Svět jako vědomí a nic

VI.

1.

Chceš si učinit správný pojem o malém člověku? –: Mysli si své nízké, směšné vlastnosti, kterých se štítíš jako svých exkrementů, zdvacateronásobněné, přidej k tomu asi stý díl svých vyšších vlastností…, – a máš zde malého člověka v celé nádheře! … – Vše to funguje zcela nevědomě a mechanicky jako natažené hodiny. Kde lidé přemýšlejí o sobě, děje se tak jen z nějakého úplně nevědomého instinktu…: vše v malém člověku odehrává se vlastně mimo něj… Uvnitř své skořápky činí malý člověk leckdy takhle dosti solidní dojem…, – vytržen z ní zhyne…, – ubohý hlemýžď! Ve zvyklosti je celá jeho síla, z každé neobvyklosti má pekelný strach, ke všem pokusům cítí instinktivní odpor, vše neobyčejné pronásleduje záštím a smíchem, – oním duchaplným smíchem, v který dovede propuknout, visí-li někomu dole šňůry od spodních kalhot! – Jeho eventuální „statečnost“ je vždy jen zvyklostí a… –: ve všem nezvyklém je zbabělý; – lenost a úzkostlivost jsou fundamentem jeho povahy. Uniformita myšlení všech malých lidí je neuvěřitelná, – tedy malý člověk nemyslí; spíš bude žába s orlem v letu závodit, než malý člověk myslet; raději trpí, než by myslel; – kde rozumně mluví, vždy zcela jistě papouškuje. Ve věcích poznání je v naprosté fausse position, – jako pes posazený na strom –; – díla myšlení posuzovat je za všech okolností úplně inkompetentní; – kritizuje-li kdo, nejlépe se ho především zeptat: „považuješ se za neobyčejného člověka?“ – a hanebně jej vykopnout, odpoví-li záporně: – „jen lumpové jsou skromní“: Goethe. Že malí lidé nemyslí, následuje už z jejich totální společenskosti; – totální společenskost a myšlení naprosto se vzájemně vylučují. Společenskost jejich však předpokládá úplnou zkaženost jejich: vše na jejich žádostech, radostech a spokojenostech je osekáno a otlučeno a zohýbáno a stlačeno…, jen aby nic nezavadilo o vředy drahocenných spolubližních…, a přesto cítí se malý člověk ve své úloze slanečka docela spokojen! – neuvěřitelná depravace!! Drezura života učinila z něho krotké zvíře s otrnulou od ran koží –: pohlédni jen, co si vše nechá od svých bratří slanečků klidně líbit…, – jak je ve styku s nimi necitelný a nestydatý a otrocký a smířlivý a mizerný a skromný a podlý a hodný a nízký…, – – jméno nízkosti je člověk! … – Krátce: Každý velký duch poznal mizernost lidí ze svého stanoviska, – tak Schopenhauer především jako hloupost, Napoleon jako zbabělost…, – ve skutečnosti však malý člověk vyniká vysoce ve všech druzích špatnosti… –: Stál by za mnoho, za velice mnoho…, – – jen kdyby dobré na něm bylo tak silné, jako špatné! …

* * *

Malému člověku je každá větší neskromnost směšná; slyší-li slovo „neobyčejný“, pohraje mu úsměv kolem opuchlých rtů… –: tedy nezná pojem neobyčejnosti: tedy je mu všednost absolutní. – „Ty jsi šťastný!“ – řekne tomu, kdo „se nemusí starat o živobytí“; na odpověď: „považuješ mne za prase v chlívku, jemuž postačí k štěstí plné koryto?“ – pohlédne na tebe překvapen a neví, co říci –: tedy mu postačí k štěstí plné k…