Samuel

* * *

Od Kláry dozvěděl jsem se druhého dne ráno historku o nejmilejším bratru Markéty Henanové a v týdnu, jenž následoval, zaslechl jsem zde něco, tam něco, až jsem si mohl složit celou tragédii Markéty Henanové. Samuel Dundee byl nejmladší ze čtyř bratrů Markétčiných a ona ho, jak mi Klára vypravovala, přímo zbožňovala. V době, kdy se ženil s Anežkou Hewittovou, šel na moře jako kapitán plachetní lodi. Ji popisovali jako štíhlé děvče jemných rysů a nervově přecitlivělou. Jejich sňatek byl první v „novém“ kostele a po čtrnáctidenních líbánkách Samuel políbil svou ženu na rozloučenou a plul jako kapitán velké čtyřstěžňové bárky Loughbank.

A právě tím „novým“ kostelem to bylo, že kněz udělal chybu. A nebyla to jen chyba kněze samotného, jak mi pak vysvětloval jeden ze starších, neboť byla to právě tak chyba celé církevní rady v Coughleenu, čítajícím patnáct kostelů na ostrově Mc Gill a na pevnině. Starý kostel, už k nepotřebě, byl stržen a nový byl vystavěn na starých základech. Protože základy byly tytéž, kostel měl opět tutéž podobu lodi a knězi ani církevní radě vůbec nenapadlo, že nový kostel byl podle zákona jiný než onen starý.

„A tři párky měly oddavky hned první týden v novém kostele,“ vypravovala Klára. „První ze všech Samuel Dundee s Anežkou Hewittovou, druhého dne Albert Mahan a Minnie Duncanová a koncem týdne Eddie Troy a Flo Mackintoshová – vesměs námořníci a do šesti neděl odebral se poslední z nich na svou loď a pryč, a nikdo z nich ani netušil, jak v tom byli bídně.

Skřítek zmatku se tomu jistě chechtal. Vše šlo podle jeho chuti. Oddavky konaly se v prvním týdnu v květnu a ne dříve než za tři měsíce kněz, jak zákon předpisuje, podal svůj čtvrtletní výkaz civilním úřadům v Dublině. A hned nato přišlo sdělení, že kostel nemá zákonnou existenci, neboť nebyl zapsán do seznamu podle zákonných předpisů. To bylo napraveno tím, že byl ihned zapsán, avšak nebylo možno rovněž tak rychle napravit ona manželství. Všichni tři manželé námořníci byli pryč a jejich ženy nebyly zkrátka jejich ženami.

Ale kněz nebyl pro to, aby kvůli tomu byl nějaký poplach,“ řekla Klára. „Svolal radu a vyčkával dobu, až se hoši vrátí opět z moře. Náhoda tomu chtěla, že byl právě mimo ostrov na křtu, když Albert Mahan se neočekávaně vrátil, jak jeho loď připlula do Dublinu. Bylo devět hodin v noci, když se kněz ve svých pantoflích a nočním prádle dozvěděl tuto novinku. Hned vyskočil a už křičí o koně a sedlo a žene se jako vítr pro Alberta Mahana. Albert si chtěl právě lehnout a stáhl již jednu botu, když přijel kněz.

‚Pojďte se mnou, celý párek,‘ povídá, sotva dechu popadal. ‚Pročpak, když jsem k smrti unaven a chci si lehnout do postele?…