Souborné dílo X

Hermann Hesse

85 

Elektronická kniha: Hermann Hesse – Souborné dílo X (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hesse16 Kategorie:

Popis

E-kniha Hermann Hesse: Souborné dílo X

Anotace

O autorovi

Hermann Hesse

[2.7.1877-9.8.1962] Hermann Hesse byl německý spisovatel a esejista, ovlivněný učením psychoanalýzy a buddhistickou a hinduistickou filosofií, a laureát Nobelovy ceny za literaturu v roce 1946. Hesse přišel na svět 2. července roku 1877 v německé rodině (protestantského) misionáře.V mládí Hesse studoval v evangelickém semináři, brzy z něj ale odešel a složil maturitu na gymnáziu, vyučil se knihvazačem a žil ve švýcarské...

Hermann Hesse: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

10

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Souborné dílo X“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

K antisemitismu

 

I

(1922)

 

Drobný spis „Zrada na němectví“ od Wilhelma Michela je podnětem vyjádřit se jednou také k jedné z nejohavnějších a nejpošetilejších forem mladoněmeckého nacionalismu, ke slabomyslnému, patologickému požírání Židů, jakého se dopouštějí bardové hákového kříže a jejich četní, zvláště studentští přívrženci. Dřívější antisemitismus byl bodrý a hloupý, jak taková antihnutí prostě bývají, a nenapáchal mnoho škod. Dnes se mezi německou, zle sváděnou mládeží vyskytuje druh požírání Židů, který škodí velice, protože této mládeži zabraňuje, aby viděla svět takový, jaký je, a protože neblaze podporuje sklon nacházet pro všechny nešvary ďábla, který na nich nutně nese vinu. Židy je možné mít rád nebo ne, jsou to lidé, lidé často nekonečně chytřejší, činorodější a lepší než jejich fanatičtí odpůrci. Tam, kde jsou vnímáni jako škůdci, se proti nim možná i bojuje, jako se příležitostně bojuje proti zlům, která jsou vnímána jako nutná, ale přesto tu a tam provokují k novému nájezdu. Že se však z jedné třídy lidí dělá obětní beránek za vůbec všechno zlo ve světě a za tisíce zlých hříchů a nedbalostí vlastního, německého národa, je zvrhlost tak strašná, že její škodlivost desetkrát převáží všechny škody, kterých se snad Židé kdy dopustili.

 

II

(1958)

 

Primitiv nenávidí to, čeho se bojí, a v mnoha vrstvách své duše je primitivem i člověk civilizovaný a vzdělaný. A tak se nenávist národů a ras k jiným národům a rasám zakládá nikoli na převaze a síle, nýbrž na nejistotě a slabosti. Nenávist k Židům je maskovaný pocit méněcennosti: vůči velmi starému a inteligentnímu židovskému národu pociťují méně chytré vrstvy jiné rasy konkurenční závist a zahanbující podřadnost, a čím hlasitěji a prudčeji se tento špatný pocit nafukuje jako panskost, tím jistěji se za ním skrývá strach a slabost. Kdo má opravdovou převahu, opravdový pán, bude mít s tím, komu se cítí nadřazen, soucit, možná jím bude občas i pohrdat, ale nikdy ho nebude nenávidět.

My staří jsme ještě zažili časy, kdy lidé v Německu četli a hovořili o pronásledování Židů v Rusku a jiných zemích jen s hrůzou a zděšením. Ať už lidé měli Židy rádi a cenili si jich nebo ne, byly ty pogromy vnímány jako barbarské a lidí nedůstojné. Jenže vzdělání rozumu a srdce zasahovalo jen vzácně tak daleko, aby se rozpoznal a odsoudil antisemitismus i ve vlastním národě a státě, kde se zatím neprojevoval masakry, nýbrž pouze omezováním práv a slovníkem posměšků a nadávek pro jinou rasu.

