Dobrodružství

Kapitola XXVII
MODERNÍ SOUBOJ

Sotvaže Sheldon dospěl k Balesuně, již uslyšel slabou ránu vzdálené pušky a věděl, že je to znamení Tudorovo, jímž ohlašoval, že došel k Berande a že se obrací a jde zpět. Sheldon vypálil také svojí puškou do vzduchu v odpověď a počal postupovat. Kráčel jako ve snu a držel se přitom roztržitě blíže otevřeného pobřeží. Celá ta věc byla tak nesmyslná, že se musel namáhat, aby si ji uvědomil. Vzpomínal na svůj rozhovor s Tudorem a pokoušel se nalézt nějaký klíč k rozumnosti toho, co podnikal. Nechtěl Tudora zabít. To, že onen muž se dopustil chyby ve své zamilovanosti, nebylo důvodem, aby mu on, Sheldon, vzal život, Tedy co to vše vlastně bylo? Pravda, ten člověk urazil Joanu svými neustálými poznámkami a byl za to sražen k zemi a to, že ho Sheldon srazil k zemi, nebylo také důvodem, aby se teď pokoušel zabít ho.

Tím způsobem ušel asi čtvrt vzdálenosti mezi oběma řekami, když se mu rozbřesklo, že Tudor není vůbec na pobřeží. Ovšemže ne. Nebyl tam proto, že postupoval podle úmluvy v krytu kokosových stromů. Sheldon se ihned otočil vlevo, aby si vyhledal podobný úkryt, když vtom dospěl k jeho sluchu slabý třesk pušky a skoro ihned nato se odrazila kule, která udeřila do tvrdého písku, asi na sto stop za ním, a zakvílela vzhůru v druhém letu, čímž ho přesvědčila, že ačkoliv to bylo pošetilé a pravděnepodobné, byl to přece jenom střízlivý fakt. Tato kule byla určena pro něj. A i v tom případě tomu mohl sotva uvěřit. Rozhlédl se přes známou krajinu a na moře, rozčeřené lehkým, ale trvalým větrem. Směrem od Tulagi viděl bílé plachty dvojstěžníku, směřujícího k Berande. Dole na pobřeží se pásl kůň a Sheldon hledal zrakem koně druhé. Jeho oko spočinulo na okamžik na kouři, vystupujícím ze sušárny kopry, a pak zakroužilo dále k barákům, k domkům s hospodářskými nástroji, ke kolnám pro čluny a k bungalovu a nakonec se zastavilo na malém Joanině domku z trávy, stojícím v rohu nádvoří.

Držel se teď v úkrytu stromů a postupoval další čtvrt míle. Kdyby Tudor postupoval stejnou rychlostí, museli by se na tomto místě setkat, a Sheldon tedy dovozoval, že druhý učinil okliku. Obtíž spočívala v tom, aby dovedl určit místo, kde se jeho soupeř nalézá. Řady stromů, běžící v pravých úhlech, umožňovaly mu dívat se vždycky jen podél jediné úzké koleje. Jeho nepřítel však mohl přicházet alejí vedlejší, anebo ještě další, vlevo, nebo vpravo. Mohl být vzdálen sto stop, anebo také půl míle. Sheldon kráčel dále a rozhodl, že starý, stereotypní souboj byl mnohem prostší a snadnější než tato prodlužovaná hra na schovávanou. Pak se také pokoušel učinit okliku v naději, že přetne kruh svého protivníka, ale nikde ho ani nezahlédl a nakonec vstoupil do čerstvé mýtiny, kde mladé stromky, jen po pás vysoké, poskytovaly málo ochrany a méně úkrytu. Právě když se vynořil a učinil krok vpřed, třaskla vpravo puška, a ačkoliv neslyšel letět kuli mimo, zaslechl přece její úder, když narazila o něco dále do palmového kmene.

Uskočil zpět do ochrany větších stromů. Dvakráte se takto ukázal a dvakráte bylo na něj vystřeleno, zatímco sám nespatřil svého protivníka ani na okamžik. V jeho nitru počala doutnat zlost. Bylo to tak proklatě nepříjemné, myslel si, když má být terčem střelby, přestože je to opravdu takové nesmyslné, a přece jen smrtelně vážné. Zde nebylo vyhnutí, nebylo možno střílet do vzduchu a přenést se přes to jako ve staromódních soubojích. Tato vzájemná honba člověka na člověka musela trvat, pokud jeden druhého nestihne. A jestliže jeden z nich zanedbal příležitosti stihnout druhého, zvětšovalo to příležitost protivníkovu. O tom nemohlo být sporu nebo nesprávné citlivosti. Že Tudor navrhl tento způsob souboje, dovozoval Sheldon, když počal opatrně postupovati směrem posledního výstřelu, dokázati tím, že je chytrý jako ďábel.

Když dospěl na ono místo, Tudor zde již nebyl. Zbyly zde pouze stopy jeho kročejů, ukazující směr, kterým se dal hlouběji do plantáží. Jednou, asi o deset minut později, zahlédl na okamžik Tudora, vzdáleného asi sto metrů a křížícího totéž stromořadí jako Sheldon, ale jdoucího opačným směrem. Jeho puška se napolo zvedla k rameni, ale druhý zatím zmizel. Spíše z vrtochu nežli v naději, že by to mělo výsledek, a usmívaje se přitom pro sebe, zvedl Sheldon svoji automatickou pistoli a ve dvou vteřinách vyslal osm výstřelů roztříštěně mezi stromy ve směru, kde Tudor zmizel. Potom s přáním, aby měl brokovnici, ulehl Sheldon za jedním stromem na zem, vsunul druhou zásobnici do duté pažby pistole, hodil do komory patronu, přesunul bezpečnostní uzávěrku a nabil si prázdnou zásobnici.

Jen za krátkou chvíli potom pokusil se Tudor o podobný kousek proti němu a kule šelestily mimo něj jako zlomyslný déšť, narážely přitom do palmových kmenů anebo se odrážely a odlétaly s kvílením. Poslední kule se odrazila dvakrát od dvou různých stromů, a když tím ztratila větší část své síly, udeřila Sheldona ostrou ranou do čela a padla mu k nohám. Byl tím na okamžik omráčen, ale když se prohlédl, přesvědčil se, že nemá větší ránu než ohyzdnou bouli, která se záhy zvětšila až do velikosti holubího vejce.

Hon pokračoval. Jednou, když vyšel na okraj háje, blíže bungalovu, viděl sluhy z domu a kuchaře, seskupené na zadní verandě a dívající se zvědavě mezi stromy, přičemž hovořili a smáli se ve spolek svými zvláštními fistulkovými hlasy. Jindy zase narazil na pracující tlupu dělníků, zaměstnanou vykopáváním plevele. Sotva si ho všimli, když k nim přišel, ačkoliv věděli velmi dobře, co se děje. Nebylo jejich záležitostí, když se tito záhadní, bílí lidé pokoušeli zabíti druh druha. A jestliže měli přece nějaký zájem o tyto věci, dovedli jej před Sheldonem opatrn…