Dobrodružství

Kapitola XIII
LOGIKA MLÁDÍ

„Přál bych si vědět, zdali jste pouze zatvrzelec, anebo zda chcete být opravdu na Šalamounových ostrovech plantážníkem,“ řekl Sheldon ráno při snídani.

„A já zase bych si přála, abyste byl přiměřenější,“ odvětila Joana. „Máte více předpojatých názorů než kterýkoliv muž, jakého jsem až dosud poznala. Proč ve jménu zdravého rozumu, ve jménu… poctivé hry nemůžete si vpravit do hlavy, že jsem jiná než ženy, které jste znal, a proč se mnou podle toho nezacházíte? Měl byste již jistě vědět, že jsem jiná. Připlula jsem sem se svým dvojstěžníkem – jako kapitán, je-li vám libo. Přišla jsem, abych si dobyla živobytí. Víte to – dosti často jsem vám to řekla. Byl to úmysl mého otce a já tento úmysl provádím. Právě tak jako vy se pokoušíte provést plán svého přítele Hughieho. Tatíček se vydal na cestu a plul by a plul, až by nalezl vhodný ostrov pro plantáže. On zemřel a já jsem plula a plula, až jsem přišla sem. Nuže,“ pokrčila rameny, „můj škuner je na dně mořském. Nemohu dále plout, a proto zůstanu zde. A plantážnicí budu jistě.“

„Vidíte –“ začal.

„Ještě jsem nedošla ke konci,“ přerušila ho. „Když vzpomínám na svoje chování od okamžiku, jakmile jsem vstoupila nohou na toto pobřeží, nespatřuji žádné nepravé záminky, jaké bych snad učinila pro sebe nebo své úmysly. Pověděla jsem vám o svých plánech, ale vy přece zde sedíte a klidně mi povídáte, že nevíte, zdali opravdu chci být plantážnicí, či zdali to vše je jenom zatvrzelost a předstírání. A tak teď dovolte, abych vás naposledy ujistila, že se stanu skutečně a opravdu plantážnicí, díky vám, anebo proti vaší vůli. Chcete mne mít jako společníka?“

„Avšak chápete, že se na mne budou dívat jako na nejbláznivějšího ťulpasa v celých jižních mořích, jestli sem přijmu na Berande takovou mladou dívku, jako jste vy?“ otázal se.

„Nikoliv. Rozhodně ne. Ale teď jste to zase vy, který se trápí tím, jak o něm budou soudit idioti a lidé, kteří ve všem vidí něco zlého. Byla bych se domnívala, že jste se na Berande naučil spoléhat se jen na sebe, místo aby vám bylo třeba opírat se o morální podporu každého bezcenného tuláka z jižních moří, který se opíjí whiskou.“

On se usmál a pravil:

„Ano, to je ze všeho nejhorší. Vám nelze odpovědět. Máte logiku mládí a na tu nemůže odpovědět nikdo. Leda snad skutečnosti života, ale ty nemají v logice mládí místo. Mládí se musí pokusit, aby žilo podle své logiky. Je to jediná cesta, aby se poučilo o něčem lepším.“

„Ale v takovém pokusu není přece nic zlého?“ přerušila ho.

„Ba právě je. A to je tím kamenem úrazu. Skutečnosti vždycky logiku mládí rozbijou. A k tomu obyčejně rozbijou také mladé srdce. Je to jako platonické přátelství a… a podobné věci. V teorii je to vše správné, ale v praxi se to neosvědčuje. Kdysi jsem také takovým věcem věřil. A právě proto jsem zde, na Šalamouovkých ostrovech.“

Joana byla netrpělivá. On viděl, že ho nechápe. Život se jí zdál příliš prostý a jasný. Bylo to jen mládí, které se s ním hašteřilo, mládí s mladistvou čistou duší a nepřemožitelným rozumem. Byla to pouze její chlapecká duše v těle ženy. Díval se na její zardělou, horlivou tvář, na veliké copy jejích vlasů, stočených na malé hlavě, na kulaté tvary její postavy, jevící se zřetelně skrze oděv po domácku ušitý, a na její oči – chlapecké to oči pod chladným rovným obočím – a divil se, proč bytost, která byla tak krásnou ženou, nemůže být ženou vůbec. Proč, u čerta, nebyla rudovlasá nebo šilhavá nebo proč neměla zaječí ret^[27]?

„Dejme tomu, že se staneme na Berande společníky,“ řekl a pociťoval přitom zároveň při této vyhlídce něco jako strach, spojený s opačným pocitem vábení, „buď se do vás zamiluji, anebo vy do mne. Blízkost je nebezpečná, jak víte. A vskutku, je to právě blízkost, která obyčejně dává logice mládí ránu pěstí do obličeje.“

„Jestliže se domníváte, že jsem přišla na Šalamounovy ostrovy, abych se vdala –“ počala mluvit se zlostí. „Nu, na Havaji jsou muži lepší, to je vše. Opravdu, abyste věděl, způsob, jak drnkáte stále na tuto jednu strunu, by vedl nepředpojatého posluchače k závěru, že jste smyslný –“

Vtom se zarazila poděšeně. Jeho obličej zrudl a zase zbledl s takovou rychlostí, že ji to překvapilo. Bylo zřejmé, že se velice zlobí. Pak dopila poslední doušek kávy a zvedla se se slovy:

„Počkám, až budete v lepší náladě, než o tom budu hovořit dále. To je právě to, co vám tak vadí. Příliš snadno se pohněváte. Nepůjdete se koupat? Příliv je právě v dobrém stavu.“

„Kdyby byla muž, poslal bych ji ke všem všudy s celou plantáží, s velrybářským člunem, tahitskými námořníky, sovereigny a vůbec se vším,“ zamumlal k sobě, když odešla z pokoje.

Ale v tom vězel právě háček. Nebyla muž, a kam by se byla poděla a co by se s ní stalo?

Vstal a zapálil si cigaretu a vtom jeho zrak padl na její Stetsonův klobouk, visící na zdi, přes její pás a revolver. A v tom vězel také ďas. On nechtěl, aby odešla. Vždyť přece nebyla ještě dospělá. To byla také jedna příčina, že její logika tak urážela. Byla to pouze logika mládí, ale někdy dovedla proklatě ranit. V každém případě se rozhodl pro jednu věc: již nikdy v její přítomnosti neztratí rozvahu. Je dítětem a na to nesmí zapomínat. Zhluboka si oddechl. Ale proč se jen, ve jménu zdravého rozumu, vtělilo takové dítě do ženského tvaru?

A když se tak díval na její klobouk a přemýšlel, přešla bolest, kterou utrpěl urážkou a on namahal svůj mozek, jak se dostat z této bryndy – jak najít nějaký způsob, aby mohla na Berande zůstat. Aby jí opatřil společnici? Proč ne? Mohl by pro nějakou poslat prvním parníkem do Sydney. Mohl by –

Její trylkující smích přerušil jeho snění a on přikročil ke skleněným dveřím, jimiž mohl vidět, jak ubíhá stezkou dolů ku pobřeží. Jí v patách běželi dva její námořníci, Papehara a Mahameme v červených lava-lavách a s obnaženými dýkami, lesknoucími se za pásy. To byl zase nový příklad její umíněnosti. Přes prosby a rozkazy a výstrahy, týkající se nebezpečí hrozícího od žraloků, plavala v moři kdykoliv a v každé …