Toto zdánlivě lehkomyslné opominutí se strašlivě vymstilo. Tentýž německý národ, který kdysi pogromy v jiných zemích s hrůzou zatracoval, za pár desítek let všechny ty ohavnosti natolik předčil, že je od té doby v mnoha zemích německá povaha pokládána za mnohem nebezpečnější a hanebnější, než za jaké kdy byli považováni Židé či Hunové.

Jistě není tento názor zrovna ten nejmoudřejší a nejpokročilejší, je to názor nenávisti zrozené ze strachu, jakou kdysi měli k Židům hitlerovci. Ale tento názor existuje, je skutečností, a kam takové pocity nenávisti mohou vést, jen když se trochu podnítí a zorganizují, to přece světu názorně předvedly německé koncentrační a vyhlazovací tábory.

K úkolům německé mládeže nyní patří čelit této nenávisti rozumným a důstojným postojem. K tomu především náleží poznání příčin hanby, kterou Německu způsobil národní socialismus a zejména jeho vyhlazovací tábory pro Židy, a vždy bdělý odvrat od charakterových a myšlenkových pochybení oné generace a jejích vůdců.

Kdo dnes v Německu ještě nebo opět opakuje hitlerovské a protižidovské fráze a zavírá oči před tím tak hrozivě důsledným průběhem německých dějin mezi léty 1933 a 1945, je nepřítelem své vlasti. A jestliže někomu z vás mladých to, co ví každý, ještě nestačí a jestliže za ním přijde nějaký svůdce s těmi vylhanými báchorkami o židovských zločinech, jakými svůj národ zaplavovali Hitler a Himmler, pak pomyslete na to, že to, co Němci udělali Židům, bohužel žádná vylhaná báchorka není. Kniha o Třetí říši a Židech promlouvá řečí, před níž každá fráze zmlkne.

Z deníku z července 1933

 

Zprávy z Německa (naposledy návrhy nových zákonů o říšské příslušnosti atd., uctění Rathenauových vrahů a jiné značně drsné bestiálnosti) člověka mnohdy vyděsí, ale už jsme si na to zvykli a vlastně už ani nezáleží na tom, je-li toho pokřiku a té krutosti trochu víc nebo méně. Co mě trvale znepokojuje, není to, že kritizuji německý režim, moje kritika se od kritiky většiny cizinců zjevně nijak moc neliší, ale zneklidňuje mě můj nedostatek pochopení pro to, co pozitivního a životného se děje v dobře smýšlejících Němcích, pro to, že přijali „revoluci“, která je zprvu děsila, zkrátka pro dnešní formu lásky k vlasti v Říši. Zajímá a trápí mě otázka, proč tiší, vážní, nestraničtí muži (mám na mysli Otto H. a mnohé další) nyní s touto revolucí souhlasí, proč ji uznávají jako válečný a výjimečný stav a dávají se jí k dispozici buď jako spolupracovníci, nebo i jako oběti. Je-li ta „revoluce“ jenom reakce a bílý teror, je-li jí vlastní, jak je z mnoha znaků nutno usuzovat, nejen naivní, ale chorobně zarytá zaslepenost a nechuť ke kritice, je-li tedy vnitřně falešná, nepřátelská tomu, co je organické a živé, pak nemá smysl říkat něco víc, jak mi třeba napsal Otto H.: „Jestliže i toto obrovité úsilí a vzchopení našeho národa ochabne a ztroskotá, pak se zhroutí všechno, a to se nesmí stát.“ Ne, pak se přece zhroutí jen to, čeho nebude škoda, a i když při tom ztroskotání utrpí a zahyne mnohá dobrá krev, mnohá poctivá německá láska a ideálnost — je lepší, když zahynou, než aby podpíraly organizaci, která je od základu zlá a ďábelská. Nejsem vůbec politikem, ale zlá a ďábelská mi připadá celá ta mentalita Třetí říše, třebaže každému jednotlivci přiznávám právo na bona fide a zaslepenost, i vůdcům. Připadá mi velmi důležité a charakteristické, že si toto hnutí ihned přivlastnila protestantská církev, a vypadá to tak, že se jako německá, germánská, ne už římská, ani už křesťanská organizace dá těm pán…