Hrdina Nik

Eduard Štorch

62 Kč

Elektronická kniha: Eduard Štorch – Hrdina Nik (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: storch07 Kategorie:

Popis

E-kniha Eduard Štorch: Hrdina Nik

Anotace

O autorovi

Eduard Štorch

[10.4.1878-25.6.1956] Český pedagog, spisovatel a archeolog Eduard Štorch se narodil roku 1878 v Ostroměři u Hořic. V Hradci Králové absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách a od roku 1903 až do své penze v roce 1938 v Praze. Eduard Štorch byl velice všestranný člověk. K jeho zájmům patřila...

Eduard Štorch: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hrdina Nik“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola 8. – Slunci obětovaná

V jizbě kupeckého hostinského domu, v němž za svého pobytu v avarském hrynku přebýval kupec Sámo, bylo hovoru jako vody. Nik vykládal znova a znova, jak vše bylo a co všechno vytrpěl, čekaje na smrt.

„A slyšel jsi, Niku, co chán řekl, nežli tě propustil?“ vyptával se Sámo a Nik, odpočatý a najedený, hned vpadl odpovědí:

.Slyšel jsem, jak povídá: ‚Orel much nelapá!‘ – ale nevím, co to znamenalo.“

„Já vím, milý Niku,“ řekl Sámo a vypravoval, co mluvil s chánem při hostině.

„Tys tedy přivedl chána na myšlenku, aby netrval na Nikově smrti!“ s obdivem v hlase zvolala Květa a vroucně pohlédla na usmívajícího se kupce. Pak se mu bez rozmýšlení vrhla kolem krku a políbila ho na obě líce. Obrátila se k bratrovi a také jej zlíbala. Zářila radostí.

„Jsem tak ráda, že jsme se shledali! Kéž bychom se už nemuseli rozejít! Ale já již musím zase domů – hledali by mě. Musím dnes pomáhat v kuchyni, máme mnoho hostů.“

Dívka se veselým úsměvem se všemi rozloučila a odběhla.

„Sámo!“ začal vážně Nik a vzal Chloupka za ruku. „My odtud utečeme a já vezmu s sebou i Květu.“

„Niku, jen opatrně a chytře! Musíte si všecko dobře promyslet. Já se teď půjdu ještě podívat, co se děje na nádvoří – je mi tu trochu dusno. Počkejte zatím tady, venku se příliš neukazujte a já vám přijdu říci, co by se dalo dělat.“

Sámo si venku zhluboka vydychl. Byl rád Nikovu i Chloupkovu osvobození. Na tvářích pořád ještě cítil polibek sličné dívky… Slunce ho venku osvítilo a vlahý vánek od řeky ho osvěžil. Sámo přemítal o svém velikém podniku, Tak pěkně měl k povstání všechno připraveno – a chán se pozdravil! Teď nutno vzpouru odložit na jinou příležitost… Ještě dobře, že se nedal svést pověstí o chánově nemoci a nezačal boj předčasně! Dobře učinil, že se šel do hrynku přesvědčit o pravdě… Aj, co se to tam ještě děje. Nádvoří je plné lidu – což není slavnost ještě skončena?

Sámo přidal do kroku a vmísil se do davu na nádvoří. Brzo se dostal kupředu a viděl, že hlavní čaroděj právě věští před chánem z posvátných dřívek.

Toto věštění záleželo v tom, že čaroděj pohazoval na stůl lísková dřívka, po délce rozštípnutá, a podle toho, zda se dřívka položila vzhůru plochou nebo oblinou, prorokoval zdar nebo i nezdar. Také vzájemná poloha dřívek rozhodovala. Dřívka zkřížená měla zvláštní význam, rovněž i dřívka dotýkající se svými konci.

Sámo se dostal dosti blízko, i slyšel, co čaroděj říká.

Chán poslouchal velmi pozorně, a jak se zdálo, byl spokojen. Věštba byla veskrze neobyčejně šťastná. Chán bude dlouho a ve zdraví živ, dobude mnoha vítězství, pokoří nepřátele, získá poklady…

Když čaroděj skončil, zahráli hudebníci oslavné fanfáry. Chán poručil svému pokladníkovi, aby dal dobrému věštci dva zlaté pruty na důkaz svrchované přízně a nejvyšší spokojenosti. Správce chánských pokladů položil na stůl před čaroděje dva skvoucí zlaté pruty jako brk tlusté. Byly úplně stejné. Aby přesvědčil chána i všecky diváky o své poctivosti, přezkoušel pokladník přede v…