Rudé zpěvy

Andělské blues

Ve smutném lesíku nad městem
pod osamělou sekvojí,
jediným svědkem starých krásných dob,
kdy tu Rudoši lovili ještě bisony a bobry,
seděli spolu, objati,
Hanibal Cerwell, černý topič na říčním parníku,
který studoval soukromě etnologii,
a Terezie Smithová, černá stenotypistka ve filiálce Vacuum Oil.

On jí vypravoval o rajské hojnosti a kráse této končiny
než přišli běloši, hrabiví, krutí a cyničtí,
a při tom vytrvale nahlížel do jejího výstřihu,
kde na černých vlnách plaval náhrdelník z rudých korálů.

Tu se nad nimi náhle pootevřela nebesa
a spatřili a uslyšeli černé anděly,
kterak zpívají sladké blues.
Neboť toho dne vešli do ráje
malý „černý ďas“, lynchovaný právě na periferii
jednoho městečka v Jižních státech,
poněvadž se nedal svésti bílou kramářkou,
která ho za to mstivě obvinila z pokusu násilí,
a černý listonoš, kterého přejelo bělošské auto ve Wallstretu.

A krásné tak byly andělské blues,
že se oba rozplakali s hlavou u hlavy,
a jejich spojené slzy
kanuly na černá ňadra
a v oranžovém západu zasvítily tu
jako veliké krůpěje rosy.