní mladočeská organizace v Žižkově ví tedy velice mnoho, více než já, že totiž S. N., majitel domu čp. 45, souhlasí se zásadami a s programem národní strany svobodomyslné. To vyvažuje poněkud to, co tato organizace neví, že totiž S. K. N., český spisovatel, s národní stranou svobodomyslnou nesouhlasí. Nicméně i toto vědění místní organizace není asi příliš hluboké. Bojím se, že toliko kombinuje v duchu dnešní doby: X Y je domácí pán, ergo je mladočech. To by nebylo veliké kombinační umění. Takhle kombinovati je rozhodně snadnější než věděti, kdo je to X Y, český spisovatel. Nežádám toho ovšem od žižkovských mladočechů. Vždyť jsem dosud nekandidoval, aniž konal senzačního přednáškového turné po českých vlastech. A ty doby, kdy jsme dnem i nocí pobuřovali žižkovské obecenstvo, jsou zapomenuty. Věděla o tom ostatně spíše místní policie než místní organizace mladočeská.

Jinak jest věc velmi prostá. Mladočeši verbují domácí pány. A místní organizace žižkovská nemohla věru tušiti, že její dopis dojde a dojme českého spisovatele na moravské dědině jako sladký pozdrav z nejužší vlasti. Pošlu jí tyto řádky jako poděkování. Bude dobře, připojím-li některá vysvětlení.

Přípis místní organizace je charakteristický. Nemluví se v něm o politice, mluví se v něm o hospodářských zájmech středních stavů. Nemluví se v něm o politice, neboť bylo by asi nutno mluviti o ideálech. Mladočeská organizace potřebuje však domácích pánů a soudí, bezpochyby správně, že s nimi těžko se o ideálech mluví. Mladočeská organizace nemluvila by ostatně ani jinak o tom, čeho nemá. Neboť tak daleko již jsme, aby se u nás dalo mluviti otevřeně, nepokrytě, upřímně. Jsme národ pokrokový a svobodomyslný!

„Veliký sociální zápas, který rozvířil veškerou naši českou veřejnost, dokumentoval jasně důležitost stavovských organizací… Sociální a hospodářské důsledky boje tohoto nutí zejména ze (snad se?) stanoviska středostavovského k vážné úvaze… Stavy střední, toto jádro českého národa, štvavou činností stran žijících z jejich rozervanosti nalézají se ve stavu, který způsobuje… občasné hospodářské pohromy… Množství složek, z nichž střední stav se skládá, nepřipouští však zastoupení jednotlivých stavů v zastupitelských a zákonodárných sborech… Jediná možnost uplatniti politiku středních stavů jest pevné přimknutí k silné straně politické… Nejvýhodnější společnou základnou pro jednotný hospodářský postup českých stavů středních jest národní strana svobodomyslná, která jak svým programem a zásadami proslovenými Sladkovským a Juliem Grégrem, tak i dosavadní vykonanou prací zájmům stavů středních nejlépe vyhovuje…“

To je řeč v podstatě upřímná, i když trochu zdobná a načechraná. Byla by ještě upřímnější, kdyby to byl hlas zdola, a nikoli shora, kdyby to nebylo verbování. Zdola nezněl by však jinak: Ti, kdož se dnes pevně k sobě přimykají v silnou politickou stranu, u níž záleží především na síle, a nikoli…