Mafie v Praze

32

Luigi se zastavil.

„Tady to je.“

Vytáhl z kapsy velký mosazný klíč a odemkl ozdobnou mříž vchodu do jednoho z několika bočních sklípků. Byla to obdélníková místnost s klenutým kamenným stropem; podél stěn ležely stovky zaprášených lahví. Luigi obřadně ustoupil a nechal Dianu projít. Připomínal jí hřbitovního zřízence, který pozůstalým otvírá rodinnou hrobku. Kousla se do rtu, rukou zašátrala v prostoru a našla Markovu dlaň. Systematicky se rozhlížela, ale nebylo třeba pátrat dlouho. Musela to být ta velká dřevěná truhla u protější stěny. Jiné místo pro úkryt tu nebylo. Půldruhého metru na šířku, skoro metr na výšku, odhadovala. Tam se toho vejde hodně. Nemohla si nevšimnout dvou moderních zámků na původním kování.

Našli to, pochopila.

„Nechám vás tu chvíli o samotě,“ navrhl Luigi.

„Ne, Luigi, to není nutné, díky.“

„Ale jo, bude to tak lepší,“ řekl Luděk.

S úlekem se otočila.

Poznala ho okamžitě: byl to ten nesympatický svalovec v upnutém růžovém tričku Tommy Hilfiger, kterého si všimla na letišti v Římě. V pravé ruce svíral dřevěnou palici; bůhvíproč jí blesklo hlavou, že ta věc má co do činění se sudy.

„Kdo jste?“ zeptal se Luigi anglicky.

Luděk místo odpovědi švihl palicí a zasáhl Luigiho do spánku. Ital se za Dianina pronikavého výkřiku zhroutil k zemi.

„I am a bad guy!“ zasmál se Luděk a pokusil s…