Poslední poklona Sherlocka Holmese

Ďáblovo kopyto

Kdykoli jsem se chystal zveřejnit něco z podivuhodných zkušeností a zajímavých vzpomínek, které vyplynuly z mého dlouholetého důvěrného přátelství s panem Sherlockem Holmesem, pokaždé jsem narážel na obtíže vyvolané jeho odporem k laciné popularitě. Tento člověk strohé a cynické povahy se jakýchkoli veřejných ovací přímo děsil a nejvíce ho vždy pobavilo, když poté co nějaký případ úspěšně uzavřel, přenechal vlastní odhalení některému úřednímu činiteli a pak naslouchal s ironickým úsměvem mnohohlasému chóru nezasloužených blahopřání. Jen proto, že jsem respektoval toto přítelovo stanovisko, a ne proto, že bych neměl k dispozici dost zajímavého materiálu, otiskl jsem v posledních letech tak málo ze svých záznamů. Dostalo-li se mi výsady, že jsem se směl podílet na jeho dobrodružstvích, musel jsem mu oplatit diskrétností a zdrženlivostí.

Proto jsem se velmi podivil, když jsem minulé úterý dostal od Holmese telegram – nikdy nepsal, mohl-li stejnému účelu posloužit telegram – který zněl:

Proč nenapíšete o cornwallském děsu – můj nejpodivnější případ.

S. H.

Nemám tušení, která vzpomínka na dávné časy mu zmíněnou záležitost opět připamatovala, anebo z jakého rozmaru pojal přání, abych ji vyprávěl, ale spěchal jsem vyhledat své poznámky, které zachycují případ přesně a do všech podrobností, a honem předkládám své líčení čtenářům, abych dřív nedostal další telegram, který by první odvolal.

Holmes měl železnou fyzickou konstituci, avšak na jaře roku 1897 se u něho začaly projevovat jisté znepokojující fyzické symptomy, zaviněné ustavičným přepínáním sil při velmi náročné práci – a snad k nim přispěly i jeho vlastní občasné prohřešky. V březnu onoho roku doktor Moore Agar, lékař z Harley Street, jehož dramatické

seznámení s Holmesem možná jednoho dne vylíčím, důrazně doporučil, aby se slavný soukromý detektiv vzdal všech svých případů a dopřál si důkladného odpočinku, jinak že mu hrozí nebezpečí celkového zhroucení. Holmese vlastní zdravotní stav sice ani v nejmenším nezajímal, neboť žil zcela pohroužen do svého duševního světa, ale pod pohrůžkou, že bude trvale neschopen vykonávat svou práci, nakonec povolil a dopřál si změnu prostředí a vzduchu. Tak se stalo, že jsme se brzy zjara onoho roku ocitli spolu v malé chaloupce nedaleko Poldhuské zátočiny na vzdáleném výběžku Cornwallského poloostrova.

Zvláštní ráz této krajiny se dobře hodil k chmurné náladě mého pacienta. Z oken našeho obíleného domečku, který stál nahoře na travnatém svahu, jsme měli výhled na celý neblaze proslulý půloblouk Mountského zálivu, té známé smrtelné pasti všech lodí, lemované černými útesy a se skalisky pod vzdouvajícím se příbojem, kde se už četní mořeplavci rozžehnali se životem. Vane-li severní vítr, láká klidná hladina zálivu a jeho závětří lodi, aby zde hledaly útočiště a ochranu před rozbouřeným živlem.

Pak to však náhle zavíří povětřím, zvedne se prudký vichr od jihozápadu, kotva povolí a nadchází poslední zápas se zpěněnými vlnami. M…