Výchova dívek v Čechách

Ráno jsem Beátě nesl jak její povídku, tak i svůj rukopis - ale ona k mému zklamání (docela jsem měl chuť ten kurs doopravdy začít) si o literatuře povídat nechtěla.

Její myšlenky byly očividně jinde - dodnes úplně nechápu, jak se to stalo, ale bylo to tak: Beáta se celou svou bytostí nadchla pro zařizování pokoje. Za jedinou noc vyrostl vedle její postele metrový stoh časopisů Domov. Stačila jediná noc, aby čerstvě zrozenou myšlenku přestavby vydávala za svůj dávný, avšak nikdy nerealizovaný záměr a aby se v jejím slovníku objevily výrazy jako tvarový rytmus, přirozené světlo či lamelové přičky.

"Lamelové příčky místnost opticky rozdělí, a navíc ji odvětrávají," tvrdila například.

Ráno se prý byla proběhnout a shodou okolností se zastavila u výlohy místní prodejny s nábytkem. Většina vystavených kousků byl prý buď obvyklý vysoký panelákový lesk, nebo ty věčné pseudorustikální kreace, ale údajně měli i naprosto bezvadné houpací křeslo ohýbaný buk. Na zpáteční cestě trochu uvažovala o závěsech - váhala údajně mezi něžnou růžovou a bílou harmonií tónu v tónu. Pokoušel jsem se její nadšení mírnit (obávaje se přirozeně o jeho trvanlivost), ale výsledky mého snažení byly nevalné.

Přiměl jsem ji sice, abychom pokoj alespoň změřili a nakreslili si plánek, ale veškeré mé výzvy ke koncepčnímu zamyšlení nad možnými variantami interiérového řešení (nemluvě už vůbec o mém návrhu na přizvání bytového architekta) s despektem zamítala.

"Na co. K čemu nesouhlasila. "Bude tu bydlet architekt - nebo já?"

Před obchodním domem IKEA jsme byli ještě před otevřením. Během dopoledne jsme pak podle Králem vypracovaného seznamu, který jsem v autě po způsobu závodních jezdců držel na kolenou jako traťový itinerář, navštívili (tedy pokud mě paměť neklame) další tři obchodní domy, dvě starožitnictví, prodejnu dánského nábytku Scaneco, několik specializovaných prodejen koberců, několik prodejen proutěného, bambusového a ratanového nábytku, obchody firem Kratochvíl a Triant a výstavní halu firmy Europa Mobel (napadá mě, zda bych neměl zdůraznit, že ani jedna z firem, které v knize zmiňuji, se na jejím vydání nepodílela žádným sponzorským příspěvkem). V rozmezí oněch zhruba čtyř hodin jsme zakoupili třídveřový šatník a tři regály na knihy z černého jasanu, sadu černých mobilních stolků, dvě trubková křesla se starorůžovým textilním sedákem z roku 1931, starorůžový vlněný kobereček vysoký vlas a černý koš na papír značky Trend. V prodejně Díla se nám podařilo sehnat obtížně popsatelný černý skleněný objekt, jenž mne od první chvíle odpuzoval svou nápadnou podobností se zrentgenovanou veverkou, zatímco Beátu naopak přitahoval svou neuchopitelností a schopností mnohonásobně rozkládat světlo takzvané pravdy.

Nesehnali jsme pouze požadovaný vzorek tapet, postel a lustr.

Základní obrysy mnou opakovaně vyžadované koncepce vytvářela Beáta v autě během přejíždění mezi jednotlivými obchody - a definitivní podobu jí dávala během oné doby, kdy u pokladny v kabelce hledala šekovou knížku. Moje úloha většinou spočívala jen v marné snaze změřit dotyčný kus dřív, než ho Beáta zaplatí - za což mne na zpáteční cestě odměnila velkorysým návrhem, abych si z původního zařízení vybral cokoli, co budu moci využít. Představa, že bych inventář našeho měšťáckého obývacího pokoje doplnil kupříkladu o polovinu ropného barelu, vyvolala na mé tváři úsměv.

Beáta dotčeně přidala plyn.

"Rád bych si vzal to zubařské křeslo," řekl jsem spěšně.

Přes občasné (ale postupem doby naštěstí stále formálnější) manželčiny protesty stojí dodnes v mé pracovně, zaaretované v poloze, jež přímo vybízí k meditacím. Původní světlá hygienická koženka byla ovšem již značně zašlá a na několika místech potrhaná, a proto jsem požádal svou babičku-kožešnici, zda by mi na ně neušila nějaký návlek; díky tomu, že použila různobarevné zbytky kůží, ztratilo křeslo svůj strohý ráz, takže některé návštěvy často ani nedokáží uhádnout jeho někdejší drastický účel.

(Dělám ostatně totéž: šiju veselé přehozy, abych jimi zakryl syrovou skutečnost bolesti.) Po návratu z Prahy vykonala Beáta nejprve bleskovou inspekci svého pokoje. Potom šla rovnou k telefonu, aby otci vyjádřila svůj údiv nad zarážející skutečností, že ačkoli je již hodina po poledni, její apart…