Minehava

Po Veliké řece

Kvečeru pluli Bobři mimo hradiště na Zámcích. Drželi se ve stínu při levém břehu, nízkém a hluboko zarostlém rákosím.

Nezdálo se jim radno zaplést se do sporu s bdělými strážci tohoto obchodního hradiště. Však se tam nahoře na kolové hradbě bělá na výstrahu několik lidských lebek, svědčících, že si obránci pevného hradiště již leckdy pochutnali na odvážlivcích, kteří se pokusili dostat se násilím do jejich skalní pevnosti, aby se zmocnili nahromaděného tam zboží, nebo chtěli uniknout po vodě jejich ostražitým výběrčím propustných poplatků.

Lodice pomalu a tiše míjejí nebezpečné místo. Bobři srazili plavidla k sobě, ulehli na dna a zakryli se listnatými větvemi a rákosím. Doufají, že nevzbudí pozornost hlídačů na hradišti.

Když Bobři pluli kolem srázných skal více než sto loket vysokých, ani nedýchali.

Někdo z břehu pojednou zavolal cosi nesrozumitelného. Možná že si bdělý strážce povšiml něčeho podezřelého na vodě. Uviděl je snad?

Silný bobr zvedl hlavu a potichu přikázal svým druhům, aby jen mlčeli.

Ze skalní bašty, vyčnívající osamoceně z vody u břehu, někdo třikrát hodil kamenem. Třikrát žbluňklo u bobřích lodic a opět bylo ticho. Pak zaznělo nad řekou varovné zahoukání.

Noháč tiše zasykl a přitáhl rukou lodici Silného bobra.

„Snad bychom měli přece poslechnout,“ pošeptal Silnému bobrovi. „Uviděli nás. Nenechají nás projet.“

„Ujedeme jim,“ odpověděl Silný bobr. „Uvidíte, že nás nechytí.“ A hned začal skrytě popohánět loď veslem. Přitom se krčil v loďce, aby neprozradil strážcům hradiště, že zamýšlí prchnout.

Ostatní Bobři se řídili jeho příkladem a záhadná skupinka lodic se počala rozjíždět rychleji a rychleji.

Na břehu se rozlehl povyk.

Rozvážný Noháč se posadil v loďce zpříma a pravil hlasitě k soudruhům:

„Zastavte! Neuniknete jim. Bylo by s námi zle, kdyby nás chytili.“

„Pravdu máš, Noháči,“ přidal se k němu Černý bobr a otočil lodici k hradišti.

„A co my, Silný bobře? Musíme s nimi!“ ozval se prostomyslný Kokta.

Silný bobr zaskřípal zuby, ale začal také již zatáčet směr lodice k pobřežním skálám.

U břehu již čekalo několik lodí obsazených ozbrojenci honem přivolanými. Byli připraveni pronásledovat smělé plavce, kdyby nezastavili pod jejich hradištěm.

Silný bobr hněvivě odplivoval do vody a zavesloval do temné zátoky mezi skalami. Jeden ze strážců zachytil bidlem špičku lodi a přitáhl ji na břeh. Vzápětí dojely i ostatní lodice.

Výběrčí poplatků prohlíželi náklady na loďkách. Přes nastávající už šero poznali, že se tu neveze žádné zboží na obchod. Byly tu jen obyčejné kožešiny pro vlastní potřebu plavců a neveliká zásoba nutných potravin. Zbraně byly ovšem samozřejmé cestovní potřeby a velitel stráže si jich ani řádně nevšiml. V lodích nebylo soli ani jiného zboží na obchodní výměnu.

Bobři si opět vše balili a vaky zavazovali.

Když už byla prohlídka skončena, zakopl jeden výběrčí o kožešinové sedátko a tím odkryl hromádku pěkných kamenných mlatů a hlazených sekyrek, uložených na dně lodi.

„Jsou …