V šeru dávných věků

Doslov

Prvotní lidé neznali kovy a potřebné nástroje si musili hotovit z kamenů (pazourku) a kostí. Proto se nejstarší doba dějin jmenuje „doba kamenná“.

Když pak náhodou při ohni poznali, že z rudy vytéká kov, věnovali novému objevu pozornost a brzy ocenili jeho veliké výhody. Znalost kovů byla nesmírným pokrokem ve vývoji lidské vzdělanosti. Po dlouhé věky nebyly ani tak důležité kovy samy o sobě, jako znamenitá slitina bronz.

Bronz byl obyčejně sléván tak, že k devíti dílům mědi byl přidán jeden díl cínu. Vznikl tím zlatožlutý kov, který se výtečně hodil k výrobě nástrojů, zbraní i šperků. V kamenných kadlubech byly odlévány tenké jehlice, ostré nože, srpy, meče, oštěpy i ozdobné náramky a kruhy. Rozbité věci mohly být opět přelity. Bronz způsobil převrat v pravěké kultuře a oživil vzájemný styk národů; stal se nejdůležitějším předmětem výměnného obchodu.

Proto nazýváme dobu lidských dějin, v níž se bronz tak znamenitě uplatňoval, dobou bronzovou. Trvání její u nás můžeme položit zhruba mezi léta 2000–500 před naším letopočtem. Zprvu jen cestující obchodníci přinášeli k nám bronz z jižnějších zemí, později byl sléván i u nás doma. Nakonec začalo se objevovat i železo a bronzová doba ustoupila nové veliké době lidských dějin – době železné.

V bronzové době žili u nás lidé v osadách rozdělených podle samostatných rodů a zaměstnávali se především dobytkářstvím a vedle toho i skrovným zemědělstvím. Lovectví ovšem nadále usnadňovalo obživu. Pastýři vyžadují dosti velikého území, aby se stáda mohla zdárně vypásat. Proto rody dosti často opouštěly svá území a přestěhovaly se na lepší. Někdy byl rod i násilím vypuzen a musil si hledat nová sídla. Stěhování rodů bylo obvyklé; jen ponenáhlu se zakořeňovaly v některé krajině a nabývaly trvalejšího domova, vlasti, v které se vša…