Ohlédnutí za Španělskou válkou

5/

Páteří odporu proti Frankovi byla španělská dělnická třída, zvláště členové odborových organizací v městech. Dlouhodobě — je třeba však pamatovat, že jenom dlouhodobě — je dělnická třída nejspolehlivějším nepřítelem fašismu — jednoduše proto, že slušnou rekonstrukcí společnosti dělnická třída získává nejvíc. Na rozdíl od jiných tříd či kategorií ji nelze trvale podplácet.

Tím, že se takto vyslovuji, nechci dělnickou třídu nikterak idealizovat. V dlouhém boji, následujícím po říjnové revoluci v Rusku, to byli právě manuálně pracující, kdo prohráli, a je třeba si uvědomit, že to byla jejich vlastní chyba. Čas od času jsou v různých zemích potlačena organizovaná hnutí dělnické třídy a jejich soudruzi v zahraničí, spojeni s nimi teoretickou solidaritou, jen přihlížejí a nic nepodnikají. Kromě toho je známou skutečností, že mezi bílými a barevnými dělníky neexistuje solidarita ani slovně. Kdo ještě věří po událostech posledních deseti let ve třídně uvědomělý internacionalistický proletariát? Pro britskou dělnickou třídu se masakrování jejích soudruhů ve Vídni, Berlíně, Madridu nebo kdekoliv jinde zdá být méně zajímavé a méně důležité než výsledek včerejšího fotbalového zápasu. Přesto to nic nemění na skutečnosti, že dělnická třída bude pokračovat v boji proti fašismu i poté, co jiné třídy podlehnou nátlaku. Nacistické obsazení Francie bylo provázeno ohromujícím počtem přeběhlíků z řad inteligence, včetně části levicové politické inteligence. Inteligence je tvořena lidmi nejhlasitěji reptajícími proti fašismu — a přesto její podstatná část podléhá defétismu, když jde do tuhého. Vidí příliš daleko před sebou všechny překážky a mimoto ji lze uplatit — neboť je zřejmé, že si nacisté myslí, že inteligence za podplácení stojí. S dělnickou třídou je to právě naopak. Je příliš nevědomá, než aby prohlédla triky, které se na ni zkoušejí, a snadněji se nechá upokojit sliby fašistů — ale dříve …