Dobrodružství

Kapitola XI
TLUPA Z PORT ADAMSU

„A tak to bylo dosti snadno urovnáno,“ pravil Sheldon. Byl na verandě a pil kávu. Velrybářský člun táhli černoši právě do kolny. „Zpočátku se Boucher trochu bál zasáhnout do situace pevnou rukou, ale jakmile jsme se do toho pustili, choval se zcela dobře. Zahráli jsme si tam trochu a drželi jsme soud. A ten starý darebák, Felepasse, přijal naše nálezy. Je to náčelník z Port Adamsu, špinavý zloděj. Odsoudili jsme ho k pokutě desateronásobné za cenu vepřů a donutili jsme ho, aby se svou chátrou odešel. Ach, je to krásná čeládka, to musím říci, je jich asi šedesát v pěti velikých kánoích a vyšli si, aby něco způsobili. Dostali někde tucet sniderovek, které by jím měly být zabaveny.“

„Proč jste jim zbraně nezabavil vy?“ tázala se Joana.

„Abych si přivodil nějakou hádku s právním zástupcem? Je nesmírně nedůtklivý, co se týká jeho černých chráněnců, jak je jmenuje. Nu, poslali jsme je odtud, ačkoliv se vrátili na pobřeží o několik mil vzadu, aby tam loupili a vyjídali. Dnes by zde měli plout kolem.“

Za dvě hodiny potom kánoe připlula. Nikdo jevšak neviděl přicházet. Sluhové v domě byli zaměstnáni v kuchyni přípravou vlastní snídaně. Dělníci na plantážích byli podobně zaměstnáni ve svých barácích. Satan ležel v hlubokém spánku na zádech pod kulečníkem a ve spaní se oháněl po mouchách, které ho trápily. Joana něco kramařila v zásobárně a Sheldon užíval siestu ve visuté rohoži na verandě. Náhle se pomalu probudil. Jakousi tajemnou silou byl vzbuzen, jako varujícím hlasem, který vnikl do jeho spánku a který mu řekl, že něco není v pořádku. Bez pohnutí pohleděl dolů a viděl celý prostor pokrytý ozbrojenými divochy. Byli to titíž lidé, s kterými se rozloučil dnešního jitra, ačkoliv pozoroval, že jich na počtu přibylo. Byli zde také muži, které předtím neviděl.

Sklouzl z visuté sítě a se schválnou pomalostí se loudal k zábradlí, kde ospale zívl a pohleděl na ně. Zdálo se mu zvláštní, že to byl jeho osud stát zde vždycky na tomto povýšeném místě a dívat se dolů na nekonečné hordy černochů, kteří vyžadovali ovládání, zastrašení a úlisnost. Avšak zatímco se na ně netečně díval, ohledával je zevrubně. Ti noví mezi nimi byli ozbrojeni moderními puškami. Ach, myslil si to. Bylo jich patnáct a byli to bezpochyby uprchlíci z Lunga. K tomu pak bylo v rukou původního zástupu asi tucet starých sniderovek. Ostatní byli ozbrojeni oštěpy, kyji, luky a šípy a tomahavky s dlouhými násadami. Vzadu viděl velikou válečnou kánoi, vytaženou na břeh, loďky s vysokými, fantasticky vyřezávanými příděmi a záděmi, vyzdobenými šňůrami a závity z bílých mušliček „kauri“. Byli to lidé, kteří zabili Oscara, jeho obchodního zástupce v Ugi.

„Proč chodit k tomuto domu?“ tázal se.

Zároveň se podíval pokradmu na moře, kde se odrážela Flibberty-Gibbet na hladkém mořském povrchu. Pod jejím přístřeškem nebylo vidět živé duše a Sheldon také viděl, že na jejím boku schází velrybářský člun. Bylo zřejmé, že Tahiťané si vyšli k řece Balesuna střílet ryby. Byl zde zcela sám na svém vyvýšeném místě, nad touto nesnází, zatímco jeho svět dřímal klidně pod tropickým polednem, v němž se nepohnul ani větřík.

