Zastavený příval

HRANICE NA STRAHOVĚ

Bavoři a Sasové brzy poznali, že jsou v údolí Pšovky a v jejím blízkém okolí nebezpečně natlačeni. Kdyby měli Slované více síly, mohli by jim tu připravit těžkou porážku. Vždyť také zásobování, už předtím velice obtížné přílišným nahromaděním vojska, po bitvě u Pšovky docela ustalo. Franské vojsko bylo na pokraji úplného vysílení. Jenom naděje, že králevic Karel obchvatem Pšovanů vojnu rozhodne, udržovala je v slabé bojové schopnosti.

Hrabě Werimar si vzal na starost obléhání Kanburgu, Audulf a Sasové měli za úkol vytlačit Pšovany údolím k Vrátenské hoře, kde jim vpadne do zad králevic. Celý druhý den po bitvě byl věnován provádění tohoto plánu.

A skutečně se saským kmenům podařilo odtrhnout Pšovany úplně od pevného Hradska. Jako klín mezi nedobytým hradištěm a pšovským vojskem se umístili napříč údolím až do skal.

Kníže Běch pomalu ustupoval k Vrátenské hoře. Byl tak moudrý, že na silnějšího nepřítele zbytečně neútočil. Kdyby se mu podařilo zlákat Franky až do údolí Vrátenské hory, mohl se dát do boje. V lesnatých údolích a skalních roklích by se nepřítel nutně musel rozdrobit na nesouvislé menší tlupy. Tehdy by jeho Pšované měli naději na úspěch. Kamenčané a Litoměřici by jim jistě byli vydatně nápomocni. Netušil, že se právě od Vrátenské hory na něj chystá záhubný obchvat.

Králevic Karel byl druhý den na zásobovacím pochodu k východu. Blíží se k Jizeře a chystá se ke kořistnému vpádu do země Charvátů, když náhle jeho další postup zastavují spěšní poslové s listem podřízených vůdců vojsk.

Karel ihned nařídil obrátit směr tažení k severozápadu, mezi Bezdězy a Vrátenskou horu.

„Zdrtíme tak Slovany jednou ranou,“ říká si pro sebe pln nové naděje v nečekané už vítězství, „a zásob naberem z kořisti…“

Těší se, že vojna bude nyní rychle skončena a pobízí své houfy k rychlému pochodu. Jeho vojsko je však již velmi unavené. Nejsou to již pyšné, sebevědomé zástupy, které před měsícem vstoupily do země a drtily každý odpor.

Dnes i malé hradiště u Sudoměře bylo zdržující překážkou k pochodu a Karel u něho musel nechat oddíl vojáků. Každé omeškání mu bylo velmi nepříjemné. Přišel nový posel od markrabího Audulfa, který žádal, aby králevic chvátal co nejrychleji.

Karel řídil pochod svého vojska podél Skalského potoka. V některých osadách popadly hlídky malou kořist, ale co to bylo na silné vojsko! A opět nová překážka v cestě. Přední voj narazil na skalní ostroh, kde se v opevněném hradišti bránila nečetná, ale statečná posádka. Byla to stráž, která tu hlídala starou stezku vedoucí z Pšova a také z Vrátenské hory k Bezdězům a dále na půlnoc.

Hradisko bylo dobře chráněno nepřístupnými skálami a mocným valem s pevnou kolovou hradbou. Po marném pokusu o hradiště dal Karel zesláblému vojsku odpočinek. Rozbilo tedy tábor a přenocovalo při potoce v hlubokém dolu.

Ráno bylo hradiště prázdné. Posádka přes noc zmizela, nezůstala tam ani noha, Frankové prohledali celé hradiště, ale kromě malé zásoby obilí a pěti koz nenašli ž…