V šeru dávných věků

Překážka

Vyzvědači se vrátili s neradostnými zprávami.

Poslední hory, které ještě stojí v cestě, svírají Labe tak, že protéká jen jakýmisi vraty. Po břehu nemůže projít nikdo. A v této soutěsce číhá čeleď bohatých kupců a vybírá poplatek za propuštění. Nikdo jim nemůže uniknout, každý, kdo pluje po vodě nebo proti ní, musí tam dříve složit poplatek, nežli smí proplout.

Nahoře na horském hřbetě mají kupci opevněné tržiště (podnes zvané Hrádek) a kus cesty dále od Labe, na vrchu, jenž ovládá uzavřenou kotlinu, pevný tábor. Toto místo se zove nyní Strážiště.

Čechovi vyzvědači přišli až na Hrádek a vyjednávali o propuštění výpravy labskou bránou. Zvěděli, že budou smět proplout jen za neslýchaně veliký poplatek a trvalé daně. Jinak kupci – dobře o slovanské výpravě zpravení – zdvihnou boj.

Umlkly hlasy a veselí potuchlo v slovanském ležení.

Dost už všichni zkusili běd, strastí a námah cesty. Nyní snad nastává i boj, neboť stařešina hněvivě povstal a zlořečil kupcům pro jejich nesmírné požadavky. Dlouho do noci trvala porada slovanských mužů. Želidjed žádal, aby bojem donutili kupce k ústupu.

„Poplatek a daně by byly znamením našeho ponížení! Jsme národ svobodný!“

Milidrag, jeden z vyzvědačů, pravil: „Příkré tam jsou skály a proud řeky dravý; těžký to bude boj.“

Stařešina povstal:

„Ještě nedáváme poplatky, ještě nebojujeme! Avšak připraveni musíme být na obé. Necouvneme zpět. Před námi leží země krásná a úrodná, v níž bude dobře našim synům. Ukážeme cestu příbuzným našim rodům, které zůstaly doma v tísni a nuzotě. Vyšleme zpět posly, kteří jim povědí o této hojné zemi a že my tu na ně čekáme. Přijde-li pak veliký zástup našich bratří, zaplníme břehy této řeky vítězným hlaholem a pak přejdeme jistě! Přijmou-li pak kupci naše dobrovolné dary, s radostí s nimi uzavřeme přátelství. Vyženou-li naše posly, také dobře projdeme, neboť přechod si pak vynutíme! Tak se zdarem se potká vstup náš do nové vlasti.“

„Moudře mluvíš, stařešino Čechu! Dobře učiníme, když učiníme podle tvých slov.“

„Hle, Lubigoj, Akamíra, Slavoj se hlásí, že se s poselstvím vrátí k našim bratřím, které jsme zůstavili doma. My pak zatím odpočineme po strastné cestě u tohoto potůčku!“

A stalo se tak.

Slovanská výprava tábořila při krásné řece a nevyhledávala nepřátelství s lidem domácím ani s kupci. Nežli podruhé úplněk své zářivé kolo doplnil, hlučelo labské koryto novým křikem a jásotem. Dva silné rody táhly po Labi proti vodě…

V táboře u Sebuzína se radovali.

Dosti nás bude, nikoho se bát nemusíme!

Po lesích hlaholí napodobované vlčí vytí, jímž se Slované dorozumívají. Kupci na hradišti s překvapením pozorovali, že široké údolí se najednou zaplavilo lidem od severu, a byli v obavě o další dny.

Slované se již uradili, že se hnou dále do země. Postupovat budou – buď po dobrém, buď po zlém!

Druhého dne před polednem byla nastoupena cesta.

Stařešina se soškou děda stojí vztyčen na přední lodici. Valnou část výpravy vede statečný Bogul souběžně po suchu po úpatí Ď…