Ohlédnutí za Španělskou válkou

4/

Boj o moc mezi španělskými republikánskými stranami byla nešťastná záležitost, kterou bych se teď nechtěl zabývat. Zmiňuji se o něm jen proto, abych mohl říci: Nevěřte ničemu — nebo alespoň téměř ničemu —, co čtete o vnitřních záležitostech na vládní straně. Ať již jde o informace z jakéhokoliv zdroje, je to všechno stranická propaganda — a tedy lži. Celá pravda o válce je jednoduchá. Španělská buržoazie uviděla šanci, jak rozdrtit dělnické hnutí, a chopila se jí za pomoci nacistů a reakčních sil celého světa.

Vzpomínám, jak jsem jednou řekl Arthuru Koestlerovi: „Historie se zastavila v roce 1936," na což on přikývl v okamžitém pochopení. Oba jsme měli na mysli totalitarismus obecně, a zvláště pak ve španělské občanské válce. Už dříve jsem si povšiml, že v novinách nikdy není žádná událost podána přesně; avšak ve Španělsku jsem poprvé v životě uviděl novinové zprávy, jež neměly žádný vztah ke skutečnostem, ani vztah, jaký bývá komponentou běžné lži. Viděl jsem zprávy o velkých bitvách tam, kde žádné bitvy neproběhly, a naprosté mlčení tam, kde byly zabity stovky lidí. Viděl jsem, jak jednotky statečně bojující byly označovány za zrádné a zbabělé — a jiné, které ač na ně nebyla vystřelena jediná kulka, byly oslavované jako hrdinové imaginárních vítězství. A v Londýně jsem viděl noviny, přebírající tyto lži, a horlivé intelektuály, budující emocionální nadstavbu na událostech, jež se nikdy neudaly. Viděl jsem vlastně historii psanou ne podle toho, co se skutečně stalo, ale podle toho, co se mělo stát dle různých „stranických linií". Jakkoliv toto všechno bylo svým způsobem strašné, nebylo to důležité. Šlo o sekundární záležitosti — jmenovitě o boj o moc mezi Kominternou a španělskými levicovými stranami a o úsilí sovětské vlády zabránit revoluci ve Španělsku. Celkový obraz války, jak jej předkládala světu španělská vláda, nebyl však nepravdivý. Hlavní otázky, o něž zde šlo, zněly opravdu tak, jak byly uváděny. Pokud však jde o fašisty a jejich stoupence, copak ti se mohli třeba jen přiblížit pravdě? Co by asi tak mohli uvést jako své skutečné cíle? Jejich verze války byla čistá fantazie a za daných okolností tomu ani nemohlo být jinak.

Jediná propagandistická linie, kterou mohli nacisté a fašisté uplatnit, spočívala v tom, že by se prezentovali jako křesťanští vlastenci, toužící zachránit Španělsko před sovětskou diktaturou. To vyžadovalo předstírám, že život ve vládním Španělsku je jediným dlouhým masakrem (viz Catholic Herald nebo Daily Mail — a to byl jen slabý odvar ve srovnání s fašistickým tiskem kontinentu); bylo v tom zahrnuto nesmírné přehánění rozsahu sovětské intervence. Dovolte mi vybrat z obrovité pyramidy lží, navršené katolickým a reakčním tiskem na celém světě, jen jeden aspekt — přítomnost sovětské armády ve Španělsku. Všichni oddaní příznivci Franka v ni věřili; odhady o její síle šly až do půl miliónu mužů. Tedy — ve Španělsku neexistovala žádná sovětská armáda. Možná zde byla hrstka pilotů a dalších technických pra…