Vojna a mír

Lev Nikolajevič Tolstoj
(Hodnocení: 2)

149 

Elektronická kniha: Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: tolstoj02 Kategorie: Štítků: , , , , ,

Popis

E-kniha Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír

Anotace

Jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury, jehož ústředním motivem jsou napoleonské války (resp. ruské tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.
Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to. Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova.
Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.
Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev.
Tato e-kniha obsahuje všechny 4 díly včetně epilogu.

O autorovi

Lev Nikolajevič Tolstoj

[9.9.1828-20.11.1910] Jeden z nejslavnějších ruských spisovatelů Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče však brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě, studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat se sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale...

Lev Nikolajevič Tolstoj: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Vojna a mír

  1. Marie Novotná

    Tolstojovy bitvy — Schöngrabern, Borodino, ústup z Moskvy — jsou v tomto monumentálním románu vykreleny s takovou autentičností, že máte pocit, že se jich sami účastníte. Přitom Tolstoj tu elegantně střídá pohledy mezi elitou i prostými vojáky, a vytváří tak panoramatický obraz společnosti. Psychologické ambivalence — úvahy o smyslu života, duchovní hledání — dávají příběhu hloubku. Ano, zpočátku se čtenář ztrácí v množství postav, ale po adaptaci příběh okuje a nechce pustit. Bezpochyby velké literární dílo.

  2. Pavel Horák

    Tolstoj tu mistrně zobrazil válku i civilní život za války, ale brzy si musíte začít dělat poznámky, kdo je kdo. Odměnou vám však bude hluboký zážitek z tohoto po právu klasického díla.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XIII

   Brzy po Vánocích řekl Nikolaj matce o své lásce k Soně a o tom, že je pevně rozhodnut oženit se s ní. Hraběnka, která už dávno pozorovala, co se děje mezi ním a Soňou, a byla na tuto zprávu připravena, vyslechla syna mlčky a řekla mu, že se může oženit, s kým chce, ale že ani ona, ani otec mu nedají k takovému sňatku požehnání. Nikolaj poprvé pocítil, že je s ním matka nespokojená a že přes všechnu svou lásku k němu neustoupí. Chladně a nedívajíc se na syna, poslala hraběnka pro muže, a když přišel, chtěla mu krátce a stroze v Nikolajově přítomnosti vysvětlit, oč jde, ale nevydržela to; zlostí se dala do pláče a vyšla z pokoje. Starý hrabě začal váhavě Nikolajovi domlouvat a prosil ho, aby se svého úmyslu zřekl. Nikolaj odpověděl, že nemůže zrušit dané slovo, a otec si povzdechl, celý zkormoucený velmi brzy přerušil rozhovor a odešel za hraběnkou. Při všech střetnutích se synem neopouštělo hraběte vědomí, že je před ním vinen za úpadek, a proto se nemohl na syna zlobit, že se odmítl oženit s bohatou nevěstou a vybral si nemajetnou Soňu a jen si při této příležitosti živě představoval, že kdyby byly jejich hospodářské záležitosti v lepším stavu, nebylo by možno přát si pro Nikolaje lepší ženy, než byla Soňa; a uvědomoval si přitom, že vinu na špatných poměrech má jen on se svým Mítěnkou a se svými nepřekonatelnými zvyky.

Otec s matkou už o té věci se synem nemluvili; ale několik dní poté si hraběnka zavolala Soňu a s příkrostí, jakou neočekávala jedna ani druhá, vyčetla neteři, že svádí jejího syna a že je nevděčná. Soňa poslouchala hraběnčina krutá slova mlčky a se sklopenýma očima a nechápala, co od ní chtějí. Byla ochotna pro své dobrodince všechno obětovat. V myšlence sebeobětování si libovala; tentokrát však nechápala, co a komu má obětovat. nemohla nemilovat hraběnku a celou rodinu Rostovů, ale právě tak Nemohla nemilovat Nikolaje a nevědět, že na této lásce závisí jeho štěstí. Stála tiše a smutně a neodpovídala.

Nikolajovi se zdálo, že déle tento stav nesnese, a šel si s matkou pohovořit. Prosil ji, aby odpustila jemu i Soně a dala souhlas k jejich sňatku, ale hned nato jí zase vyhrožoval, že budou-li Soňu pronásledovat, ihned se s ní tajně ožení.

Hraběnka mu s chladem, jaký u ní syn nikdy neviděl, odpovídala, že je plnoletý, že kníže Andrej se žení bez otcova souhlasu a Nikolaj že to může udělat také, ale že ona tu pletichářku nikdy neuzná za svou dceru.

Nikolaj, pobouřen slovem pletichářka, řekl matce zvýšeným hlasem, že si nikdy nepomyslel, že by ho nutila prodávat své city, ale je-li tomu tak, že jí říká naposledy… Nestačil však vyslovit ono rozhodné slovo, které matka podle výrazu jeho obličeje s hrůzou očekávala a které by možná navždy zůstalo mezi nimi jako neblahá vzpomínka. Nestačil je vyslovit, protože Nataša, která naslouchala za dveřmi, vešla do pokoje s bledou a vážnou tváří.

„Nikoluško, mluvíš hlouposti…