Dobrodružství

Kapitola XVI
DÍVKA, KTERÁ DOSUD NEVYROSTLA

Jako obyčejně přinesl Christian Young novinky. Zprávy o pitkách v Guvutu, kde se muži chlubili, že pijí mezi pitím, zprávu o nových, puškami ozbrojených lidech, zahnaných na ostrov Ysabel, o posledních vraždách na Malaitě, o nemoci Toma Buberana v Santa Ana a konečně nejdůležitější zprávy, že loď Matambo vjela na Shortlandech na skalinu a že tam bude čekat, až bude spravena.

„To znamená, že to bude trvat dalších pět týdnů, než můžete odplout do Sydney,“ pravil Sheldon k Joaně.

„A že ztrácíme drahocenný čas,“ doložila lítostivě.

„Chcete-li jet do Sydney, tu vám povím, že zítra odpoledne odpluje loď Upolu z Tulagi,“ pravil Young.

„A já jsem se domnívala, že jela na Samoa najímat pro Němce dělníky,“ namítala. „V každém případě bych ji mohla na Samoa dostihnout a přestoupit pak v Apii na některý parník. Je to sice dlouhá zajížďka, ale přece by to jenom zachránilo trochu času.“

„Tentokráte pluje Upolu přímo do Sydney,“ vysvětloval Young. „Pluje tam do suchých doků, víte, a můžete ji stihnout o páté hodině zítra odpoledne – alespoň tak mně řekl její první důstojník.“

„Ale já musím jít napřed do Guvutu,“ Joana se podívala na muže se zamyšleným výrazem. „Musím tam něco nakoupit. V Sydney přece nemohu chodit v těchto šatech ušitých ze záclon z Berande. Musím si koupit v Guvutu látku a na další cestě si musím ušít šaty. Vydám se na cestu ihned, za hodinu. Lalaperu, přivést mně sem Adamu-Adama. Říci Ornfiriovi, aby dal do velrybářského člunu potraviny.“

Potom se zvedla a dívala se přitom na Sheldona.

„A vy, prosím, nařiďte, aby hoši donesli na pobřeží velrybářský člun – víte, můj člun, za hodinu odrazím.“

Sheldon i Tudor se podívali na svoje hodinky.

„Bude to cesta celonoční,“ pravil Sheldon, „mohla byste čekat až do rána –“

„A přijít tak o příležitost k nakupování? Ne, děkuji vám. A pak také není Upolu pravidelný parník pro cestující a může právě tak dobře vyplout před určenou dobou. A podle toho, co jsem slyšela o těch sybaritech v Guvutu, je nejlepší doba k nakupování ráno. A teď mně musíte prominout, neboť je nutno připravit zavazadla.“

„Pojedu s vámi,“ prohlásil Sheldon.

„Dovolte, abych vás tam dopravil na Minervě,“ pravil Young.

Ale ona zavrtěla se smíchem hlavou.

„Vypluji na velrybářském člunu. Podle veškeré vaší starostlivosti bych si myslela, že jsem nikdy předtím nebyla z domu. Vám, pane Sheldone, jako svému společníkovi nemohu dovolit, abyste opustil Berande a svou práci pro pochybný názor o dvornosti. Když mně nedovolíte, abych byla kapitánem, nedovolím já vám toulat se na moři jako ochránce mladých žen, které ochranu nepotřebují. A pokud jde o vás, kapitáne Youngu, víte zcela dobře, že jste teprve dnes ráno odplul z Guvutu, že musíte jít na Marau a že, jak jste sám řekl, musíte být za dvě hodiny zase na cestě.“

„Ale což já bych vás nemohl bezpečně převézt?“ tázal se Tudor s prosebným tónem v hlase, který se drsně dotkl Sheldonových nervů.

