Čarodějův učedník

Druhý den se celý kmen shromáždil na vršku u nyněj šího Císařského mlýna, aby se poradil o novinkách, které Větřík přinesl. Čaroděj sice jen kypěl hněvem, nadával na Větříka, ale v tu chvíli musel nenávist překousnout a skrýt v sobě. Hrozila válka a v takové době rod nedopustí nesváry mezi svými členy. Každého muže bude nyní třeba.

Nejváženější stařešinové a nejodvážnější lovci pronášeli svá mínění o tom, jak se co nejlépe připravit proti nenadálému nepříteli. Čaroděj navrhoval, aby se celý kmen vypravil procesím s bohatými dary k zázračnému stromu v hradišti na Závisti. Jakmile budou dary zavěšeny na větve tohoto stromu, rod bude v bezpečí.

Větřík už nemohl poslouchat takové řeči. Vyskočil a zamával lesklým bronzovým mečem nad hlavou:

„Půjdete na pouť? Půjdu s vámi, ale ne abych obětoval dary, ale abych váš zázračný strom rozsekal! Odvádí nám muže a ženy z osady, kdy by měli spíše ruce k práci priložit, když je nebezpečí tak blízko.“

Celé shromáždění úlekem až zahučelo nad tak opovážlivou řečí. A co tedy máme dělat, ty rouhači?“ Zeptal se Větrika hromovým hlasem čaroděj. „Co máme dělat jiného, než modlit se k posvátnému stromu? Dělali to i naši otcové vždycky, když hrozila válka. I my to učiníme. Jak bys chtěl jinak ochránit osady před náhlým přepadením?“

Všichni se otočili k Větrikovi a napjatě čekali, co řekne. Ted musel odpovědět, jak se mohou co nejlépe uchránit.

„Povím vám to, bratři. Postavíme v našem jezeře na vodě chaty, jak jsem to viděl v dalekém kraji. Se suchou zemí je bude spojovat jenom můstek, který se dá na noc odstranit. Tak nás nebude moci nikdo nenadále přepadnout. Pojdme, dáme se hned do práce!“

Část rodu se přidala k Větříkovi, obklopila ho, aby jim vysvětlil, jak se staví osada na jezeře. Ale většina kmene zůstala věrná čaroději. A tak se rod Medvědů rozešel na dvě strany. Pod Větříkovým vedením vyrůstala stavba v jezeře. Kus lesa vykáceli, osekali poražené stromy a kmeny zahrotili v ohni. Obtížné bylo zarážení kůlů do dna. Větřík našel v jezeře místo vzdálené asi sto padesát kroků od břehu, kde bylo tak dva metry hluboko. Tady přikázal z připravených kůlů zbudovat řídkou hradbu v podobě okrouhlého ostrůvku.

Kůly obkládali kameny, aby lépe stály. Nahoře se pak stavěly chatrče. Dlouhý můstek, který mohli snadno odstranit, vedl na břeh.

V pilné práci uběhlo několik měsíců. Čaroděj nikdy nezapomněl se mezi svými věrnými vysmívat jezerní stavbě. Přitom čekal na příležitost, aby mohl Větříka i jeho druhy pořádně ztrestat.

Zatím přibývaly zvěsti, že se od druhé velké řeky - Labe blíží cizí národ. Hovořilo se o mnoha jezdcích na koních, zvířatech, která rod Medvědů pňliš neznal, o mnoha v…