Jsem apoštol Nového Žití

VI
Zhnusení

V ty dny šedivé marno se bránit: přijde potměšilé!
V nudě úsvitu přepadne záští má a vraždí mé lásky,
že bezcitný vleku se — než den dokrvácí — z chvíle do chvíle,
bych svatoušky přepadal v orgiích a lotrům trhal jich masky.

A na útěku z bahen society… všecky mosty jsou shnilé…
Bídáci! Hořkého jedu vstříkli v tepny mé energie!
A nelze mřít v těch mlhách… A není sil žít v díle…
A hnusu černý nezmar nezná atrofie. — — —

Noc. Žlutá morová světla. Koupit lze ženu
s polibkem mrtvoly — — — potulnou fenu!
Noc jako den. Marno. A ty setmělé obzory! Kterak jsou dusné! —

Oh, burácející rytmy bubnů a jásavé fanfáry polnic,
viď, to by ti pomohlo, krvi má, pouta běhů tvých volníc, —
než v ohništi zasypaném jiskra poslední usne.