Nikdo neodpověděl a on opakoval svoji otázku, tentokráte s větším ovládnutím svého hlasu a se stínem vzrůstajícího hněvu. Při zvuku jeho výzvy se černoši nejistě pohnuli jako stádo dobytka. Ale nikdo z nich nepromluvil. Avšak veškeré jejích oči zíraly na něj v jistotě dobré vyhlídky. Něco se mělo stát a oni na to čekali a čekali se souhlasnou, ale kolísavou myslí, jak to bývá u davu, na jednoho z nich, který by provedl první čin, jenž by strhl všechny ostatní k činu společnému. Sheldon se díval, aby vypátral tohoto jedince, neboť toho se měl obávat. Přímo pod sebou spatřil ústí pušky, sotva vyčnívající mezi dvěma černými těly, které se pomalu proti němu zvedalo. Zbraň držel u boku jeden muž ve druhé řadě.

„Co chcete?“ vykřikl Sheldon náhle a ukazoval přitom přímo na onoho muže s puškou. Černoch sebou trhl a sklonil hlaveň.

Sheldon měl dosud v rukou bič a umínil si, že jej podrží.

„Odejít odtud všichni, hoši,“ nařizoval. „Odejít odtud, až ke slané vodě. Rozumíte?“

„Já mluvit,“ řekl jeden tlustý a špinavý černoch, jehož chlupatá prsa byla pokryta nečistotou, neumytou několik let.

„Ach, to jste vy, Telepasse?“ tázal se běloch vesele. „Vy říci těm hochům, aby odešli, a vy zůstat a mluvit se mnou.“

„To jsou dobří hoši,“ zněla odpověď. „Oni zůstat se mnou.“

„Nuže, co chcete?“ tázal se Sheldon a snažil se ukrýt pod líčenou nedbalost svoji slabost, jejímž výsledkem byl tento ústupek.

„Tento chlapec náležet mně,“ starý náčelník ukázal přitom na Gogoomyho, kterého Sheldon poznal.

„Bílá Mary u vás není mnoho dobrá,“ pokračoval Telepasse. „Uhodila Gogoomyho do hlavy. Gogoomy je také náčelník. Až já zemřít, Gogoomy být veliký náčelník. Bílá Mary udeřit ho do hlavy. Není dobrá. Vy mně zaplatit mnoho tabákem, mnoho prachem, mnoho kalikem.“

„Vy starý darebáku,“ poznamenal Sheldon. Před hodinou se smál, když mu Joana vyprávěla onu epizodu, a zde, o hodinu později, přišel Telepasse sám, aby sbíral odškodné.

„Gogoomy,“ nařizoval Sheldon, „proč vy zde chodit? Ihned jít velmi rychle do baráku.“

„Já zůstat,“ zněla zarputilá odpověď.

„Bílá Mary u vás udeřit ho do hlavy,“ počal znovu starý Telepasse. „Na mou duši, bude veliké neštěstí, jestliže vy nezaplatit.“

„Vy teď mluvit s hochy,“ pravil Sheldon se vzrůstajícím rozčilením. „Vy jim říci, aby šli na pobřeží. Pak já s vámi mluvit.“

Sheldon cítil lehké chvění verandy a věděl, že Joana vyšla a že se mu postavila po bok. Avšak neodvážil se na ni pohlédnout. Dole bylo příliš mnoho pušek a pušky mohou také vypálit z boku…

Znovu se veranda zachvívala pod jejím pohybujícím se tělem a on věděl, že Joana vešla zase do domu. Za minutu poté se k němu znovu vrátila. Nikdy předtím ji neviděl kouřit a bylo mu teď velmi nápadné, že v této chvíli kouří. Potom však uhodl proč. S rychlým pohledem na její ruku, visící u jejího boku, zpozoroval, že v ní drží známou dyn…