Biomanželka

Michal Viewegh

62 

Elektronická kniha: Michal Viewegh – Biomanželka (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: viewegh19 Kategorie:

Popis

Michal Viewegh: Biomanželka

Anotace

Michal Viewegh – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Biomanželka“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XVIII

Po obědě Mojmír Helenku s dětmi doprovodí na zastávku a pomůže jí s kočárkem do tramvaje, která ji odveze na nedaleké sídliště; sám odjede opačným směrem, do centra. Chce žít v centru života, nikoli mimo něj. Vystoupí u Muzea, Václavským náměstím sejde dolů a odbočí na Národní třídu. Na Perštýně v Monarchu zakoupí láhev kvalitního cabernetu z kalifornského Napa Valley a nechá si ji od překvapeného sommeliera otevřít. Původně si sice říkal, že vystačí se dvěma kelímky z McDonald’s, ale nakonec cestou ke Staroměstskému náměstí zakoupí v jednom z těch strašlivých obchodů pro turisty dvě obří číše (pochopitelně mají jen český křišťál; Mojmír předstírá sám před sebou, že mu v dané chvíli nezáleží už na ničem, natož na penězích, ale dobře ví, že později jej ten zbytečně okázalý výdaj začne iritovat).

 

Tchán sedí na kozlíku o poznání vzpřímeněji než jeho kolegové. Mojmír musí uznat, že svou životní situaci snáší s obdivuhodným klidem a důstojností. Mlčky hledí do míst, kde před pár staletími zemřelo dvacet sedm českých šlechticů. Coby bývalý učitel češtiny a dějepisu o tom ví bezpochyby víc než já, říká si Mojmír. Vyskočí na kozlík kočáru, který jej před osmi lety vezl na svatbu.

„Jste volný?“

Pokud je tchán překvapený, nedá to najevo.

„Why women can not be like a men?“ říká Mojmír místo pozdravu, nalévá víno a podává tchánovi skleničku.

„Jestli ji upustíš, dlužíš mi sedm stovek,“ upozorní ho.

Turisté je pobaveně pozorují. Připíjejí si.

„Neděje se nic dramatickýho, že ne?“ zeptá se tchán s vínem v puse.

„Dramatickýho snad nic. Znáš to ale: stokrát nic umořilo vola.“

Tchán přikývne.

„Jaký je počasí na Zélandu?“ ptá se Mojmír s pohledem do dvou koňských zadků.

„Nic moc.“

„Jezdíš za ní?“

„Jistě.“

„Pustěj ji i tentokrát v půlce?“

„Pustěj.“

Mlčí.

„Sama jde po náměstí / po všech těch jiskrách / románech / sukních stažených v pase. / Stárne už madam Bovary / stárne a v bocích kolébá se,“ zarecituje tchán.

„Kdo to je?“

„Zábrana.“

„Vysvětlila ti někdy, proč to dělala?“

Velký sval pod kůží klis…