Hrdina Nik

Kapitola 3. – Mladí partyzáni

Nik s Chloupkem si brzy porozuměli. Byli jako rodní bratři. Stará uhlířka zprvu sice trochu bručela, že by Avar mohl někdy přijít a vylévat si na Nikovi i na nich znovu svůj hněv, ale pak si čilého hocha oblíbila tak, jako by byl jejím synem. I uhlíř měl rád hocha, jenž Inu byl u milíře dobrým pomocníkem. Chloupek se nejraději toulal s Nikem po lese. Vodil ho všady, ukazoval mu skrýše, liščí doupata, zaječí stezky a včelí stromy. Nik zase naučil Chloupka udělat luk a šípy a správně střílet zvěř nebo ji lapat do ok. Nik toho věděl víc než starý lovec! Chloupek teprve teď otvíral v lese oči. Nikdy by byl dříve neřekl, co všecko je v lese skryto a co vše les poví tomu, kdo jej oddaně miluje a umí se tázat. Po několika dnech se stal Nik nepokojným a roztržitým. Měl myšlenky tak roztoulané, že někdy ani neslyšel, co veselého mu Chloupek povídá.

A jednou ráno byl Nik pryč.

Vrátil se za tři dny hladov, unaven a se smutkem v líci. Uhlířka mu podala bez výčitky misku mléka a kus chleba, aby si nadrobil. Když se najedl, začal vypravovat. Mluvil nebezpečné věci, až ho uhlířka opatrně okřikovala. Což kdyby nějaký zvědavý Avar naslouchal pod okénkem!

Uhlíř seděl v koutě jizby a hlavou těžce pokyvoval. Věru, zlé doby! Všude hoří ohně, všude pláč a krev…

Nik přinesl zprávu, že se na Pšovsku mnoho dědin vzbouřilo a zahnalo avarské hlídky. Také v Zličanech prý to vře a Avaři odtamtud nedostanou ani jediného muže. Zde u Vltavy se také něco strojí. Nikdo neví, kdo odboj podněcuje, ale všude se mluví o tom, že se Avarům nesešla ani polovina lidu, který chtěli odvést pod chánovým velením někam daleko do nové války. Některé rody se prý nepodrobily rozkazu a zůstaly doma. Za to je teď Avaři zle ztrestají…

„Ať si Avaři táhnou do války sami!“ vykřikl Chloupek.

„Jsi ještě hloupý, Chloupku!“ napomenul uhlíř synka. „Nerady slepice na hody, ale musí!“

„Jděte spát, hoši!“ pobídla uhlířka a sklidila nádobí.

Ráno byl Nik opět pryč.

„Kde jen ten hoch pořád běhá?“ povídala si uhlířka. „Jen aby se do něčeho nezapletl!“

Uběhly asi tři neděle. Nikdo by neřekl, jaká změna se může stát za tak krátkou dobu!

Na kraji lesní paseky se objevil rozedraný a zkrvavený Nik. Stojí jako ohromen. Hledí na známá místa, kde stávala malá uhlířova chalupa.

Ze smutného spáleniště se ještě kouří… Před vrátky leží zabitá uhlířka, na dvorku sténá zraněný uhlíř. Věrný pes mu leží u nohou a chvílemi kňučí.

Nik přichvátal. Sáhl na uhlířku – studená.

Popadl misku ležící na zápraží a skokem přinesl z potoka vodu. Dává pít uhlířovi a omývá mu hlavu.

„Ti vrahové!“ vydralo se starochovi ze zsinalých úst.

Nik už věděl vše. Avaři tu vykonali své obvyklé mstivé dílo, jako na tak mnohých místech jinde. Nejednu dědinu viděl Nik v plamenech a bez počtu ubitých našel kolem vypálených stavení. Ukrutníci! Mstí se na bezbranných, protože se někteří opovážili vzdorovat. Smrt a zhoubu šíří po vší zemi, aby zastrašili všecky kmeny. Avarům se nikdo nesmí beztrestně opřít.…