Dobrodružství

Kapitola XX
MLUVA MUŽE

Nejtrpělivější člověk na světě se musí stát netrpělivým, je-li zamilován – a Sheldon zamilován byl. Dvacetkrát denně si řekl, že je oslem, a namáhal se uspokojit tím, že zaváděl svoji mysl na jiné dráhy, ale více než dvacetkrát denně se jeho myšlenky vracely a zdržovaly se u Joany. Skýtala mu velmi hezkou záhadu a on byl v neustálé hádce se svým nitrem, jaká by byla asi nejhezčí cesta, kterou by se jí mohl přiblížit.

V lásce nebyl člověkem zasvěceným. Měl v tomto něžném umění jedinou zkušenost (ve které se spíše ucházela žena o něho než on o ni) a tato událost mu přinesla zisku velice málo. Teď byl ovšem poměr jiný a on se neustále ujišťoval, že je to poměr jedinečný a velice obtížný. Nejenže zde byla žena, která nechtěla manžela hledat, nýbrž byla to i žena, která nebyla ženou vůbec; byla to žena, kterou již pouhá myšlenka na manžela děsila, která se těšila z chlapeckých hraček a byla sentimentální nad věcmi, jako je například dobrodružství, jež byla zdravá a normální a ucelená a jež byla tak nezralá, že manžel v jejím zamilovaném způsobu života nebyl nic více než překážkou.

Ale jak se k ní chtěl přiblížit? Uhodl její fanatickou lásku k volnosti a hluboce zakořeněnou antipatii k jakémukoliv omezování. Žádný muž nemohl kolem jejího pasu ovinout paži a získat si ji. Odletěla by mu jako postrašený pták. Přiblížit se jí dotykem – o tom byl přesvědčen, že je to věc, které se nikdy nesmí dopustit. Jeho stisknutí ruky musí být vždy takové, jaké bylo, stiskem srdečného přátelství, a ničím více. Činem nesmí nikdy dát najevo, co k ní cítí. Zbývalo tedy slovo. Ale jaké slovo, jaká řeč? Dovolávat se její lásky? Vždyť ona ho nemiluje. Dovolávat se jejího rozumu? Vždyť to byl zjevně rozum chlapce. Veškerá jemnost a delikátnost dobře vychované ženy byla v ní soustředěna, ale pokud mohl rozeznávati, byly její duševní pochody bezpohlavní a byly chlapecké. A přece jen to muselo být slovo, neboť nějaký začátek musel nějak a někde být, její mysl musela si navyknout na tuto ideu a její představa musela být obrácena k manželství.

A tak jezdil po plantáži se staženým a svraštělým obočím, namáhal se touto otázkou a odhodlával se k prvnímu pokusu. Tucetkrát si promýšlel nějaký zamotaný způsob, který by vedl k prvnímu prolomení ledu, ale pokaždé nějaký článek jeho řetězu se přetrhl a hovor se odchýlil k předmětům neočekávaným a nedůležitým. Ale pak, jednoho jitra, se dostavila příležitost zcela nenadále.

„Mým nejmilejším přáním je, aby mělo Berande úspěchy,“ řekla právě Joana na konec rozhovoru, který se týkal zlevnění dopravy kopry na trh. 

„Neměla byste nic proti tomu, kdybych vám řekl nejdražší přání svého srdce já?“ odpověděl rychle. „Toužím po tom. Sním o tom. Je to mým nejdražším přáním.“

Odmlčel se a díval se na ni s vroucím výrazem, ale bylo mu jasno, že Joana si myslí, že nechce mluvit o ničem jiném než o nějaké vzájemné důvěrnosti, která se týkala věcí všeobecných.

„Nuže, pokračujte,“ pravila trochu netrpělivě, když váhal.

„Rád myslím na úspěch Berande,“ pravil, „ale je to až v druhé řadě. Je to podřízeno mému nejvřelejšímu přání, kterým je to, abyste se mnou jednoho dne sdílela Berande způsobem dokonalejším, než je pouhé obchodní spoludržení. Berande bude jednoho dne vaše, až svolíte stát se mojí ženou.“

Uskočila od něho, jako by ji bodl. Její obličej okamžitě zbledl, ale nikoliv vnitřními rozpaky, nýbrž hněvem, který viděl zaplanout v jejích očích.

„A takovou věc považujete za něco, co se rozumí samo sebou – až k tomu svolím!“ vykřikla vášnivě. Ale pak se její hlas stal rychle chladným a klidným a ona mluvila způsobem, o kterém se domníval, že ho asi používala, když vyjednávala obchodnicky s Morganem a Raffem na Guvutu. „Slyšte mne, pane Sheldone. Mám vás velmi ráda, ačkoliv jste takový pomalý a břídilský člověk, ale chci, abyste pochopil jednou pro vždy, že jsem nepřišla na Šalamounovy ostrovy, abych se provdala. Je to neštěstí, které jsem mohla na sebe nahrnout doma, a nemusela jsem se za ním plavit na vzdálenost deseti tisíc mil. Mám svůj vlastní způsob, abych došla ve světě úspěchu, a k tomu jsem přišla na Šalamouny. Provdat se není mým cílem ve světě. Možná, že některým ženám se to hodí, ale mně nikoliv – děkuji vám. Když zde sedím a mluvím o nákladech kopry, nedbám nabídnutí k sňatku, které mně podstrkujete jako máslem pomazanou housku. A pak – a pak –“

Její hlas se na okamžik zlomil, a když pokračovala, zněla v něm jakási prosba, která ho skoro přesvědčovala, že byl surovec.

„Cožpak to nenahlížíte? – Vše se tím kazí. Činí to celou naši situaci nemožnou… a… já jsem tak milovala naše společenství a byla jsem na ně hrda. Nevidíte toho? Nemohu nadále být vaší společnicí, když mně vyznáváte lásku! A byla jsem tak šťastná!“

Slzy zklamání se objevily v jejích očích a ona zadržela v hrdle prudký vzlyk.

„Varoval jsem vás,“ řekl vážně. „Takové neobyčejné situace mezi muži a ženami nemohou trvat. Pověděl jsem vám to již na počátku.“

„Ach, ano, je mně teď zcela jasné, co jste učinil.“ Poznovu se hněvala a její ženská prosba zmizela. „Ve své výstraze jste byl velice opatrný. Měl jste se velice na pozoru a varoval jste mne před každým jiným mužem na Šalamounových ostrovech, kromě před sebou.“

Byla to Sheldonovi rána do tváře. Byl potrestán pravdou toho a zároveň trpěl něčím, o čemž byl přesvědčen, že to byla nespravedlnost, která v tom byla obsažena. Záblesk vítězství, který se kmitl v jejích očích, nad ranou, kterou mu zasadila, ho dovedl k rozhodnutí.

„Není to tak jednostranné, jak se mi zdá, že si myslíte,“ začal, „než jste přišla, pracoval jsem na Berande velmi pěkně. Alespoň jsem netrpěl potupami jako teď, když jste mne obžalovala ze zbabělého chování. Vzpomeňte – prosím vás vzpomeňte si, že jsem vás na Berande nezval – a také jsem vás nezval, abyste na Berande zůstala. Bylo to právě vaším vytrváním, že byla navozena tato pro vás nepříjemná situace. Tím, že jste zde zůstala, uvedl…