Zapisovatelé otcovský lásky

Michal Viewegh

62 

Elektronická kniha: Michal Viewegh – Zapisovatelé otcovský lásky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: viewegh05 Kategorie:

Popis

Michal Viewegh: Zapisovatelé otcovský lásky

Anotace

Michal Viewegh – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zapisovatelé otcovský lásky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6.

Každé ráno plaveme s Renátou až k těm červeným bojím a včera ráno se mě Renáta u nich zeptala, jestli by mi nevadilo napsat také něco o její matce – prý kdy a jak jsme se seznámili, kam jsme spolu chodili a tak. „Samozřejmě že by mi to nevadilo,“ odpověděl jsem jí rozhodně, protože jsem si vzal její matku opravdu z lásky, a to, že byla s Renátou už těhotná, na tom nic nemění (a nic na tom nemění ani to, že jsme s její matkou dneska rozvedení). Seznámili jsme se 12. února roku 1967 v plaveckém stadiónu v Podolí, kam jsme si shodou okolností přišli oba zaplavat. Ona tam byla s několika kamarádkami z gymnázia a já zase se spolužáky ze střední průmyslové školy. Vzpomínám si, že měla jasně červené dvojdílné plavky. Držela se ale trochu stranou, což se mi, musím říct, velice líbilo, protože takové ty holky, které se pod záminkou různých vodních her nechávají od kluků s prominutím osahávat, jsem nikdy moc v lásce neměl. Myslím si totiž, že každá dívka, která se nechce před jiným klukem zbytečně shodit, by měla mít svou hrdost. Samozřejmě že se mi její přitažlivá, souměrná postava také velmi líbila, to přiznávám, ale to pro mě ještě není důvod k nějakému s prominutím osahávání. Často jsem ale kolem ní plaval a několikrát jsme se na sebe i hezky podívali, ale promluvit na ni jsem se dlouho neodvážil, což je myslím v sedmnácti pochopitelné. Potom jsem ale stál u toho odtokového žlábku a ona za chvíli připlavala a stoupla si vedle mě. Sebral jsem proto odvahu a zeptal jsem se jí, jestli jí od toho chlóru v bazénu taky pálí oči jako mě. „Pálí,“ odpověděla, „a proto jdu na chvíli z vody.“ Řekl jsem, že už jdu taky z vody, a posadili jsme se spolu na schody na tribunu, na ty vyhřívané žluté kachličky. Docela dlouho jsme si povídali, i když moji spolužáci měli ustavičně nějaké hloupé vulgární poznámky odpovídající jejich věku, a od toho dne jsme spolu začali chodit (do vody už jsme znovu nešli). Na nic jsme ale nespěchali, abychom se o to nejhezčí nepřipravili příliš brzy. Na nějaké vinárny jsme tehdy peníze samozřejmě neměli, a tak jsme chodili na dlo…