Hrdina Nik

Kapitola 6. – Pán světa

„Chán zase dneska řádí!“ šeptali si služebníci, otroci, dvořané i vojáci. Na dvoře se svíjel v mukách čaroděj, chánův lékař, přivázaný ke stromu. Byl do krve zbičován.

Chán, netrpělivý, zmořený dlouhou nemocí, zuřil a krutě trestal nešťastné lékaře, jednoho po druhém, jak k němu přicházeli, aby ho léčili.

Již chána nakuřovali, již ho kobylím mlékem omývali, již ho i rosou otírali a co vše mu k pití vařili! –

Nic platno. Zlá zimnice lomcuje chánem, síly mu stravuje, že se až zapotácí, chce-li se postavit, a bezmocně padá do nastlaných kožešin.

Pán světa, knížat a králů, vládce všech národů, zmítá sebou na lůžku a láteří na nového čaroděje, jenž stojí v koutě a hluboce se klaní.

„Udusím se!“ křičí chán, zachumlaný do pokrývek a kožešin. „Chci ven, ven na slunce! Už jsem dávno neviděl slunce! Nenechám se tady umořit… “

Přicházejí otroci a zvedají skvostné lůžko i s chánem. Velitel stráže úzkostlivě přihlíží, aby chán nepocítil nižádného nepohodlí, aby otroci nevrazili do stěny nebo do sloupu. Potměšilý čaroděj pohazuje hlavou ze strany na stranu, jako by neměl dobré svědomí, a úlisně hovoří k chánovi:

„Jasný vládce všech králů a knížat! Právě jsem chtěl vyslovit svou radu, že jen mocné slunce svými hřejivými paprsky přinese ti úlevu…“

Nikdo ho neposlouchal.

Otroci kráčejí s největší opatrností síňkou a pak širokou pavlačí, načež po několika vrzavých stupních vynášejí lůžko za palác, kde je na břehu řeky kousek pažitu. Slunce tam krásně svítí a je tam i klid. Holoubci poletují po střechách a vlaštovky nad vodou.

Velitel stráží přikázal postavit lůžko na výsluní a otroci se vzdálili. Chán je chvíli spokojen, tiše leží a mžourá. Lépe se mu zde dýchá než v dusné světnici. I pohled na vodu a na stromy ho uklidňuje.

„Zima – zima je mi!“ jektavě však za chvíli zaúpěl mocný chán a choulí se do pokrývek. Čaroděj, zakoukaný do stanového ležení na druhé straně řeky, trhl sebou, až se zapotácel, a jako by se zlomil, rychle sklonil hlavu, div nosem do nosítek nevrazil, a škemravě pronesl:

„Hned připravím odvar z divizny, ó pane, z heřmánku a z lípy – a teplo naleji do tvých žil, ó vládce světa!“

Odkvapil.

„Dej ohřát kameny… Slyšíš!“ křikl chán na velitele stráží.

Velitel zaškobrtl o svůj dlouhý meč a vyběhl po schůdkách na pavlač. Hle, tu zrovna jde několik otroku po dvoře.

„Nechytejte lelky!“ rozkřikl se na ně velitel. „Pojď sem ty – a ty také!“

Nik a Chloupek se postavili k pavlači před přísného velitele.

„Ty přineseš dříví a ty doneseš z kuchyně oheň! Sem dozadu, za palác! A pospěšte si, nebo bude zle!“

Za chviličku plápolal na břehu řeky oheň. Nik přinesl několik velikých oblázků a rozpaloval je s Chloupkem v ohni.

A již tu byl čaroděj s horkým odvarem. Těšil se na pochvalu, ale v samé horlivostí připravil nápoj příliš horký, takže se chán bolestně ušklíbl, když smočil na zkoušku prst v poháru.

„Pse!“ vykřikl chán.

Čarodějovi se počaly třást nohy a stříbrný podnos v jeho rukou se rozhoupal.

„Vypij to sá…