Zastavený příval

PŘED ROZHODNUTÍM

Velitelé znavených franských vojsk se kvečeru sešli k poradě. Viděli, že jsou i se svým velkým počtem bojovníků v nevýhodném postavení. Králevic Karel, který dnes odpoledne odtáhl na zásobovací výpravu k Jizeře a do země Charvátů, by se měl brzy vrátit s hojnou kořistí. Vojsko je už několik dnů téměř bez potravy a těžce strádá hladem.

„Nevydržíme déle bojovat!“ říkali všichni vůdcové shodně.

„Ještě není nic ztraceno!“ dodával druhům mysli saský velitel. „Potřebujeme jen nutně získat nějakou potravu pro naše vyhladovělé vojáky. Neušklebujte se, přátelé, mým slovům! Sám dobře vím, že vám nepovídám nic nového. Ale dověděl jsem se od zajatců, že Čechové a Pšované tu někde v lesních roklích mají ukrytý dobytek. Ten kdybychom dostali, měli bychom vyhráno.“

„Zajisté, hrabě. Ale jak se o úkrytu dovědět? Žádný zajatec nepřizná, že o něm ví. Spíš ho ubiješ, než by pověděl…“

„Máš pravdu,“ přiznával saský velitel. „Však jsem na to myslil, než začala ta dnešní mela. Rozeslal jsem do skal a lesů chytré zvědy, aby tajný úkryt vypátrali. Doufám, že se jim to podaří, a pak –“

„Nejlépe by bylo vojnu rychle rozhodnout,“ vpadl bavorský Audulí. „Na Kanburg se nedostaneme, ale mohli bychom Slovany zničit teď, když jsou z hradu venku a máme je na dosah meče.“

„Jenomže málem mohli dneska zničit nás, statečný Audulfe,“ řekl trochu štiplavě vůdce Sasů. „Ale souhlasím s tebou, že bychom je nyní mohli udusit, kdybychom je úplně obklíčili.“

„To znamená, že by bylo třeba uzavřít ještě půlnoční stranu – a k tomu nám tu schází právě králevicovo vojsko, pověděl hrabě Werimar.

„Vzkážeme mu tedy, aby se vrátil a zpečetil naše vítězství navrhl Audulf.

„Pak se jistě hned vrátí,“ potvrdil Sas. „Vím, jak nesmírně touží po vítězném zakončení této vojny. Ať se svými Franky uzavře Slovanům ústup ze skal do lesů na půlnoční straně a my už si to tady s nimi spravíme.“

„Správně mluvíš a my tak učiníme!“ souhlasili vůdcové a potřásali si rukama.

Hned přikázali napsat listy a vybrali dvě dvojice poslů, aby s nimi šli za králevicem na východ k řece Jizeře.

Bude nutno opatrně obejít skalní bludiště obsazené Slovany. Proto půjdou dva na jih okolo Hradska a druzí dva na sever okolo Vrátenské hory. Která dvojice donese poselství dřív, dostane velikou odměnu.

Poslové se vydali na cestu nedlouho po půlnoci, za prvního rozbřesku.

V Nemojově chýši na boku Vrátenské hory je smutno. Lešek těžce nese náhlou samotu. Cítí se už zdravý a vyčítá si, že neměl svolit, aby šla Radislava na vzdálené Hradsko sama. Stýská se mu po ní.

Neustále přemítá, co všechno se mohlo dívce přihodit, když se nevrátila ani druhý den do večera.

V noci měl Lešek špatné spaní. Slyšel, jak po střeše skáče kuna nebo tchoř, pak zase vlci honili okolo chaty lišku nebo zajíce. Potom mu dlouho kvokala za hlavou kvočna přikrytá košíkem a v hromádce klestí u špalku stále šramotila nějaká myš.

Když pak k ránu přece usnul, probudilo ho zaskřípání dveří. V jitřním světle, padajícím otevřenými dve…