Svět jako vědomí a nic

3. SPOLEČNOST

1.

Nic není tak špatného, aby to nemělo své dobré stránky: – v každém otroctví je něco příjemného, – dlouho uvězněnému nechce se mnohdy ani na svobodu –: – „společenskost“ zvané otroctví a pasivita provázena je mnohými aktivně sociálními instinkty. Aktivně sociální instinkty určují výšku, – osobitost, celkovost společnosti, tj. národu v pravém smyslu, rasy, – rasa spočívá hlavně v psychických vlastnostech, – ne v barvě pleti nebo tvaru lebky…! určují zároveň z největší části cenu obyčejného člověka, který je veskrze sociální; – „obyčejný člověk je špatně sociální“, – značí: „je špatný“. Tedy sestává dobře organizovaný národ nutně z jednotlivců relativně vysoko stojících, tedy je lid se špatnou „státotvornou schopností“ nutně špatný; – místo: „severoevropské národy jsou „individualističtí“,“ – mělo by se říkat: „jsou špatní!“

* * *

Jako jednotlivci, jsou i národy tím vyšší, čím personálnější: národ s velmi ostrým vlastním charakterem a národ znamenitý je skoro totéž. – Jako u jednotlivců, platí i u národů, že rozmanitý charakter není charakterem: národ, jehož všechny pudy nejsou podřazeny jedné vůdčí ideji, je bezcharakterní, – není národem v ušlechtilém smyslu!: – tedy není dnes evropských národů! – Jako jednotlivci, dají se i národy rozdělit na dvě, ostře oddělené skupiny: nízké a „geniální“; dosud existovaly jen dva geniální národy: Římané, Řekové; – národ, který nechce to nejvyšší, je nízký –. – Jako génius, vyniká i geniální národ vůbec: Řekové byli na poli činu jen o málo menší než na poli myšlenky, Římané naopak…; – omezení se pochází z omezenosti.

* * *

Kdo viděl vyšší exempláře pokolení lidského, nemůže nalézt už obzvláštní zálibu na obyčejném člověku; kdo poznal Římany, tomu musí být při pohledu na dnešní vzdělaný hmyz ošklivo, – nejen v mysli! … Roma!: – Hrdá, jistá, sebevědomá, při tom prudká síla! hluboká přirozenost, pravdivost, rovnost ducha! – moralita většinou fakticky překonána, nebo do služeb praktického postavena, nebo na frázi redukována! –; heroismus, opovržení smrtí i životem, objektivní názor světový! dobrota, noblesa, velkomyslnost! a vznešenost, grandiosita, majestátnost! … A teď popatřme na tahle moderní stáda!: vše naopak!! – ale šmahem!!! … V každém Římanu byl element velikosti, – plebs šlechtičtější než naše „šlechta“ –: i největší moderní lidé činí celkem dojem nízkosti! Pozorujíce Římany, máme iluzi, že nestojí před námi opičí potomstvo: pithekolog, vrátivší se z indických pralesů do Evropy, zajásá: „typ opice konečně nalezen!“ Poslechněme mohutně krásné, velebné zvuky latinského jazyka a hned potom slizké huhňání francouzské, hulvátské skřeky německé, unylé skřehotání slovanské – –: postačí úplně, abychom si učinili představu o duchu těchto národů, – – abychom pochopili, že je mezi národy co do ceny jejich poněkud rozdíl! …

* * *

Jihoevropské národy vynikají nad severoevropské vůbec, – přestavují větší kvantum síly, – jsou dokonalejší. Zdánlivý rozpor mezi „ohnivostí“ jejich a chladnos…