V šeru dávných věků

Praotec Čech

Kupci oplatili Slovanům čestné dary a přišli na přátelské slavnosti do zpívajícího a tančícího slovanského ležení.

Sami nyní pobízejí slovanské rody, aby obsadily rovinaté kraje výše po řece a odrazily útoky jižního lidu. Ale mezi Slovany si nyní, po uzavření pevného přátelství s domácími kupci, někteří přejí nadobro již zůstat v krásné útulné kotlině libochovanské.

Vůdce Čech přistoupil k poradnímu stromu na tábořišti, vyňal z jeho dutiny dřevěnou palici a mocně zabušil do silného kmene, až se rány daleko rozléhají.

Na to znamení se ve chvilce seběhl všechen rod.

„Bratři moji, děti moje!“ promluvil starý vůdce. „Zdali tři datlové jeden strom oklepávají? Dosti najdou stromů jeden každý v lese pro sebe. Proč bychom se zde tísnili, když širá země nás čeká, lesy a řeky nás volají, rozsáhlé pastviny nás vítají. Bratři moji! Není ještě skončena cesta naše. U vrat sedíme – vstoupit neváhejme! Nebudeme se tlačit v této kotlině, třebas krásné a úrodné, nová rozlehlá sídla si najdeme v širé zemi, jakož jsem vám sliboval. Opásejte svá bedra, připravte nohy i paže na cestu konečnou. Půjdeme vstříc jižnímu národu, ukrytému v dalekých lesích. Však uhájíme svá pastviště.“

„Jsme dosti silní!“ volali posluchači. „Nebojíme se! Veď nás, otče! I nyní chceme za tebou jít, kudy nám ukážeš!“

Touha po nové zemi, po domově krásném a navěky trvalém naplnila všechna srdce. Oheň se rozhořel vysokým plamenem a vůdce Čech obětoval dědům jehňátko s vroucí modlitbou za zdar výpravy.

Rod Čechův postupuje vpřed nejprve po Labi a pak na levém břehu a proráží si cestu velikými pralesy. Dva příbuzné rody se valí za ním zástupem velikým. Krajina je široce rozlehlá a rovina mírně zvlněná. Slované se nesetkali s domácím lidem od té doby, co opustili labské pobřeží. Zde pak, v krajině hojně lesnaté, na osadu nepřišli. Směřují k jihu, vstříc mohylovému národu.

Přiblížili se k osamělé hoře Řípu.

Čech by byl rád již vyhlédl bydliště znavenému lidu. I vystoupil s předními muži na horu Říp, aby viděl, jak četné jsou tu kolem osady lidu domácího. Na severní straně spatřil vystupovat z lesů jen několik málo osad. Nebude tu tedy velkých bojů o pastviny. Zato když obrátil zraky své k jihu, vidí zemi obydlenou a v dálce mnoho dýmů stoupá k obloze z táborových ohnišť. Rozhodl se zvolit okolní krajinu podřipskou. Nebude již postupovat dále k poledni.

Stařešina Čech složil řezby předků na zem, poklonil se jim a pravil k lidu svému:

„Oj druhové milí!
Vy jste těžkou cestu zkusili
a neschůdnými lesy se prodírali!
…