Sen o zástupu zoufajících

Modlitba za zemřelou

Můj králi rebellů, pane žíznivých,
můj antipode pokory, důvěřivých ctností,
Ty, jenž nasyceným nežehnáš smích
a k trůnům bohů házíš výhružné kosti
těch, kteří hladem scípli či touhou vysíleni,
zrozeni pro to, čeho pro ně není,
můj Otče…

hle, tu stojím před Tebou
a horečný můj vzdech dětinsky Tě prosí
a s Tebou velikou a mužnou lásku Tvou,
jež v klíně hvězdy tančící a srdce zmučená nosí –:

Umřela žena ve špíně těch ponurných doupat,
kde líh si prolévá hrdlem kasta chráněná,
jež na loži pro jednu noc chce k výšinám požitku
                                                                               stoupat
a jen to, co lze koupit, na otrocích zná…
umřela žena, umřelo srdce i něha
uprostřed bídy a potu, uprostřed parna, jež sžehá
jásotnou radost krve a sklání v kal čisté čelo –
umřela žena, zůstalo tu jen tělo.

Tož, pane, prosím, dopřej jen krátký okamžik štěstí
svým dětem, jimž do srdcí vůli svoji jsi vdych’,
pro jedinou ještě chvíli nech ženu na slunci kvésti,
smyj se rtů zaplacených a lživých polibků hřích,
smyj s pomáčených prstů špínu alkoholů,
smyj s duše jizvy nesčetných bolů,
smyj vzpomínky jedovaté,
smyj s hlasu patinu drsných, zoufalých slov
a zalej trhliny srdce, zvonu, j…