U Veliké řeky

HONBA NA ZUBRA

Od pohřbu Klátivého medvěda uplynulo několik dní. Na východním svahu Letné bylo několik chatrčí, které náležely silnému rodu bubenečských Medvědů.

Z korun několika košatých stromů se ozývá křik. Na stromech je dětí jako vrabců a všecky křičí. Honí veverčí párek. Ustrašené veverky jezdí po větvích a skákají nahoru dolů, ale děti stále za nimi. Pisklavé hlásky děvčat vysoko zazněly, když veverky skočily ve zmatku na jejich strom a krčily se k větvi, jako by v poslední naději chtěly ještě své stíhatele oklamat. Ale oči děvčat hned vypátraly udýchaná zvířátka a jedna z dívek už napřahovala prut na veveřici. Vtom přiletěl kámen a veverky vyplašil, takže zoufalým letem vyběhly až do vrcholku stromu.

Dole byl chumel hochů. Všichni se vrhli na toho, který hodil po veverkách kamenem.

„Proč házíš? To není hra; takhle bychom je měli hned zabité!“

„Už ho nechte, už nebude házet kamením!“

Dvakrát se něco mihlo dolů. Dívky vzkřikly. Veverky jim ze stromu utekly. Hoši a dívky se hrnuli za uprchlými. Veverky vyběhly na strom a ztratily se na pokraji lesa. Nahé děti, rozpálené honbou, rozběhly se po lese.

Dva malí hošíčkové se drželi za ruce a batolili se za velkými dětmi.

„Počkejte, taky chytíme veverku!“

Hošíčkové cupali lesem, ale ostatní děti jim dávno utekly napřed, ani jejich křik už není slyšet. Je ticho, jen datel někde klepá. Slunce svítí mezerami stromů a mech je měkký. Hošíčkové cupali ještě chvíli, pak se na sebe podívali, dali si prst do úst a zaplakali. Něco zachrastilo. Z houštiny vyšel mohutný zubr. Rozhlédl se, podrbal se silným rohem o borovici a kousek popošel.

Oba hošíčkové už ani nedutají. Vyvalují oči na ohromné zvíře.

Zubr děti zpozoroval. Dvěma skoky byl u nich. Hošíčkové se ani nehnuli, jen vyjeveně koukají na zvíře, které se tak najednou u nich objevilo. Co tu asi chce ta kráva veliká! Vždyť oni chtějí chytat jenom veverky!

Zubr naklonil hlavu k dětem a očichal je. Hubou jim jezdil po tvářích. Pak se otočil a odběhl. Hošíčkové se dívali za zubrem a plakali dále.

Obyvatelé v osádce se zatím zaměstnávali denní prací a o děti se nestarali; věděli, že až se děti do únavy vyběhají, vrátí se zase k domácímu ohništi.

Ženy pracují na polních záhonech. Muži stahují zvěř, kterou včera nalovili. Radost se jeví u všeho lidu, lov byl velmi hojný. Leží tu dvě divoké kočky, rys, dva tchoři, tři kuny, liška a vlk - - a to ještě jim několik zvířat ze zataženého lesa uniklo.

Je potřebí se připravovat na zimu, je nutno starat se o hřejivé kožešiny. Muži stahují spratky (kůže) z ulovených zvířat. Každé zvíře pověsí za zadní nohy na příhodnou větev a pak pazourkovým nožíkem, zastrčeným v duté kosti, rozříznou zvířeti kůži pod zadníma nohama a odtrhávají ji od těla. Stahují kůži přes celé tělo dolů, až i přes hlavu, takže je pak obrácena naruby, srstí dovnitř.

Když byla všecka zvířata stažena, namazali muži spratky tukem a vyšlapávali je na udupané půdě. Konečně je hnětl rukama tak dlouho, až zvláčněly. Potom šli dolů k …