Lovci mamutů

ZTRACENÁ KOŘIST

Ještě chvíli — a velký zápas započne.

Pojednou zpozoroval Mamutík v zadnějších skupinách stáda živý ruch. Mamuti se tam plaší, vybíhají z prošlapané uličky a hlučně troubí.

Tam se něco děje! Co asi mamuty poplašilo? Vlci se přece na mamuty neodváží, ani medvěd neútočí na stádo. Že by snad lev nebo tygr vyšel z horských doupat, přiváben mamutím stádem?

Mezi mamuty se šíří zmatek. Několik poplašených zvířat pádí s choboty pozdviženými a vybíhá z prošlapané uličky.

Obě postranní skupiny lovců, Vlčího drápu i Huňáčova, se domnívaly, že lov už započal, a vrhly se na stádo. Tím zmatek ještě vzrostl.

Mamutík vida, že se mamuti rozbíhají, nečekal déle a jal se štvát stádo směrem k bažinám. Jeden veliký mamut prorazil houštinou a octl se přímo před Mamutíkem. Lovec zachoval chladnou krev, když se velikán řítil k němu. Uhnul před strašným chobotem a vší silou vehnal ostrý oštěp mamutovi do slabin. Ani neměl kdy oštěp z rány vytáhnout. Mamut uháněl i s oštěpem dál. Mamutík se podivil. Očekával, že se mamut rozzuří a že nastane krutý boj. Zatím si však raněný mamut těžké rány ani nevšímá. Co je to? Jistě je mamut něčím poplašen a nechce se zdržovat. Mamutíkovi druzi byli tím neméně překvapeni a znepokojeni. Hnali se po mamutovi, aby bojovali na život a na smrt, a mamut — prchá! Jen zahlédli ještě, jak se protáhl mezí dvěma stromy a přitom ulomil oštěp, vyčnívající mu z rány. Klesl na kolena, ale okamžitě se opět vzchopil a pádil k ostatnímu stádu.

A již se hrne několik dalších mamutů. Větve praskají, dupot se rozléhá a někde i celé stromy padají vyvráceny.

K Mamutíkovi přiběhl udýchaný hoch, Kopčem. Jeho zděšené oči projevují strach, překvapení, zoufalství.

„Cizí lovci!“ zasténal a zhroutil se do trávy.

Mamutíkova družina, ohromena neočekávanou zprávou, ztratila rozvahu. Lovci zděšeně poskakují a bezradně se motají nevědouce, co počít. Není divu — uprostřed nadějného lovu náhlá zvěst, působící jako úder blesku.

Rozčilený Mamutík popadl hocha a postavil ho na nohy.

„Co je? Cos viděl? Kde jsou?“ dorážel na něho.

Kopčem se trochu vzpamatoval a těžce ze sebe vypravil:

„Nějací lovci — lovci — moc lovců — za mamuty!“

Ej, osudná to novina pro věstonickou tlupu! Ženou-li mamuty nějací cizí lovci, dojde zajisté k prudké srážce. Tlupě asi nastane zoufalý boj s cizími vetřelci. Je nutno dát okamžitě zprávu ostatním částem tlupy, aby se nedaly překvapit.

Džgan a Kluch se ihned rozběhli s poselstvím. Mamutík se zbylými se vydal na výzkumnou obhlídku. Nechávají mamuty běžet a uhýbají jim z cesty; pátrají jen po cizích lovcích, kde jsou a jaká je jejich síla.

Najednou je slyšet veliký křik. Vzrušené výkřiky ohlašují zvláštní události. Mamutíkova družina pospíchá směrem hluku. Za chvilku lovci uviděli, jak Drápova četa obstupuje raněného mamuta a jak s ním úporně bojuje. Podařilo se jí zabodnout do mamuta několik oštěpů. Zběsile poskakující mamut krvácí i z chobotu — asi po ráně sekyrou.

V té chvíli zasáhl v zápas odhodlaný Mamutík se svými lovci a všichni v bojové vášni zapomněli na nepřítele.

Raněný mamut zle řádí. Svými kly porazil jednoho lovce a byl by ho rozšlapal, ale jeden neohrožený muž směle přiskočil zezadu a dvěma pádnými ranami zasáhl šlachy zadních nohou zvířete, takže mu napjaté šlachy nasekl. Mamut sklesl zadkem na zem, zvedl chobot a otvíral tlamu s dlouhým jícnem, plným choulícího se masa. Někdo mrštil oštěpem a trefil do otevřené tlamy. Mamut si oštěp ihned chobotem vytrhl a vztekle vyskočil.

Lovci před ním prchají do houštin a mamut je zuřivě pronásleduje drtě vše, co je mu v cestě. Vyběhl na malý pahorek. A hle! — tam se proti němu staví překvapený hlouček nějakých cizích lovců. Právě sem přišli.

Nežli se připravili k útoku, rozlícený mamut porazil dva z těchto cizích lovců. Byl by jich pošlapal ještě víc, kdyby se nebyli v posledním okamžiku rozprchli.

Mamut se zastavil. Kývá hlavou ze strany na stranu a chvěje se na celém těle. Paloukem přeběhli jiní dva mamuti, samice s mládětem. Raněný mamut rozdupal několik nízkých břízek a dal se přes palouk k hlučícímu stádu.

Mamutíkova i Drápova skupina vystoupila z úkrytu a hned se dala bez váhání do cizích lovců, poschovávaných tu i tam v houštinách. V takovýchto případech rychlost napomáhá k úspěchu. Cizí lovci, označení stejným tetováním několika čárek na bradě, doposud nic nevěděli o přítomnosti věstonické tlupy, proto byli tak překvapeni a zmateni náhlým útokem, že se ani mnoho nebránili. Utíkali a věstoničtí lovci se těšili ze snadného vítězství. Už se domnívali, že zaženou cizí lovce a pak se vrátí k mamutímu stádu a šťastně dokončí svůj lov.

„Za nimi!“ křičeli Mamutík, Dráp, Kluch i ostatní jejich rozjaření druhové a mávali napřaženými zbraněmi. Teď již věděli, proč mamutí stádo táhlo tak poplašeně bez oddechu: bylo hnáno cizí loveckou tlupou.

Věstoničtí lovci si nedají líbit, aby se jim někdo cizí pletl do lovu v jejich území. Žádná tlupa nesnese beztrestně nic takového. Platí zákon všeobecně uznávaný:

„Zvěř patří vždy domácí tlupě. Širé území, z něhož lze spatřit dým táborového ohně, je pro každého cizího lovce ,tabu', to jest území zapovězené.“

Cizí tlupa porušila tento odvěký zákon, a proto musí být potrestána. Cizí lovci, na bradách tetovaní, budou pykat za svou drzou opovážlivost.

Bojové nadšení věstonických lovců se projevilo hlučnými výkřiky, jimiž zahrnovali prchající vetřelce. I neohrabaný Tlusťoch, loudavý Ochúň a jindy vždy poslední Noura hrnuli se tentokrát v prvé řadě, hned vedle Mamutíka, Drápa a silného Pajdy. Dnes bude veliké vítězství i veliká kořist!

Hujá, hujá!

Ale stalo se něco neočekávaného. Prchající cizí lovci vyběhli z houštin řídkého porostu na volnou step. Věstoničtí vítězi se již radovali, že se cizinci nebudou moci na travnaté rovině nikde ukrývat. Vtom se však utíkající lovci náhle zastavili. Již nehledali úkryty, nýbrž jásavě křičí a na někoho kývají.

Sotva Věstoničtí opustili poslední houštiny a rozhlédli se po širé planině, strnuli. Bylo to hrozné překvapení…