Narcis a Goldmund

Hermann Hesse

69 

Elektronická kniha: Hermann Hesse – Narcis a Goldmund (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hesse12 Kategorie:

Popis

Hermann Hesse: Narcis a Goldmund

Anotace

Hermann Hesse – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Narcis a Goldmund“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA OSMÁ

Hezky dlouho už putoval Goldmund, jen zřídka nocoval dvakrát na jednom místě, všude dychtivě žádán a obšťastňován ženami, sluncem dohněda opálený, pohublý z chůze a skrovné stravy. Mnoho žen se s ním za rozbřesku loučívalo a odcházelo, mnohé v slzách, a častokrát uvažoval: “Pročjen u mne žádná nezůstane? Proč, když už měmilují a kvůli jedné milostné noci cizoloží - proč se hned vracejí ke svým mužům, od kterých se většinou musí bát výprasku?” Žádná ho vážně nepoprosila, aby zůstal, ani jediná ho nikdy nepožádala, aby ji vzal s sebou, a nebyla z lásky ochotna s ním sdílet radosti i strasti putování. Sice k tomu žádnou nevyzval, žádné takovou myšlenku nenapověděl; a zeptal-li se svého srdce, zjistil, že nejmilejší mu je jeho volnost, a nemohl se rozpomenout na žádnou milenku, po níž by toužil ještě v náručí další ženy. Avšak přesto mu bylo podivně a i trochu smutno z toho, že se láska všude jeví tak pomíjivá, láska žen i jeho vlastní, že se nasytí tak rychle, jak vzplane. Je to správné? Je tomu tak vždy a všude? Anebo to tkví v něm samotném, je snad on stvořen tak, že se ženám sice líbí a ony po něm dychtí, ale netouží po jiném společenství s ním, než po onom krátkém a němém v seněči na mechu? Je to v tom, že žije jako tulák a že usedlí pociťují před životem lidí bez domova hrůzu? Či to opravdu tkví v něm, v jeho osobě, že ženy po něm baží jako po hezké panence a tisknou ji k sobě, ale pak utíkají k manželům, i když tam na něčekají rány? Nevěděl.

Učit se od žen ho nikdy neunavovalo. Sice ho to více táhlo k dívkám, docela mladým, které ještě neměly muže a nic neznaly, do těch byl s to se toužebně zamilovat; většinou však byly nedosažitelné, ty milované, plaché a pečlivě hlídané dívenky. Ale i od žen se učil rád. Každá mu něco zanechala, gesto, způsob políbení, zvláštní hru, zvláštní způsob odevzdávání či bránit se. Se vším byl Goldmund srozuměn, byl nenasytný a poddajný jako dítě, připraven ke každému svodu: jen tím byl sám tak svůdný. Jeho krása sama by nestačila, aby k němu přiváděla ženy tak snadno; byla to ta dětskost, otevřenost, zvědavá nevinnost žádosti, ta naprostá ochota ke všemu, co ta či ona žena od něho požadovala. Aniž to sám věděl, byl pro každou milenku právě tím, koho si přála a vysnila, u jedné něžný a vyčkávavý, u jiné prudký a rázný, jednou dětský jako poprvé zasvěcovaný chlapec, jindy znalý a poučený. Byl připraven hrát si i zápasit, vzdychat i smát se, stydět se i být nestoudný; žádné ženě neučinil nic, po čem netoužila, nic, co z něho nevyvábila. To v něm právě každá chytrá žena vyslídila, to způsobovalo, že se stal jejím milencem.

A on se učil. Naučil se zakrátko nejen mnoha způsobům lásky a milostným uměním a nashromáždil v sobě zkušenosti mnoha milenek, naučil se také ženy vidět, cítit, nahmatávat, vytušovat je z vůněv celé jejich rozmanitosti; dostal jemný sluch pro každý druh hlasu a naučil se už jen z jeho znění u mnohých žen neomylně usoudit, jaká bude a jaký je rozsah jejích milostných dovedností; se stále novým okouzlením pozoroval to nekonečné množství způsobů, jak je hlava posazena na krku, jak vystupuje čelo z vlasů, jak se pohybuje kolenní čéška. Potmě, se zavřenýma očima, jemně zkoumajícími prsty se učil rozlišovat jeden druh ženských vlasů od druhých, jeden druh kůže a chmýří od druhého. Počal si uvědomovat, že možná v tom je smysl jeho putování, že možná proto ho to žene od jedné ženy ke druhé, aby se této schopnosti poznávat a rozlišovat učil se stále větší jemností, rozmanitostí a hloubkou a cvičil se v ní. Snad to je jeho určení: ženy a lásku poznávat na tisícero způsobů a do tisícerých rozdílů až k dokonalosti, tak jako mnohý hudebník dokáže hrát nejen na jeden nástroj, nýbrž na tři, čtyři i víc. K čemu je to dobré, kam to povede, to nevěděl; jen cítil, že je na cestě. Byť měl schopnosti pro latinu a logiku, nebyly to vlohy zvláštní, úžasné, vzácné - ale k lásce ano, ke hře s ženami byl nadán, zde se učil bez námahy, zde nic nezapomínal, zde se hromadily a ukládaly zkušenosti samy od sebe.

Jednou, když už byl na cestách rok nebo dva, přišel Goldmund ke dvoru zámožného rytíře, který měl dvě krásné dcery. Začínal podzim, brzy se v noci ochladí, loňského podzimu a v zimě toho až dost zakusil, ne bez starosti myslil na nadcházející měsíce, těžko se putuje v zimě. Požádal o jídlo a nocleh. Byl způsobně přijat, a když rytířuslyšel, že cizinec studoval a umí řecky, nechal ho přejít od stolu služebnictva ke svému a jednal s ním téměř jako se sobě rovným. Obě dcery klopily oči, starší bylo osmnáct, mladší sotva šestnáct, jmenovaly se Lydie a Julie.

Nazítří hodlal Goldmund jít dál. Nebylo tu pražádné naděje, že by jednu z těch krásných plavovlasých slečen mohl získat, a jiných žen, kvůli nimž by tu byl rád zůstal, tu nebylo. Po snídani ho však rytířvzal stranou a uvedl do světnice, kterou si zařídil pro zvláštní účely.

Starý muž skromněmladíkovi vykládal o své zálibě v učenosti a knihách, ukázal mu truhlu plnou spisů, které nashromáždil, ukázal mu psací pult, který si dal zhotovit, a zásobu nejkrásnějšího papíru a pergamenu. Ten zbožný rytíř, jak se Goldmund později postupnědověděl, byl za svého mládí ve školách, pak se však zcela oddal válečnému a světskému životu, až ho v těžké nemoci boží pokyn přiměl k tomu, aby se jako poutník vydal na zbožnou pouť a litoval svého hříšného mládí. Dostal se až do Říma a dokonce až do Cařihradu, po návratu nalezl otce mrtvého a dům prázdný, usadil se tu a oženil, ženu ztratil, vychoval dcery a teď, na počátku stáří, se chystal sepsat podrobnou zprávu o své někdejší pouti. Několik kapitol už měl hotových, ale jak mladíkovi přiznal - jeho latina má značné mezery a všude ho brzdí. A nabídl Goldmundovi nový oděv a přístřeší zdarma, bude-li ochoten mu opravit, co dosud napsal, a přepsat to načisto, jakož i být nápomocen při pokračování.

Byl podzim, Goldmund věděl, co to pro tuláka znamená. Nový oděv byl rovněž žádoucí. Především se však mladíkovi zamlouvalo, že bude moci ještě dlouho zůstat s oběma …