Zlomený meč

PROTI ŘÍMU

Slunce stoupalo po obloze a zářivým svitem zalilo probuzenou zemi. Rozptýlené mraky se tlačily k obzoru, jako by se neodvažovaly ohrožovat vítězné slunce na jeho smělé dráze.

Celá země se tiše koří kráse, moci a důstojnosti vznešeného boha slunce. Perličky a třpytivé démanty rosných krůpějí přioděly povrch zemský skvělou výzdobou na uvítání vládce světa a života.

Aj, otevřela se tišina zemská, zahlaholil zástup nesčíslný a bohatýrský král Marobud vyjíždí na bujarém bělouši v čele vojska.

Jedno slunce na nebi – jeden Marobud na zemi.

Nádherné odění neskryje postavu junáckou. Zlatem se leskne jeho pancéř se skvělými reliéfy a s dlouhou ozdobnou obrubou. Tunika pod ochranným štítem nedosahuje ani ke kolenům, zato s ramen mu splývá dlouhý plášť, vpředu úplně rozhalený. Levý cíp má přehozen dopředu na prsa, na pravém rameni je připnut zlatou sponou. Nohy chrání šněrovací střevíce, vysoké do půl lýtek. Avšak teprve zlatá přílba s velikým vlajícím barevným chocholem dodává celku pravé královské vznešenosti.

Tmavé čupřiny vlasů nezastiňují jiskrné oči a pohled rozeného vládce. Každý pohyb zjevuje sílu, mužnost i pevnost. Věru, kdyby byl Marobud oděn rouchem žebráckým, zůstal by přec zjevem královským.

Bujný oř ví, koho nese. Vyšlapuje hrdě, štíhlé nohy tepají ostře půdu. Otěže sotva ukrocují běloušovu touhu po divokém rozběhu.

Král Marobud je zřejmě naplněn starostmi, nicméně neprojevuje ani známky slabosti. Celá jeho postava prozrazuje tvrdou rozhodnost.

V noci se asi udalo něco velmi důležitého.

Marobud dal hned při ranním rozbřesku zburcovat všechen tábor. Je konec ústupu před římským císařem! Povede teď své vojsko zpátky k poledni, vstříc zpupným Římanům, kteří přepadli jeho říši.

Kolem krále se hemží početná družina vybraných junáků a předních kmenových knížat v ozdobných přílbicích a drahých pláštích. Kde jinde svět uvidí tolik nádhery a tolik znamenitých a slavných náčelníků, bystrých vévodů a udatných vladyků? Jen tady, při dvoře jasného Marobuda, krále Moravanů a vládce kmenů svévských!

Jediný Marobud mluví ve svých poselstvích s římským císařem jako rovný s rovným, jediný Marobud se může postavit Římu na odpor, jedině on může zachránit širou Germanii před římským jhem. Marobud je veliký a mocný, Římané se o tom brzy přesvědčí.

Letenská planina zahučela hřmotem vojska. Vůdcové oddílů v šupinatých pancéřích objíždějí na koních své houfy, udržují pořádek a pobízejí k ráznému pochodu. Nové a nové zástupy vycházejí z řídkých lesin a houštin a do všeho lomozu hlaholí i hrubé válečné písně. Všude se již rozšířila zvěst, že srážka s Římany jest nedaleko.

Tu se hrne zástup vojínů ozbrojených od kožených přílbic až k bronzovým holenicím a střevícům po římském vzoru. Tam z šera boru vystupuje hustý dav málo ukázněných lehkooděnců, posila vzdáleného kmene svévského. Mají vlasy vzhůru načechrané a zapletené v uzel, takže jejich postavy vypadají větší a v boji jistě strašnější. Nemají meče, neboť železo je u nich drahé a domá…