Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů

II. DĚJSTVÍ

V pokoji sedí IRENA a RICHARD, oba mlčky čtou noviny. Po chvíli přichází HUGO, pod kabátem má nové sako.

HUGO: Ahoj. (Svalí se do volného křesla.) Teda já jsem utahanej jako kotě.

RICHARD (aniž vzhlédne od novin): Nazdar.

IRENA: Dobrý večer. Jinými slovy: jdeš opět pozdě.

HUGO (brání se): Nikoliv. On (ukáže na RICHARDA) je tu opět brzy – avšak špatný revolucionář, jehož revoluční odhodlání s koncem pracovní doby vyprchá! Raději se ani neptám, kam tak strašně spěchá – tím spíše, když ho pak pokaždé najdu doma… Jak říká staré moudré přísloví: Nedívej se svému příteli do svědomí – najdeš tam svoji ženu… (Pozoruje RICHARDA a svou ženu demonstrativně podezíravým pohledem, potom otráveně k RICHARDOVI.) To neřekneš ani „No, no, no!“? Nemyslíš, že by mi to mohlo být podezřelé?

RICHARD (bez zájmu): No, no, no.

HUGO: Mimochodem, tys nešel plavat?

RICHARD (stále čte): Je čtvrtek – nemám plavání.

HUGO: Čtvrtek? (S hraným úžasem.) Takže tys tedy nešel na zápas?! Na váš mistrovský zápas?!

RICHARD: Leje. Doběh jsem akorát pro noviny.

HUGO (nesouhlasně): Sotva mží! (Nahlíží do Richardových novin, potom k IRENĚ.) Holky už spí?

IRENA: Ano. Spí.

HUGO (vstává): Jdu je políbit…

IRENA (zarazí ho): Spí! (Po chvíli ironicky.) Políbíš je na Štědrý večer – to bývají vzhůru déle…

HUGO: No, no, no! – abych citoval klasika. (Opět se začte do Richardových novin.)

IRENA (chvíli ho pozoruje, potom zvolá): Ježíšmarjá, tak co?! To musím opravdu padnout na kolena a pěkně poprosit, aby se některý z vás laskavě uvolil mi to vyprávět?!

HUGO: Richard ti to ještě nevyprávěl?

IRENA: Nevyprávěl.

RICHARD: Vyprávěl.

IRENA: Lháři – tomu říkáš vypravování? (K HUGOVI.) Páčím to z něj marně už skoro hodinu.

RICHARD s HUGEM si vymění krátký pohled.

IRENA: Ale já to chci slyšet pořádně. Čekám na to tady celej den. (Zajede rukou pod klopy HUGOVA nového saka, potom již smířlivě.) Když mi to budeš hezky vypravovat, dostaneš ode mne dárek: koupila jsem ti košili a kravatu.

HUGO: Košili a kravatu?

IRENA: Začni.

HUGO (znatelně ožije): Sukces, milostivá paní, jedním slovem sukces, co vám budu povídat! Račte si představit: krátce před devátou přichází soudruh profesor na fakultu. S okázalou nevšímavostí míjí vývěsku studentského stávkového výboru, avšak nejrůznější slogany a hesla již dávno přesáhly její obvod a jako ideologická plíseň se rozlezly takřka po všech fakultních zdech, odkud nyní na profesora křičí tučná písmena: KONEC VLÁDY JEDNÉ STRANY! – DNEŠNÍ HESLO: PŘEDEJTE VESLO! – VNITRO, OTEVŘI SVÉ NITRO! – AŤ ŽIJE KSČ, ALE ZA SVÝ! – KARLE KRYLE, UŽ NERYJEME DRŽKOU V ZEMI! Profesor zachmuřeně zamíří k výtahu, leč kdosi neznámý opatřil dveře kabiny novým visacím zámkem a původní upozornění POUZE PRO ZAMĚSTNANCE FAKULTY nahradil tabulkou s textem POUZE PRO NEČLENY KOMUNISTICKÉ STRANY. Zalykaje se bezmocným vztekem, stoupá tedy profesor po kamenném schodišti, ale již na prvním odpočívadle zůstane náhle stát jako přimražen: mramorový podstavec v průčelí …