Lolita

16

PRÁZDNÁ DLAŇ mé ruky byla stále bělostně plná Lolity -plná doteku jejích nedospěle zakřivených zad, jako slonovina hladkého, klouzavého vjemu její kůže pod tenkými šaty, po nichž jsem přejížděl nahoru a dolů, když jsem ji svíral v objetí. Vpochodoval jsem do jejího neuklizeného pokoje, otevřel dveře šatníku a vnořil se do hromady halabala naházených věcí, které se jí ještě nedávno dotýkaly. Zvlášť jeden proužek růžové látky mě zaujal - ucouraný, potrhaný, s jemně nakyslým pachem ve švu. Zabalil jsem do něj Humbertovo převeliké překrvené srdce. Až po okraj se ve mně vzedmula vlna dráždivého chaosu, jenže jsem musel všeho nechat a hbitě nabýt ztracené rovnováhy, neboť do mého vědomí pronikl služčin sametový hlas, tiše mě volající ze schodů. Prý má pro mě vzkaz, a když zakončila mé automatické díky vlídným „není zač“, nechala dobrá Louisa v mé roztřesené ruce neoznámkovaný, podivně neposkvrněný dopis.

Tohle je vyznání: miluji Vás [tak ten dopis začínal, a já jsem na jeden zkomolený okamžik omylem pokládal tu hysterickou čmáranici za škrabopis školačky]. Minulou neděli v kostele - Vy zlý, který jste odmítl přijít se podívat na naše nádherná nová okna! -, teprve minulou neděli, můj drahý, když jsem se zeptala Pána, co si mám počít, mi bylo řečeno, abych jednala, jak jednám nyní. Pochopte, že jinou možnost nemám. Miluji Vás od první chvíle, kdy jsem Vás spatřila. Jsem vášnivá a osamělá žena a Vy jste největší láskou mého života.

Teď, můj drahý, nejdražší, mon cher, cher monsieur, jste si to přečetl, teď to víte. A tak buďte tak hodný, ihned se sbalte a odejděte. To Vám poroučí bytná. Dávám podnájemníkovi výpověď. Vyhazuji Vás na ulici. Jděte! Zmizte! Departez! Do večeře jsem zpátky, když pojedu obě cesty stotřicítkou a nenabourám (a nebylo by to jedno?), a nepřeji si, abych Vás našla doma. Snažně Vás prosím, odjeďte okamžitě, hned teď, nečtěte už tenhle nesmyslný dopis do konce. Odjeďte. Adieu.

Situace, chéri, je docela prostá. Pochopitelně, že vím s absolutní jistotou, že pro Vás nic, ale vůbec nic neznamenám. Ale ano, rád si se mnou povídáte (a děláte si ze mě nebohé blázny), zamiloval jste si náš přívětivý dům, knihy, které mám ráda, mou hezkou zahrádku a dokonce i Loinu nevycválanost - ale já pro Vás neznamenám nic. Je to tak? Je. Nic, ani to nejmenší. Avšak, pokud byste po přečtení mého „vyznání“ svým záhadně romantickým, evropským způsobem dospěl k názoru, že jsem dost přitažlivá, abyste zneužil mého dopisu a něco si se mnou „začal“, byl byste zločinec, horší než lump, který krade a znásilňuje děti. Pochopte, chéri, pokud byste se rozhodl zůstat, pokud bych Vás našla doma (což se určitě nestane, a proto můžu tak fantazírovat), fakt, že zůstáváte, bude znamenat jediné: že se pro mě chcete stát tím, čím pro Vás já: celoživotním partnerem, a že jste ochotný navždy spojit svůj život s mým a být tátou mé holčičce.

Nechte mě ještě chvilku bláhovět a blouznit, můj nejdražší, stejně vím, že už jste můj dopis roztrhal a jeho kousky (nečitelné) se ocitly ve víru klozetové mísy. Můj nejdražší, mon trěs, trěs cher, jak kouzelný svět lásky jsem pro V…