Vánoční koleda

Charles Dickens

2,53 $

Elektronická kniha: Charles Dickens – Vánoční koleda (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: dickens17 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Charles Dickens: Vánoční koleda

Anotace

Klasická povídka zavádí čtenáře do Anglie 1. poloviny 19. století v období Vánoc a vystihuje autorovu víru v lidskou laskavost a dobrotu. Anglická klasika s černobílými perokresbami pro starší děti, mládež i dospělé.
Proslulý příběh o starém lakomci, kterému duchové ukáží svět chudých, a změní tak jeho smýšlení. Příběh o hamižném obchodníkovi, který má rád jen svoje peníze a ani o Vánocích neumí být štědrý. Na Štedrý den se mu zjeví tři duchové, kteří mu mají pomoci stát se lepším člověkem. Po tom, co mu ukáží, se pak má rozhodnout, zda svůj život změní…

O autorovi

Charles Dickens

[7.2.1812-9.6.1870] Anglický kriticko-realistický spisovatel, publicista a novinář Charles Dickens se narodil roku 1812. Je nejvýznamnějším a nejpopulárnějším představitelem viktoriánského románu. Z nuzných poměrů se vypracoval na opravdovou hvězdu literárního nebe a to jen svou houževnatostí a vytrvalostí. Prožil krušné dětství – byl často nemocný, jeho rodina se ocitla na hranici bídy. Po přestěhování z idylického venkova do Londýna dluhy začaly...

Charles Dickens: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, , ,

Název originálu

Christmas Carol

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vánoční koleda“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV.
Poslední ze tří duchů

Duch se blížil pomalu, vážně a beze slov. Když byl už blízko, mužovo srdce sevřela tajemná a ponurá tíseň. Ducha halilo černé roucho a nebylo vidět nic, jen jednu vztaženou ruku. Bylo těžké rozeznat jeho postavu od noci a temnoty, splývala s ní. Skruž cítil, že duch je vysoký a statný, a když k němu přistoupil, naplňovala muže jeho přítomnost posvátnou hrůzou. Duch se nehýbal ani nepromluvil, a tak se Skruž sám odvážil prolomit hrobové ticho.

„Jsi snad duch mých příštích Vánoc?“

Duch neodpověděl, jen ukázal rukou někam dopředu.

„Chceš mně snad odhalit věci a události, které se ještě nestaly a teprve se stanou? Řekni, duchu, jestli mluvím pravdu?“ ptal se bázlivě Skruž.

Vrchní část černého roucha se na okamžik shrnula a nakrčila, snad jak duch přikývl. To byla jediná odpověď, kterou Skruž dostal.

I když si časem téměř zvykl na rozhovory a cestování s duchy, mlčenlivého zjevu se tak zděsil, až pod ním podklesla kolena a nohy mu zdřevěněly, když si pomyslel, že by se měl vydat za duchem. Na okamžik se zastavil, aby si odpočinul, ale bylo mu spíš hůř. Zpozoroval totiž, že v černé tmě na něj zírají dvě veliké oči. Zableskly se a zas zmizely a byla tu jen ta strašidelná ruka.

„Duchu budoucnosti!“ vykřikl a hned pokračoval: „Bojím se tě víc než strašné příšery, víc než všech duchů, které jsem dosud uviděl. Vím ale, že mně chceš prospět, a také já mám v úmyslu stát se jiným člověkem, než jsem býval, a proto tě budu vděčně provázet. Nechceš mi něco říct?“

Duch neodpověděl, ale vztaženou rukou ukazoval stále před sebe.

„Veď mě!“ poprosil Skruž. „Noc plyne rychle a mně už mnoho času nezbývá, to vím. Veď mě, duchu!“

Duch se vzdaloval, jako se dřív blížil. Stín jeho roucha Skruže rázem vyzvedl a nesl ho s sebou stále dál a výš. Zdálo se mu, že ani do města nevstoupili, ale že město náhle samo vstalo a domy a ulice je obklíčily. Ocitli se v samém jeho středu, na burze, mezi obchodníky a makléři. Všichni pobíhali sem a tam, vzrušeně rozmlouvali, pohrávali si nervózně s přívěsky u hodinek, v kapsách jim cinkaly peníze. Však to tady Skruž dobře znal. Duch se zastavil u malé skupiny obchodníků a jeho ruka na ně ukázala. Skruž přišel blíž, aby si poslechl, o čem mluví.

„Ne, žádné podrobnosti o tom nevím,“ vyprávěl tlustý muž s tučným podbradkem. „Vím jen, že je bezpochyby mrtvý.“

„A kdypak zemřel?“ tázal se druhý

„Slyšel jsem, že minulou noc.“

„Copak se mu stalo?“ ptal se třetí, otevřel tabatěrku a vzal si pořádný šňupec.

„Myslel jsem si, že snad ani nikdy neumře,“ řekl první muž a mohutně zívl.

„Kampak asi dal své peníze?“ ptal se zas pán s rudými tvářemi a s bradavicí na špičce nosu.

„Třeba je odkázal svému pomocníkovi,“ řekl a tomu dobrému vtipu se všichni od srdce zasmáli.

„Bude mít určitě laciný pohřeb, šetřil na všem a na všech,“ pravil jiný, „a skutečně si neumím představit, kdo by na jeho pohřeb šel.“

„A co kdybychom se domluvili a sami mu tu službu prokázali!“

„Proč ne, ale když tam nebude žádné pohošt…