Zastavený příval

NA INGELHEIMU

půvabné kotlině opodál mocné řeky Rýnu, obklopen vysokými lesná ‚mi vrchy, leží královský dvorec Ingelheim, oblíbené letní sídlo franského císaře Karla Velikého (Karel Veliký, nar. 742, vládl 768-814. Roku 803 jej prohlásil papež římským císařem a vrchním vládcem všeho křesťanstva).

Proslulé jsou jeho přírodní krásy i nádhera vysokých paláců „o stech sloupů a tisíci komnatách“ s mistrnou uměleckou výzdobou. Císařova fale se skládá z mnoha souvislých budov se dvěma velikými dvory a s jedním malým. Zvenku se podobá spíš velikému uzavřenému klášteru. Nemá žádné zvláštní opevnění, jenom vnější zdi budov jsou velmi tlusté a téměř bez oken. Kolem dokola je Ingelheim obehnán jednoduchým plotem, spleteným z proutí.

V rozsáhlých lesích, které dvorec obklopují, loví mocný panovník rád zvěř, a přece ho blízkost Mohuče a jiných měst při křižovatce průchodních cest jeho obrovské říše udržují v stálém styku s obyvatelstvem všech jeho zemí, s velmoži i říšskými úředníky.

Celé léto procestuje vždycky císař Karel se svým dvorem po roztroušených venkovských falcích. Těchto královských dvorců je víc než sto, nikde se proto dlouho nezdrží, nikdy je ani nemůže všechny v jednom roce navštívit. Karel by nejraději zůstával v Ingelheimu, tak jako v zimě v Cáchách. Ale zásobovací potíže, které se dostavuj po čtrnáctidenním pobytu, ho nutí, aby se na nějaký čas odebral do jiného dvorce, kde už čeká plná špižírna i sklep, dobře zásobený pro početný císařský dvůr a množství hostů, přijíždějících z říše i z dalekých zemi.

Tentokrát Karel svůj pobyt v příjemném Ingelheimu prodloužil. Odtud vyslal koncem května svého dvaatřicetiletého syna Karla, zkušeného již válečníka, v čele silného vojska po Mohanu na východ, aby dobyl „zemi Beehaimů“ – nynější Čechy – poslední ještě svobodnou zemi v Polabí. Tady chce vyslechnout zprávu o jeho slavném vítězství.

Na Ingelheimu jsou s císařem nyní pouze jeho dcery. Oba mladší synové, Pipin a Ludvík, meškají daleko ve svých údělech. Pipin žije ve slunné Itálii, kde ho – sotva čtyřletého – otec učinil králem. Od saské války nepřišel domů na návštěvu. A pobožný Ludvík se vůbec straní volného dvorského života; dlí ve své Akvitánii a modlí se v klášteře. Je sice ještě jeden císařský princ naživu, ale o tom se nesmí mluvit. Prvorozený Karlův syn, hrbatý Pipin, který se kdysi v Řezně pokusil vlastního otce zavraždit, je už dlouhá léta zavřen kdesi v žaláři.

Starý císař čeká na zprávy o nepochybném úspěchu válečného tažení dlouho a netrpělivě. Předevčírem však již přinesli jezdci, poslaní od syna, skvělé zprávy.

Mladý Karel pronikl po řece Agaře (Ohři) hluboko do země Lučanů. Také druhé, bavorské vojsko vtrhlo úspěšně přes Šumavu. Nejradostněji však byla na Ingelheimu přijata zvěst, že nadmíru skvěle si vede i třetí, severní vojsko Sasů – přece teprve nedávno pokořených – i s pomocnými pluky slovanskými. Porazilo Dalemince a donutilo jejich krále Semila, aby dal své dva syny jako rukojmí za další udržení pokoje. Toto voj…