Z Puškinovy lyriky

ZIMA NA VSI

Je zima. Na venku co počít? Na lokaje,
jenž ráno přináši mně k loži číšku čaje,
hned spouštím: teplo jest? a posud chumelí?
je poprašek či ne? a vstávat nelze-li
a rovnou do sedla, či spíše do oběda
číst staré noviny, jež mívám od souseda?
Je poprašek. Já vstal. Jsme v sedle již a ven
se nesem do poIí, dřiv než je bílý den.
My v ruce bičíky, co psi se v patách ženou,
zrak pneme pátravý v pláň bledě zasněženou,
Až do tmy rejdíme, kříž krážem, tam a sem,
dva uštvem zajíce a domů přiklušem.
Je blaze u krbu! Hle, večer: vichr vyje,
mdle svíčka plápolá, a steskem srdce nyje;
zblo po zblu polykám jed nudy zoufalé,
Chci číst – zrak po řádcích mně klouže nedbale,
a myslím Bůh ví kam... zas knihu stranou kladu;
brk beru, sedám si; však bez kázně a ladu
jsou slova, z ospalé jež Múzy vynutím.
Zvuk nelne ke zvuku... kdys poslušný mne rým
mně slouží vrtkavě, je divný, roztržitý;
verš jedva vleče se, je chladný, mlhovitý.
Jsem zmrzen; s lyrou svou hned přerušuji spor;
jdu do předpokoje; tam slyším rozhovor;
cos o cukrovaru, a že čas voleb kvačí.
A jak to počasi se hos…