Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů

Michal Viewegh

52 

Elektronická kniha: Michal Viewegh – Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: viewegh37 Kategorie:

Popis

E-kniha Michal Viewegh: Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů

Anotace

O autorovi

Michal Viewegh

[31.3.1962] Michal Viewegh se narodil roku 1962 v Praze. Jeho otec je inženýrem chemie, matka právničkou. Základní devítiletou školu navštěvoval od 1968 v Sázavě. Po maturitě na gymnáziu v Benešově pak dva roky studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Poté ze školy odešel a pracoval jako noční hlídač v podniku Chemapol Praha a příležitostně také jako průvodčí vlaku a stavební...

Michal Viewegh: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

I. DĚJSTVÍ

IRENA prochází pokojem a sbírá rozházené hračky, posléze usedá na gauč a nepřítomně se zahledí na koberec. Po chvíli je slyšet v zámku klíč – přichází HUGO. Na kabátě má červenomodrobílou trikoloru, pod ním svetr a džínsy.

HUGO: Ahoj.

IRENA: Dobrý večer.

HUGO (svalí se do křesla naproti IRENĚ): Dneska jsem utahanej jako kotě. (Nedočká se odpovědi.) Holky už spí?

IRENA: Ano. Obě naše děti už spí. Možná mi to nebudeš věřit, ale nebylo tak úplně snadné je k tomu přimět – za každou cenu na tebe chtěly počkat. Osobně dost dobře nechápu proč…

HUGO (unaveně): Hm.

IRENA: Nakonec je jako obvykle musel na dobrou noc políbit Richard.

HUGO (kysele): Výborně, líbání je koneckonců jeho obor. Jenom doufám, že jim přitom nestrká jazyk do pusy… Mimochodem, kde je? (Pohlédne ke dveřím dětského pokoje.) Ještě se líbají?

IRENA (se smíchem): Běžel sehnat Večerní Prahu.

HUGO: Říkala jsi běžel? Člověk, který za deset let pro noviny ani jedenkrát nedošel, pro ně nyní běžel? Co se děje?

IRENA: Revoluce, miláčku. (Vstane a obejme ho, definitivně mu odpouštějíc pozdní příchod.) Koupila jsem ti sako.

HUGO: Sako?

Znovu zarachotí klíč v zámku – přichází RICHARD v šusťákové sportovní soupravě, noviny stočené v ruce coby štafetový kolík.

RICHARD (předává noviny HUGOVI): Hop! (Odbíhá do sprchy.)

HUGO (volá, zkoušeje si sako): Mohl by sis ze svých přečetných masážních emulzí pro dnešní večer zvolit onu kafrovou? Kvůli mně?

RICHARD (ze sprchy): Tu máš rád?

HUGO: Tu jedinou snesu.

IRENA (k HUGOVI): Sluší ti. Nech si ho na sobě.

RICHARD: Zuzana – pamatujete se na ni? – ta tu kafrovou doslova žrala. Víte, jak mi říkala? (Přichází ze sprchy: lesklý, svalnatý.) Víš, jak mi říkala? Princi Větrníku!

HUGO: Gratulujeme.

IRENA (maličko jízlivě): A jakpak ti říkala Markétka?

RICHARD (zaváhá, potom neochotně): Už ani nevím.

IRENA: Mimochodem, poměr s dcerou úhlavního nepřítele – to ti, Ríšánku, studentský stávkový výbor asi neodpustí. Myslím, že tě nezachrání ani tvá nebývalá přičinlivost, s níž nám poslední dobou běháš pro noviny.

RICHARD: No, no, no!

IRENA (k HUGOVI): Stejně jako ona dojemná horlivost, s níž ve dne v noci maluje ta nejrevolučnější hesla, nezachrání zřejmě vaši Markétku.

HUGO: Vaši? Proč moji? Olizovala snad kafr ze mě?

IRENA (se smíchem): Nejseš snad vedoucí její studijní skupiny?

HUGO: Náhoda.

IRENA: I náhody občas rozhodují.

HUGO: Rozhodují o čem?

IRENA neodpoví.

HUGO: Nikdy jsem ostatně vedoucím žádné studijní skupiny být nechtěl.

IRENA (nevěří svým uším): Že nechtěl? A kdo mi celé hodiny vyprávěl o tom, že postrádá osobnější, důvěrnější kontakt se studenty? Kdo tvrdil, že se cítí jako anonymní stroj na předávání literárněhistorických poznatků? A kdo se ještě týden po návratu z první chmelové brigády nemohl vůbec soustředit na jakoukoli práci a s nostalgií pro mne ne zcela pochopitelnou mi vyprávěl o kouzlu hromadných srazů, kytarových písní a zastávek na čůrání? (HUGO se roztržitě zasměje, ale zjevně myslí na něco jiné…