„Ne, ne, a zase ne,“ vykřikla. „Máte všichni něco na práci a já také. Přišla jsem na Šalamounovy ostrovy, abych zde pracovala, a nikoliv abych jezdila v průvodu jako nějaká loutka. Pokud se toho týče, je můj průvodce zde a mám jich ještě sedm takových.“

Adamu-Adam stál vedle ní, tyčil se nad ní, právě tak jako se tyčil nad ostatní tři bělochy. Přiléhající bavlněná košile, kterou měl na sobě, nedovedla zakrýt spoustu jeho hrozných svalů.

„Pohleďte na jeho pěst,“ pravil Tudor. „Od té bych nerad snesl ránu.“

„Za to vás nekárám.“ A Joana se zasmála při jakési vzpomínce. „Viděla jsem ho, jak udeřil kapitána jedné švédské bárky na pobřeží Levuky na Fidži. Zavinil to ovšem kapitán. Viděla jsem to celé na vlastní oči a bylo to nádherné. Adamu ho udeřil jenom jednou a zlomil mu paži. Pamatujete se, Adamu?“

Veliký Tahiťan se usmál a přisvědčil a jeho černé oči, měkké jako u laně, zdály se usvědčovat ze lži povahu tak výbojnou.

„Odrazíme za hodinu na velrybářském člunu a pojedeme na Guvutu, velký bratře,“ řekla k němu Joana. „Povězte to všem svým bratřím, aby byli připraveni. Dostihneme Upolu, která pluje do Sydney. Všichni pojedete se mnou a vrátíte se na Šalamounovy ostrovy v novém dvojstěžníku. Vezměte s sebou dvoje košile a spodky. Je tam dosti chladno. A teď si pospěšte a řekněte jim, aby se připravili. Pušky nechte zde. Odevzdejte je panu Sheldonovi. Nebude jich třeba.“

„Jestliže jste se přece rozhodla jít –“ začal Sheldon.

„O tom je již dávno rozhodnuto,“ odpověděla krátce. „Teď si jdu zabalit věci. Ale řeknu vám, co byste pro mne mohl učinit – vydejte mně pro moje lidi trochu tabáku a jiných věcí, které potřebuji.“

O hodinu později podávali tři muži Joaně na pobřeží ruku. Dala znamení a člun odrazil se šesti muži u vesel, zatímco sedmý byl vpředu a Adamu-Adam držel páku kormidla. Joana stála na zádi a volala na ně opakovaně sbohem jako štíhlá žena v přiléhavém kabátci, který si přivezla na břeh po ztroskotání, s dlouhým Coltovým revolverem, visícím z volného opasku, který měla připjatý kolem boků, a s ostře rýsovaným obličejem jako chlapec, pod Stetsonovým kloboukem, který nemohl zakrýt veliké spousty jejích vlasů.

„Nejlépe by bylo, kdybyste šli do úkrytu,“ volala na ně. „Přichází veliká průtrž. Doufám, že jste zakotvil na dostatečných řetězech, kapitáne Youngu! Sbohem! Sbohem všem!“

Její poslední slova přicházela z tmy, která člun úplně zahalila. Ale tři muži přece jen stále zírali do černé tmy směrem, kde člun zmizel, a naslouchali nepřetržitému vrzání vesel v závěsech, dokud nezesláblo a nezaniklo.

„Vždyť je to jen děvče,“ pravil Christian Young tiše a vážně. Zdálo se, jako by učinil tento objev v tomto okamžiku. „Vždyť je to jen dívka,“ opakoval ještě vážněji.

„Ale proklatě hezká a dobrá cestovatelka,“ zasmál se Tudor. „Má zajisté odvahu, že ano, Sheldone?“

„Ano, je statečná,“ odpověděl Sheldon váhavě, neboť nebyl nakloněn tomu, o ní mluvit.

„Je to americký znak,“ pokračoval Tudor. „Jít vpřed s energií a nezávislostí. Co myslíte, kapitáne?“

„Myslím, že je mladá, velm…