Slavná Nemesis

Ladislav Klíma

65 

Elektronická kniha: Ladislav Klíma – Slavná Nemesis (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima-ladislav01 Kategorie:

Popis

E-kniha Ladislav Klíma: Slavná Nemesis

Anotace

O autorovi

Ladislav Klíma

[22.8.1878-19.4.1928] Ladislav Klíma byl autorem filozofických statí a úvah, prozaik. Byl jednou z nejpozoruhodnějších a nejsložitějších osobností české kultury z období kolem první světové války.Ladislav Klíma se narodil roku 1878 do rodiny úředníka v advokátní kanceláři a regionálního politika. Klímův otec byl stoupencem T. G. Masaryka. Od roku 1889 začal Ladislav Klíma studovat na gymnáziu v Domažlicích, ale v roce 1895,...

Ladislav Klíma: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Slavná Nemesis“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Sta a sta žen

Sta a sta žen měl hrabě Cortini. Láska zhnusila se mu nakonec víc než jídlo a pití, než jeho vlastní krása, než celý svět. A stalo se, že dívku, kterou nejvíce miloval a ze všech nejvíce si hnusil, zavraždil puštěním žilou. Ve starém hradě vnořil její mrtvolu, balzamovanou ve skleněné rakvi, do tajné skrýše pod podlahou. Noc co noc rakev otevřel, mrtvolu krásnější, zduchovnělejší, živější než byla dříve za života, vyňal, na lože ji klad, plakal nad ní, líbal ji a líbal – – – A byl v tom šťasten, neviděl jiných žen, manželce své zůstával od té doby věren.

Nemiluje člověk více než cokoli reálného stíny, iluze, strašidla? Nemiluje všechno skutečně jen proto, že zrcadlí se mu v tom mysticky cosi od věčnosti mu známého, od věčnosti mu neznámého? Všechna krása spočívá v nekonečné čarovnosti, čarodějnosti Bytí. Ale jak dobré jest, že ubohý lidský duch hloubky tyto neproniká, že v podstatě své duše, své bytosti vidí perverznost. Kdyby viděl, že duše jeho, kterou vidí, chápe, je veskrze perverzností a že jen to, co pod ní se tají, co plní jej nekonečnou hrůzou, před čím po celý život křečovitě oči zavírá, jest jediné pravé a čisté, jeho ubohá existence praskla by ihned jako ztuhlá skořápka země, kdyby centrální oheň zemský vyhřměl nad povrch.

Jednoho večera hodoval Cortini se svými přáteli. Přišla řeč na téma: pokud jsou dány člověkem jisté meze jednání, z nichž beztrestně nesmí vystoupit.

Kníže R. pravil: „Jsou velmi určité a těsné, tajemnými zákony vázané, pro každého bez výjimky platné, ať je mudrc nebo omezenec. Běda tomu, kdo z nich vybočí. Ne-li hned, jednou zaplatí mu to věčná Nemesis strašně i s úroky.“

„Názor trochu, pardon – vulgární!“ odvětil hrabě Cortini. „Výstředníku mohlo by se to strašné přihodit jen, kdyby to přivolal jeho babský strach, pravá statečnost nezná kolejí, nezná omezení, rozpíná se podstatně do nekonečna. Co je davu ctností, je duchu silnému neřestí a naopak. Pro člověka vysokého ducha začíná zajímavost, poetičnost, pro mne za mne i Hrůza, prostě cena, právě tam, kde obvyklé koleje lidské zamezují krotkému množství další rozběh a rozhled. Jen v excentričnosti je ctnost. Každá prozřetelnost páchne mrtvolnou ztuchlinou – –“

Tu se hrabě zarazil při pohledu na knížete, jenž nápadně zbledl, oči vytřeštěny, jako by spatřil strašidlo. „Co je vám, kníže?“ zvolal.

„Nic – nic,“ řekl tiše oslovený zastřev si oči. Po chvíli otevřel je opět. „Už je to pryč.“

„Co to bylo?“ volali všichni.

„Jen šálení smyslů… Viděl jsem – zdálo se mně, že vidím – proč bych to konečně neřekl – v obličeji vašem, hrabě, obličej dokonale nejstrašnější mrtvoly, jakoby hrůzou zabité… Ale nic to nebylo, trpím častěji podobnými momentálními přeludy.“

Hrabě byl vpravdě statečný muž; říkal-li o sobě, že není věcí, která by mu dovedla nahnat strachu, nebylo v tom vychloubačství, bylo to jen konstatování fakta. Ale v tu chvíli provanul jím cizí, neznámý pocit jistého metafyzického děsu, jenž sevřel mu na okamžik hrdlo tak, že sotva mohl v…