Zastavený příval

HRADSKO U KANINY

Nemohlo být lepšího útočiště pro prchající obyvatele než nedobytné Hradsko.

Hradiště je kolem dokola srázně skalnaté a nepřístupné. Širokou západní stranou strmí skalními stěnami nad údolím Pšovky, v bocích vejčitého hradiska jsou hluboké skalní rokle, jen na východě souvisí úzkou šíji se sousední rozlehlou planinou, jedině tudy lze se na Hradsko dostat. Naproti, za jižní roklí, leží na kraji vysoké pláně ves Kanina. Podle ní staré latinské letopisy uvádějí v XI. století Hradsko jako Canburg.

Ustrašení a ulekaní lidé se tu cítili v bezpečí. Z okolních i dalekých vesnic a sídlišť sem stále přicházeli honci s většími i menšími stády dobytka, přijížděli špížovníci s povozy naloženými obilím i otroci s nákladními soumary.

Soběrad přešel se svými zástupy hned časně zrána údolí Pšovky nahoru ke Kanině a obešel rokle, až se dostal šťastně na Hradsko. Kníže Běch zůstal s oddílem vojska hlídat zemskou stezku hvozdem a dokončoval záseky. Vzkázal polnímu vůdci Soběradovi, že se chce trochu seznámit s Franky a vyzkoušet jejich sílu.

České vojsko už bylo na Hradsku také. Přivezlo si hojně píce i potravy. Tábořilo ve stanech podél jižní strany hradiště proti Kanině, Pšované leželi při severní straně. Obě vojska oddělovala od sebe dobytčí ohrada; nevojenský lid si tu zřídil z větví a drnů nouzové chaty.

Kmet Soběrad pořádal vojsko do houfců podle rodů, aby byli příbuzní vždycky při sobě a mohli si v boji obětavě pomáhat. Svobodiní sedláci a zemané měli vlastní výzbroj, knížecím nevolníkům musela být zbroj rozdílena.

Většinu vojínů v ležení zaměstnávaly opravy zbraní a štítů, vyrábění šípů a broušení mečů a seker. Nezahálely ani ženy. Některé prošívaly vojákům ochranné kabáty, kožené nebo z trojnásobného plátna, jimž říkaly prošívanice, jiné zase vyráběly z rozličných koží ochranné čepice nebo upravovaly dvojité plstěnice jako přílby, které někdy i prosmolily. Tyhle smolnice byly pak opravdu tuhé.

Soběrad svolal všechen zbývající nevojenský lid a přikázal mu, aby zlepšil hradbu u brány hradiště. Na nejužším místě šíje, která spojovala hradiště s okolní planinou, byl již vybudován na tři sáhy vysoký val. Tím byla cesta na hradiště přehrazena. Ponechali jen volný úzký vjezd s pevnými vraty.

Na valu bylo živo. Podle kmetova rozkazu se na hřebenu náspu stavěl pevný plot. Pracovníci už zarazili do země silné kůly, mezi které vplétali větve a trnité roští.

U hlavní brány do hradiště se budoval druhý val, ještě vyšší a pevnější. Také tady se to hemžilo lidmi jako na mraveništi.

Kvečeru přišel na Hradsko Nemoj, chod z Vrátenské hory. Ptal se po kmetu Soběradovi. Když ho našel, předal mu zprávu správce vrátenského hradiště Mstiboje, že dnes přivezli z bezdědického hradiska na pěti vozech velký náklad železa, protože se tam necítí v bezpečí.

„Je na nich velké množství různého nádobí, motyky, nosatce, špičáky, lopaty, kola k vozům, všechno bychom mohli k práci potřebovat,“ vykládal Nemoj. „A to mám povědět, že těch pět vozů přijede sem,…